Hold me now, I need to feel You

25. listopadu 2014 v 19:47 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Když o tom přemýšlím, nemám ani tušení, kdy přesně jsem zase začala cítit. Ale cítím. Uh. A pořád nevím, jestli je lepší necítit nebo ne.

Cítím tak jako... Ty změny jsou hrozně náhlý. Teda. Takhle. Když je mi fajn. A pak stačí jediná zmínka o existenci T. a... už je to zase zničehonic na hovno. Zvlášť pokud ji zmíní S. To mám tak talent ptát se na to, co dělá v nejvíc vhodnou chvíli, že jo - zrovna, když s ní volá.

Což prostě bolí. Žárlím. Fakt jo. Už jen proto, že se mnou moc nevolá, jen hrozně výjimečně. I když to asi proto, že si nikdy neřeknu, že jo.

Uvědomila jsem si díky tomu jednu věc. Když žárlím nebo tak, už mě rozum nemůže uklidňovat tím, že já jsem přece její holka, že to mě miluje a že to přece znamená, že jsem pro ni logicky důležitější než jen tak někdo, ne? Nikdy mi to sice moc nepomáhalo, ale teď bych dala tolik, za tu možnost se tím uklidňovat.

Vím, že mi S. vyloženě neřekla, že už mě nemiluje nebo tak. Že dokonce řekla, že pořád chce, abych byla její přítelkyně. Jen, že jí je blbý, abychom byly spolu, když neví, co vlastně chce od svý přítelkyně do života, jakože všeobecně. Volně přeloženo asi tak, že si zkrátka není úplně jistá, jestli jsem vhodnej člověk na společný žití a tak. A řekla jsem to už tolikrát a řeknu to znova - chápu to a beru to.

Jen trochu zabolelo, když se včera ptala, jestli to, že máme pauzu, je jako bychom spolu prostě nebyli. Že prej aby věděla. A jak jinak má zjistit, co chce, že jo. Vím, že to poslední pronesla asi z legrace, ale stejně. Nechci, aby měla něco s někym jinym. Tak moc nechci. Vím, že má právo, když máme tu pauzu. Ale... pakliže tvrdí, že ví jistě, že mě chce a jen si není jistá tím, co chce všeobecně od svého partnera/své partnerky... Tak by přece neměla mít potřebu spát s někým jiným ne? Nebo já to tak prostě vidím. Taky vím, že chci jí a nestojím o nic s nikym jinym. Prostě ne. K čemu by to bylo?

Mimochodem, tohle fakt neni nikterak zaujatej názor, protože prostě jde o mojí holku o S. Na něco podobnýho, už několik mesíců zpátky, přišla řeč i s kamarádem. Říkal, že prej mu bylo řečeno, že je debil, protože odmítl možnost sexu s nějakou (hádám, že dost sexy a tak) holkou, protože prostě miloval jinou. A tak sám prostě nechápal, že přece by nemělo logiku, tvrdit, že tu jednu miluje, ale mít něco s jinou. A už tehdy jsem mu tenhle názor potvrdila.

Hold me now
I need to feel You
Show me how
to make it new again
There's no one I can run to
And nothing I could ever do
I'm nowhere if I'm here
without You

Even if You take it all away
I'll wait for You
Even when the light begins to fade
I'll wait for You
I'm so desperate calling out Your name
Meet me in this broken place


Miluju Ang a její vkus na hudbu. A to, že ji vždycky přikládá do svých článků. Už zase jsem tam našla něco, co mi tak moc mluví z duše. Poprvý to bylo, když jsem díky ní narazila na Smile Empty Soul a od nich Therapy.

You try to help,
You listen well,
You cannot change the way I see.

No řeknětě, není to báječný?

Na druhou stranu - dokud nepřišlo na zmínku o T., bylo mi fakt fajn. Jak jsem řekla, hrozně se mi to i mění. V jednu chvíli mi je taky na nic a v druhou už jsem plně odhodlaná to všechno spravit.

A toho odhodlání se hodlám držet. Hodlám udělat všechno pro to, aby to dopadlo dobře. Hodlám jí ukázat, že se o ni dokážu starat, stejně jako se ona stará o mě a že stejně tak se o mě může i opřít. Že dokážu bejt zodpovědná. I když jo, nepopírám, nejsem si úplně jistá jak to všechno zvládnu. Ale budu muset. Fakt s ní chci bejt. A pokud tomu můžu nějak napomoct, budu se snažit. Jen to odhodlání nesmím ztratit. Protože to je pak na hovno.

Chvílema si ale taky říkám, jestli bych se na to neměla vysrat. Ukončit to s ní konečně a natrvalo. Zmizet jí ze života a smířit se s tím. Jenže to by bylo tak nějak zbabělý. A bolelo by to. A hlavně - pořád je tu ta naděje, že nakonec nám to vyjde, že spolu strávíme celej život. A i kdybych na to, než se znovu dáme dohromady, měla čekat měsíce, není to nic, oproti celýmu životu. A je hovadina, zahodit tu možnost, tu šanci jen kvůli tomu, že teď je to na hovno. Jasně, taky je tu furt ta možnost, že nám to nevyjde. A i když se musím smířit i s tou horší možností, v tu lepší musím neustále věřit a doufat. A nevzdat to.

Chtěla bych někoho, kdo se o mě bude starat. Někdo, komu bych se mohla se vším svěřit. Někoho, kdo by se mnou trávil čas. Někoho, koho bych mohla obejmout. Jasně, mám kamarády, kteří by mě ochotně vyslechli, objali a tak, ale... nechci je otravovat. A od S. něco takovýho nechci už vůbec. Myslím, že sama toho teď má víc než dost, nechci ji zatěžovat tím, jak mi je. Navíc, já se o ni opírala vždycky. Teď je řada na ní, aby se opřela. Tak neskutečně mě mrzí, že se celou tu dobu tak moc starala jen ona o mně a já jí to nikdy pořádně neoplatila. Jasně, pořád mám dojem, že mi k tomu taky nedala moc šancí, ale já se prostě měla víc snažit. Měla jsem. A budu. Chci, aby věděla, že tu pro ní jsem. Vždycky.

Chci jí vynahradit tu dobu, kdy tu pro mě vždycky tak byla, kdyby mi vždycky tak pomohla... A já jí nikdy tak moc nepomohlo. Nenávidím se za to. A dost dobře chápu, že si není jistá, že by se mnou fakt jednou mohla i žít a tak. Že by se jí líbilo, kdyby se jednou někdo tak moc staral o ní a nemusela se pořád o někoho tak starat. Ne, že by jí to vadilo, jak sama řekla, prostě jen... Chápete ne? Já jo. A rozumím tomu.

Posrala jsem to. Fakt jo. A fakt to musím napravit.

Nesnáším, jak moc tu o ní mluvím. Připadám si tak uboze, když se většina věcí v mym životě motá kolem ní.

Uh, no a jinak... Hm. B. si zvrtla kotník a tak včera a dneska nebyla ve škole. M. (to je ta, o které jsem tehdy říkala, že mám dojem, že si hrozně vymýšlí, povyšuje se a tak) byla včera hrozně v pohodě, zaskočilo mě to. Tak fajn, jako když jsem ji poznala. Kdy jsem si ji tak oblíbila. Kéž by to vydrželo. Taky se se mnou dneska zas bavila L., ty poslední dvě hodiny dokonce seděla se mnou, neb M. chyběla, tudíž vedle mě bylo volný místo. I když yeah, to bylo asi hlavně proto, že zas má trochu problém se svou kamarádkou. Že neví jestli jí věřit, že jí je jasný, že když není poblíž, tak jí pomlouvá. Jenže tentokrát už došlo i na řeči ohledně její matky a to je fakt už něco jinýho... Ne, že bych se divila. Troufám si říct, že tu holku (jakože, tu její kámošku) dost dobře znám, když jsme se spolu kamarádily tak dlouho a tak dost. A vím, jak neskutečná mrcha to dokáže bejt. Taky je ona důvodem, proč všichni ve třídě vědí, že jsem bi, mám holku a vědí o mym blogu (tom druhym). Ale tak - už to nikdo neřeší. Vlastně, blog neřešil asi nikdy nikdo. Na tu bisexualitu jsem si nějaký narážky od kluků přirozeně vyslechla. Mě hlavně děsilo, že by to nějakej z těch kryplů vyzvonil mojí matce, neb pracuje u nás ve škole v kuchyni, že.

Taky jsem dneska byla v obchoďáku. Po víc jak roku, co jsem po tý tašce tak prahla a chodila ji obdivovat, pokaždý, když jsem šla kolem Humanicu (teda, u nás ne, páč tam už ji jak dlouho nemaj), ji mám. Jsem se zmínila mamce, že jí z těch devíti stovek zlevnili na pět a že zvažuju, jestli si ji koupit. Tak mi řekla, že mi ji koupí k Vánocům. Tudíž jsem pro ni dneska jela. Je tak boží! Jen škoda, že ji asi dostanu až na Vánoce, že jo. Je s motivem Marvelovskejch superhrdinů a je prostě fucking awesome. Jen si připadám blbě, že jsem furt nečetla žádnej z těch komiksů. Ale viděla jsem nějaký filmy. Většinu z těch, co jsou na tý tašce. Eh.

Rozhodla jsem se, že si obarvim vlasy. Teda, pro to jsem se rozhodla už někdy minulej tejden. Hlavně na truc S., bcs. vím, že jí vždycky vadilo moje obarvování vlasů (a T. taky). Když jsem si je obarvila prvně, tak měla chuť mě zabít. To víte, zbožňuje zrzky a já zrzka jsem.. :D Původně jsem byla rozhodnutá pro oranžovou, ale čím dál víc začínám zvažovat modrou, páč to je taková chladná barva, tak by to třeba trochu vyvážilo můj neustále načervenalej ksicht... :D //Yeah, asi bych se mohla naučit používat make-up... ._. Ale víte jak blbě, se na mojí světlou pokožku shání? -_- :D// Jen mám problém s koupí barvy. Přemejšlim, že bych si ji koupila na Nosferatu, když tam maj tu 50% slevu na všechno. Ale je mi trochu blbý, jezdit do toho jejich obchodu. Vypadala bych hrozně divně... :D Vůbec nevypadám tak, jak by se čekalo. Vypadám totiž hrozně normálně a obyčejně. Nesnáším to. Chci nějak vyčnívat. Právě proto mě furt tak láká barvení vlasů. I když jsem to, po prvnim případu, už víckrát neudělala, protože mám barvu svejch vlasů ráda. A kvůli S., že. Matka mi to teďko zakázala. Haha. Hlavně, že před... dvěma rokama? Cca? V sedmičce prostě, jsem to dovolený měla. Asi má čím dál větší problémy s vyčníváním z davu. Yay!

Jako, jo, mohla bych si to objednat, ale poštovný je drahý a hlavně, bych nezatajila, že jsem si něco kupovala. Kdyby do toho obchodu aspoň jel někdo se mnou.

Chtěla bych umět navazovat vztahy s lidma. Jakože, jim napsat a bavit se s nima. A čím dál víc, až by jsme se vážně zkamarádili. Neumím to. A nerada píšu lidem první, mám dojem, že otravuju, že na mě ty lidi nejsou zvědaví. Když někomu napíšu, většinou to skončí po pár frázích nebo tak. A asi jedinej způsob, jak se se mnou fakt zkamarádit, je snažit se se mnou bavit. Pak už se ale fakt zvládnu bavit i sama. Škoda, že o to nikdo moc nestojí no.

Občas mě zajímá, co by se stalo, kdyby tu na to S. narazila. Kdyby si to všechno přečetla. Protože mi je jasný, že by mě v tom poznala, že jo. A vlastně... občas takovym nějakym šílenym způsobem chci, aby si to přečetla. Aby úplně pochopila, jak se cejtim, jak mi je. Protože, i když spoustu z těch pocitů, co tu je, jsem jí řekla, pořád mi přijde, že tu toho je víc. Že je to otevřenější a upřímnější. Ale jasně - kdyby tu na to fakt narazila, asi by mě kleplo.

Em. Asi bych se měla přestat tolik rozepisovat. Stejně to nikoho nezajímá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 25. listopadu 2014 v 20:34 | Reagovat

Mě to zajímá. A to obvykle dlouhý věci nečtu... Heh.
Koukám, že všichni kolem mě i mě chtějí modrý vlasy. Ale to by mě nebavilo, nechci vyčnívat tak moc... Tak mám barvu na zrzavo.
Asi by bylo nejlepší... To live and let go. Hah, snáz se řekne, než udělá.
^^

2 Ly | Web | 25. listopadu 2014 v 22:24 | Reagovat

Taky jsem měla v plánu modrou, ale... musela bych se odbarvit a tak, nakonec stejně skončím u tradiční červený, ale cokoliv lepší než ta nudná přírodní nedefinovatelná barva of mine...

Úplně tě chápu, s těma mezilidskejma vztahama atd... když si vzpomínám, jak jsem se seznámila s lidma z her, nebo tak... dokonce i jen přes chat, nedokážu prostě napsat první. Otravná, nudná, divná, jo... a o to nikdo nestojí. Every time.

Čekání je nejhorší. Nejistota v kdysi samozřejmých věcech and stuff.

Promiň za tenhle příšerně inteligentní komentář, dneska ze sebe asi nic lepšího nedostanu. Každopádně, článek se četl skvěle... Já se vrátím.. :D

3 Wye | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 21:11 | Reagovat

[1]: Uh, ani nevíš, jak jsi mě tím potěšila. Díky :'3

Tak, já o tý modrý přemýšlím především kvůli tomu, že je to taková chladná barva. A do zrz to mám přirozeně, heh.

Jo, možná by to bylo snažší, ale furt je tu to, co kdyby, co když. Co když nám to nakonec fakt vyjde? A myslím, že to je až moc na to, abych to ztratila.

[2]: Heh, vlasy bych si neodbarvila ani za nic >.< Červená je fajn. Někdy v sedmičce jsem ji měla.

Přesně tak. Nejistota sama o sobě je hrozná věc. Ale ve věcech, kde dříve tak nějak téměř byla a teď není... Uh.

Náhodou. Tvůj komentář je super. Děkuju, že sis dala tu práci ho napsat. Moc to pro mě znamená ^-^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama