A tučňáka chci pořád.

4. prosince 2014 v 19:02 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Připadám si mrtvá. Unavená. Vyčerpaná. Vysílená. Neschopná. Mám problém s tím se vzmoct na cokoliv jinýho než jen na bezduché zírání do obrazovky notebooku. Prostě jen tak koukám, ani nevím na co a prostě... jsem otrávená a vyčerpaná. Občas něco okomentuju na fb, odpovím na asku, odepíšu na zprávu, pokud se náhodou někdo ozve a tak. Na víc se prostě nevzmůžu. Dokonce mi přijde jako neskutečně těžké i otevřít knihu a začít číst. Nebo pustit nějaký anime, stáhnout titulky k dalšímu dílu Once Upon a Time. Cokoliv. I k napsání tohohle mě mozek musel nutit.

Tohle teda všechno ale začíná až když dojdu domu ze školy a tak. Ve škole jsem v pohodě. Teda, "v pohodě", v rámci toho, jak asi můžu bejt v pohodě, že jo.

Dneska jsem odpoledne trávila asi dvě hodiny s B. v obchoďáku. Původně jsme tam mířily hlavně kvůli tomu, že furt nemám koupenej dárek pro S. k Vánocům (jo, plánuju jí kupovat dárek, ona už pro mě ten dárek taky má, že jo :D). Jediný za co jsme ale nakonec utratily bylo jídlo (na obhajobu - ani jedna jsme neobědvaly! :D).

Co se toho dárku týče, dostala jsem nápad. Ne na to, co jí koupit, to mám vymyšlený. Ale prostě, trochu se kamarádím s jednou její kamarádkou a tak mě prostě napadlo, že teoreticky bych jí to mohla poslat a poprosit jí, jestli by to S. nemohla dát. Jakože určo budou mít ten poslední den před Vánocema taky nějakou Vánoční besídku bo tak, tak, že by jí to mohla dát třeba tam. A neříkat jí, že to je ode mě, že (to by zjistila až, když by to rozbalila :D). Nevím no. B. to přijde jako naprosto skvělej nápad a to nemá ráda nějaký romantický věci a tak. Já mám ale strach, jestli to není trapný, heh. A taky nevim, kde bych kurva vzala něco, do čeho bych to zabalila a něco, v čem bych to poslala... >.<' Uvidím.

Nakonec jsme skoro celou dobu řešily mou aktuální situaci s S. A přísahám - já o tom nezačala, to B. A prostě... Kay, skončila jsem ještě zdeptanější. Protože B. má zkrátka potřebu vždycky říkat ty nejhorší možný možnosti (a kolikrát je ani neodhadne a tak jí ty ještě horší musím říkat já) a není prostě ten typ kamarádky, co mi bude jen tak povídat, jak to bude dobrý, ač to nemůže vědět. Nemám jí to za zlý. Myslí to dobře. A asi je to lepší, že netvrdí něco, co nemůže vůbec tušit. Ale zas... bylo by prostě fajn od někoho slyšet, že to určitě dopadne dobře. Že se nestanou ty věci, co mám strach, že se stanou.

Jo a jsem ještě zdeptanější z toho Silvestra. Fakt. Tak moc bych chtěla, aby T. třeba onemocněla a nemohla jet nebo tak... Já vím, že to je hnusný, ale prostě... Co, když, když ji S. uvidí (dřív než mě mimojiné), si uvědomí, že miluje a chce jí? Co když spolu zas budou něco mít? Co když T. dostane tu zasranou novorční pusu, kterou jsem tak kurevsky moc chtěla dostat já? Co když tohle a co když tamto... A prostě, slyšet i od B. že to je možný... Prostě... bojím se ještě víc.

V jednu chvíli jsem se tak už fakt málem rozbrečela. A pak jsem se z toho všeho, jak na hovno mi bylo, tlemila, jal blbá. Vtipný bylo, když tam šel nějakej týpek a B. konstatovala, že odešel, páč už ho asi nebavilo nás poslouchat. Načež jsem samozřejmě začala vyšilovat, že proč mi neřekla, že tam je a ona, že bych pak chtěla jít jinam a ona ještě trávila jídlo a nechtělo se jí nikam chodit. Tak jsem zas nadávala, že co kdyby to byl nějakej můj příbuznej a ona zas, že co kdyby to byl otec Rudy (náš přírodopisář, kterýho hrozně žere) a následně jsem se zas málem válely po podlaze smíchy, že jo.

B. je super. Z mých reálných přátel ta nejlepší. A asi jediná fakt opravdová. Teda, to ne, ale jakože... s ní prostě trávím asi nejvíc čas a mám jí asi nejradši a tak. Bude mi chybět, až se příští rok rozejdem každá na jinou školu... Nevím s kým se budu tolik tlemit a kdo si bude v lavici pěstovat plíseň a komu kvůli tomu budu moct nadávat a tak.

Neumím si dělat kamarády. Zvlášť když jsem někde, kde nikoho neznám. Mám strach, že nebudu mít kamarády.

Já nevím. Většinu času si připadám tak jako celkem v pohodě, vyrovnaná s tím vším, s nadějí a odhodláním a tak. Ale nejsem v pohodě, ani s tím nejsem vyrovnaná. To všechno jen v rámci toho, jak strašně to je všechno na hovno. Jestli chápete. A pak jsou tu chvíle, jako třeba teď, kdy mě to prostě opouští. Kdy je vidět, jak je to všechno doopravdy. Tam někde hluboko uvnitř mě.

A tak tu sedím. Píšu tohle a poslouchám Farnu, protože Ashes Remain jsem předtím vypla, abych si poslechla taky něco veselejšího. Nevím, to její nový album, Leporelo, není blbý, ale... není to ono. Ty předchozí byly dle mýho daleko lepší.

Asi se seberu a půjdu číst. Nebo zas zkusím LoLko, lol. Hry mi nejdou. Chtěla bych to umět. Fakt jo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 4. prosince 2014 v 20:36 | Reagovat

Haha. Pust si 4am Forever od Lostprophets. (Bych nebyla já, kdybych nepropagovala svou nejoblíbenější kapelu.) (I když veselý to není ani za mák... hehe.)
Já nevím. Hele, upřímně, život JE jako film. Jen si musíš vybrat žánr a tak trochu... Se snažit do těch filmových situacích všechny dostrkat. Odmyslet si všechny ty momenty ničeho zajímavýho a je to jako film.
A stejně jako ve filmu prostě může skončit dobře. Teda jasně, opravdový dobrý konce nejsou, ale prostředky šťastný můžou bejt.

2 Miss No Strong | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 22:36 | Reagovat

Myslím, že ten nápad s dárkem je fajn. Jakože... samozřejmě by to bylo hezčí, kdyby to bylo přímo od tebe, ale jestli není možnost,tak to podle mě bude příjemné překvapení.
B. zní jako fajn člověk :)
A... může to být dobrý. Nikdy nevíš, kdy se všechno může otočit o 180 stupňů. Koneckonců - naděje umírá poslední, ne?

3 Ly | Web | 8. prosince 2014 v 19:58 | Reagovat

Náhodou, mi to přijde jako dost dobrej nápad. :)
Je super, že máš takovou kamarádku, a... já věřím, že to všechno dopadne dobře, heh, ale fakt.
A.. ty hraješ League? :) Kdybys někdy chtěla zahrát s největším noobem, co se kdy procházel po týhle planetě, no... nějak mi třeba napiš.. :)

4 Wye | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 18:08 | Reagovat

[1]: Ta písnička je skvělá! :33
Hm. Možná to fakt je jako film. Ale v tom případě chci poznat scénáristu. Fakt moc.
Jo, může. Na dobrý 'konce' věřím pořád.

[2]: Jo, škoda, že už ten dárek asi nestihnu poslat tak, aby dorazil (ovšem - kdo měl kurva vědět, že už sou Vánoce tak brzo?!)
Naděje umírá poslendí, pokud vůbec umírá :)

[3]: "Hraju". Jakože, párkrát jsem to zkusila, ale mě hry prostě absolutně nejdou, což mě odrazuje. Zvlášť, když je to online tak mě to vždycky nervuje, protože to těm ostatním kazím a tak... Ale prostě... občas mám chuť to zase zkusit (lol a v tu chvíli se to pak obvykel jak dlouho updatuje a následně už se mi nece (y)). Takže z toho plyne - těžko budeš větší noob, jak já :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama