A tak tu sedim a čumim a objímám Králíčka a poslouchám furt dokola "Friday I'm In Love" od Cure (mám tu písničku hrozně ráda, má takovou boží atomsféru a tak) a přemejšlim a je mi smutno a chci domu a... a tak.
Mám hroznou chuť se sebrat, umejt se, schoulit se v posteli do klubíčka (s Králíčkem přitisklym k sobě, of course) a spát. Jsem vyčerpaná a vyšťavněná. Ani nevim z čeho. Možná z toho ruchu?
Prostě, posledních několik dní jsem (až na obědy, kdy jsem chodila k babičce) trávila sama doma a teď si prostě přijdu sem... a tady bratr (11) a bratranec (6) a sestřenice (4). A dělaj kraviny a hluk. Do toho si taky rád zaštěká pes a prostě... Heh. Nezvyk. Teď už tu teda aspoň je jen ten bratr. Hrající si se psem na psy. Well.
I don't care if Monday's blue
Tuesday's grey and Wednesday too
Thursday I don't care about you
It's Friday I'm in love
Tuesday's grey and Wednesday too
Thursday I don't care about you
It's Friday I'm in love
Tak se stalo, že máme s S. úplně náhodou sladěný statusy na skájpu. Obě tam máme část jedný písničky. Heh. Rlly jsem nevěděla, že to co tam má, je z tý písničky. Což byl účel, páč mi to vysvětlovala, že aby to nevypadalo, jako text písničky, tak to trochu upravila. A tak si to tam taky dala přesně citovaný z tý písničky, abych to viděla. Heh. A tak tam ona má "Mama, we're all gonna die." a já "Mama, we all go to hell.". Jsem se chopila příležitosti a hned statusovala na ksichtknihu.
Stejně pak akorát bude bolet, až si to změní. Znám se.
Konstatovala, že vidět to T., tak by pukla žárlivostí. Což by prej nebylo dobrý. Pro ní (S.). Jsem se radši neptala.
Tak se mě včera ptala, jak jsem na tom se sebepoškozováním. Hm. A když se ptala, že proč, tak jsem začala, že se zajímá jen kvůli nějakejm jizvám a tak. Jsme se o tom pak bavily. Že prej tuhle to prohlášení o tom, že jí jde o to, abych byla dost v pohodě na to, abych si neublížila, nemyslela tak, jak jsem konstovala, že to vyznělo. A že mi nemůže pomoct, respektive nedokáže. A taky, že kdybych jí prostě řekla, tak se taky zajímá. Jsem jí několikrát opakovala, že po ní ani v nejmenšim nechci, aby se o mě starala nebo zajímala a tak, že bych to po ní chtít ani nemohla, ale... stejně mám blbej pocit, že mi v tom nevěří, že to nepochopila a že si to vykládá blbě. A nevim. Mám dojem, že jsem to akorát zase posrala. Zase.
Taky řikala, že prej neví proč na T. žárlim, že se baví s oběma stejně. A že s ní nic nemá, abych si nemyslela. No jasně. S oběma se baví stejně. Ať si řiká co chce, nevěřim tomu. Heh.
A přijde jí vtipný, jak já žárlím na T. a nechci o ní ani slyšet a T. žárlí na mě a nechce o mně ani slyšet. Tak... hlavně, že se baví no. Eh. Ne. Vim, že ona to nemyslela nijak zle, ale... já nevim. Jsem protivná. Heh.
Jsem v tu chvíli možná měla bejt ráda nebo něco, že na mě žárlí, což? No... Já nebyla. Mě to spíš naštvalo, protože jsem usoudila, že T. prostě nemá nejmenší právo žárlit. Lol. Fuck logic. I know...
Mhm. A někdy v osm jela s rodičema k nějakejm známejm. Jsem tak ze zvědavosti koukala na vajbr, hm, je vonlajn. A T. taky. Takže si určitě píšou. A mně nenapíše. Yáy. No a já jí nenapíšu, protože... prostě je mi to blbý. Nechci se vnucovat. A otravovat. A tak.
Jo a nemusíte mi řikat, že sem s tim jejím stalkováním hrozná. Vim to. Ale... už to fakt neřešim.
Si tak řikám, že já už neřešim pomalu nic. Se leda tak trápim. Lol. Fakt mám dojem, že prostě nemám sílu cokoliv pořádně řešit... a možná i cejtit. Možná prostě cejtim a přitom necejtim, protože na to už prostě nemám.
Nah. To taky prej, že by jí zajímalo, jestli mám horší deprese já nebo T. Jako bych měla deprese. Heh. Protože... já bych je snad fakt i brala. Mám pocit, že si tohle necejtění, který je prostě asi nejspíš o něco lepší, nezasloužim... Navíc je to divný. Takže mám pocit, že bych prostě mnohem radši se zmítala v pocitech a byla... zdeprimovaná a tak. Hm. Jsem už řikala, co?
Už jsem řikala, že chci gramofon a vinyly? Hm. Dneska jsem zhodnotila, že bych si vystačila aj s nějakym cool retro kazeťákem a kazetama, protože vono i kazety vypadaj dost dobře. Anebo snad i s funkčním přehrávačem na cédéčka, protože sice máme rádio, který ten přehrávač má, ale... tam něco urazili, takže to nefaká. Hehe.
Jo a taky chci nový rukavice (takovýty... co nemaj vůbec to na prsty a tak, víte co myslim, ne?). Protože mám jednu a já bych ráda dvě. A taky je už taká trochu ocuckaná a tak. B. mi před nějakou dobou nabízela, že má doma nějaký, který nenosí, páč jí sou malý, tak, že mi je přinese. Ale vždycky mi je donýst zapomene. A fakt by bylo blbý se jí připomínat. No. Ale to neva. Někde nějaký seženu :D
Založila jsem si ask. Teda, jakože, jinej. Nějak mě včera prostě popadlo, že chci novej ask, zkusit... si začít od znova, anonymně a tak. Nevím proč. Prostě... to bylo podobný, když jsem se náhodou rozhodla, že chci tenhle blog, bejt tu anonymní, že to tu neznaj lidi, co znám já a tak. Jen... jo ještě včera mi tam přistálo pár lajků od jedný kamarádky. Tak supr no. Jen... mě vyděsilo, aby na to pak nenarazila T. nebo S., že. Protože... by se z toho klidně mohly nějak náhodou třeba dogůglit sem, když tam byla zmínka o blogu, takže... Asi jsem měla použít jiný méno. Ale co no. Tak to prostě risknu. A čas od času zdeaktivuju, kdyby to zas lajknul někdo, koho znaj moji známí a tak.
//http://ask.fm/Wielay Kdyby to někoho třeba zajímalo. Eh. Jo, fakt se mi ty kazety líběj.
Si tak řikám, jak loni jsem touhle dobou užívala hovoru na skajpu s fajn lidma a bylo mi super. A lajkovala na WeHeartIt obrázky o tom, jak novej rok, novej život a podobný shity, abych měla co přihodit k přání na ksicht knize. A letos... na to seru a opovrhuju těma kecama o tom, jak je to nová kapitola a tak. A ani status bo tak dávat nikam nehodlám. Eh. Peču na to. Popřeju rodině, protože to jinak nepude, i guess. A S. Asi. A pak případně samozřejmě ze slušnosti těm lidem, co mi fakt napíšou, aby mi popřáli bo tak (jakože, dva tací už byli :D).
Nah. Zas moc melu.
