close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Teď.

23. října 2014 v 18:22 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Dlouho jsem se neozvala, že? Být to plně na mně, ozvala bych se sice už nejspíš v úterý, ale nejela mi WiFi, takže… Teda, vlastně ona pořád nejede, jen teď jsem tu chytla nějakou jinou, která nejde moc dobře a dost vypadává, ale alespoň něco.

V pátek mi od mé nejdražší byly položeny dvě otázky. Zdůvodnění odpovědi na obě z nich byly všechny ty pocity, co mě poslední dobou trápily. Při odpovídání na tu druhou mi pak vytkla, že proč jsem jí prostě nenapsala, když mi bylo na nic, když mi už dřív říkala, ať to dělám. Nevím, proč jsem to nikdy neudělala nebo možná vím. Nejspíš jsem ji nikdy nechtěla otravovat, protože má svoje starosti, tak proč ji zatěžovat ještě svými. A taky jsem si vlastně ani nepamatovala, že mi to říkala.

Když jsem tu noc plakala a nemohla přestat, nakonec jsem se rozhodla, že tedy udělám to, co po mně chtěla a napsala jí. Dlouho jsem váhala a nevím, proč jsem se pro to nakonec přeci jen rozhodla. A tak jsem se o půlnoci vrhla na mobil a pokusila se, alespoň na pár minut zastavit slzy a psala. Nejdřív jsem jí nechtěla říkat to, kvůli čemu jsem vlastně tak moc vyváděla. Ale jak jsem psala a vysvětlovala (a zprvu trošec filozofovalala, lel), nakonec jsem to na ní vysypala všechno. Trvalo to asi půl hodiny, ale nic jsem nevynechala. Připadala jsem si kvůli tomu sice blbě, protože jsem měla strach, aby si to nevyložila blbě, abych ji nějak neovlivňovala v odpovědi, kterou jsem po ní žádala, ale odeslala jsem to. Bylo toho dost, když jsem si to pak schválně házela v ntbku do wordu (bcs jsem jí to posílala na Viber, poněvadž by to byla mmska a na mmsku jí to posledně vůbec neupozornilo, no a Viber mám i v ntbku, tak nebyl problém to zkopírovat), protože mě zajímalo, jak dlouhý to vlastně takhle bylo. Asi tři čtvrtiny áčtyrky, to jsem nečekala.

Každopádně jsme si potom ještě asi půl hodiny psaly. Ujistila mě v tom, co mi pověděla už před pár dny, povysvětlila mi to a prostě jsme si to tak nějak konečně vyříkaly. A upřímně, bylo a je mi hned líp. Možná jsem jí to všechno měla říct hned, nevím.

Takže, teď si přežívám v relativním klidu a pohodě. Nejsem šťastná a bývalo mi i lépe, ale také nejsem nešťastná a bývalo mi i hůř, mnohem hůř.

Mimochodem, v sobotu jsem fakt navštívila ten Knižní sraz. A bylo to super. Opravdu jsem si to užila a dokonce se mi povedlo vyhrát pár knih. Jsem fakt ráda, že jsem šla a myslím, že až bude příště zase něco, tak ráda půjdu zas.

V sobotu pak zvažuju, že vyrazím na jakousi oslavu či co k prvním narozeninám CONtejneru, kam mě zval kamarád. Ale nevím, uvidíme, zda by se mnou šla kamarádka nebo druhej kamarád. A v úterý mě očividně čeká cesta do Mělníka na Halloweenský otaku sraz. Furt nevím, co si vzít na sebe. Nic nemám. Je to na nic. A hrozně mě štve, že nikde nemůžu sehnat hezkou sukni.

Včera jsem dočetla Papírová města, která jsem si v pondělí vyzvedla. Bylo to úžasný. Ani ne tak kvůli tomu příběhu a postavám, ale kvůli všem těm myšlenkám, tomu všemu co mi to ukázalo a tomu všemu, co to ve mně zanechalo.
Je to jedna z těch knih, které mě donutí přemýšlet nad svým životem a kvůli které mám chuť něco v něm změnit. A rozhodla jsem se, že se tě chuti poddám. Vlastně, pro tohle jsem se rozhodla už dřív, pamatujete, jak jsem prohlásila, že budu žít přítomností? Protože to je základ mého nového "životního směru".

Žít teď a nezabíjet čas plánováním nějaké vzdálené budoucnosti. Protože právě teď jsem tady a jsem živá a nemůžu počítat s tím, že za několik let tomu tak pořád bude. S každou další minutou se může stát něco, co způsobí, že už tu nebudu. A nemá cenu oddávat život budoucnosti, kterou mít nemusím. Takže nejdál teď asi budu uvažovat o výběru střední a moc dál už se nebudu snažit hledět. A pak už se nebudu snažit hledět nějak daleko vůbec. Budu dělat co chci, ať už to způsobí cokoliv a nebudu dělat věci, které dělat nebudu, jen proto, že by to mohlo mít nějaké negativní dopady na mou budoucnost. Chci si plnit všechna svá aktuální přání. Chci vyzkoušet spoustu blbostí a udělat spoustu chyb a z toho všeho se poučit a jít dál a dělat další blbosti a další chyby.

Mohla bych si začít psát seznam. Seznam každého hloupého nápadu, který budu chtít zrealizovat nebo se o to alespoň pokusit.

Je pravda, že tohle zní úžasně a že to opravdu chci. Že jsem pro to rozhodnutá. Na druhou stranu nevěřím, že dokážu se svým životem něco většího skutečně udělat. Ale chci se o to snažit, chci dělat i maličkaté krůčky k tomu, abych svým slovům dostála. Možná je to jen jedna z mých dalších naivních chvil, kdy věřím, že to zvládnu, ale možná taky ne. Možná to tak tentokrát skutečně bude. Možná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 23. října 2014 v 21:37 | Reagovat

Jestli vážně chceš, půjde to. Vždycky to jde, ať se děje cokoli. :)

2 naoki-keiko | Web | 26. října 2014 v 22:55 | Reagovat

Ono je někdy nejlepší se svěřit někomu komu věříš, hlavně nesmíš řešit, že třeba toho jednou budeš litovat (protože třeba nebudeš), přestože patřím k té nudné heterosexuální většině, stále si uchovávám silné sympatie k několika ženám a jednomu kreslenému bišíkovi *3*. Myslím totiž, že ženská ti dá něco, co chlap nikdy (ať už jsi na tom se vztahy jakkoliv), ale také může mnoho vzít. No, zaplétám se, gomen ^^
Papírová města- John Green? Chystám se na jeho "Hvězdy", stále nechápu proč jsou z jeho knih lidé tak unešení, ale snad na to brzy přijdu.
Wow, halloweenský otaku sraz! Ráda bych jela i když tento svátek neslavím (Dušičky forever!), bohužel je pro mně Mělník trochu z ruky. :(, no třeba se o něčem dozvím dřív a účastním se toho :D
Měj se hezky

3 Wye | E-mail | Web | 27. října 2014 v 8:42 | Reagovat

[1]: Snad jo ^^

[2]: Vzít, dát... Mě je to jedno, ona za to stojí ^^ Ne vážně, asi jsem divná, ale fakt doufám v tu budoucnost s ní, co si tak maluju, malujeme...

Hvězdy a Papírová města jsou úplně o něčem jiném a nelze to srovnávat. Papírová města a Hledání Aljašky (jeho první kniha) jsou více o těch myšlenkách a tak. Ve všech třech zmíněných knihách (a předpokládám, že i v těch ostatních, i když jsem je ještě nečetla) je nutné číst mezi řádky, abys úplně pochopila, jak úžasné to je a aby tě to fakt dostalo. U Hvězd je to ale potřeba nejmíň, protože tam je srdcervoucí už jen ten příběh a právě proto, že to dost čtou lidé, kteří mezi řádky číst neumí, jsou Hvězdy nejpopulárnější, popřípadně naopak odsuzovány (to všechny ty knihy) no :D Což je ovšem hrozná škoda o.o

Pokud se nepletu, Halloween a Dušičky jsou každé o něčem jiném, hele :D Já nakonec nevím, zda pojedu, časově se to moc nevyplácí - dvě hodiny v buse, kvůli dvou hodinám tam? Eeeeh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama