Tak nějak začínám mít dojem, že jí asi furt miluju. Eh. Ne, že bych to nějak vyloženě cejtila, ale... Jakože. Těžko se to popisuje.
Mám strach, že když jsme se dneska dostaly k mejmu necejtění, tak si odpověď na to, jestli cejtim lásku, vyložila tak, že už jí nemiluju. Přišlo mi blbý jí upozorňovat na to, že to, že to necejtim, ale neznamená, že už jí nemiluju. Taky mám z toho dojem, že už ona nemiluje mě. Soudě dle věty "Víš, měly jsme se navěky milovat :D", když jsem se ptala, proč se mě ptá na to cejtění a tak. Gh.
Until my bones collapse
I'm never giving up on you
Until the day you get back
I will wait for you
My days are numbered
But my heart is stronger
Until my bones collapse
I will wait for you
It's kinda like you got your own ringtone
And I'm sittin by the phone
Waiting for you to call
And say we're going home
Let's roll...
I'm never giving up on you
Until the day you get back
I will wait for you
My days are numbered
But my heart is stronger
Until my bones collapse
I will wait for you
It's kinda like you got your own ringtone
And I'm sittin by the phone
Waiting for you to call
And say we're going home
Let's roll...
Včera jsem sem napsala článek. A co udělal ten zasranej blog, když jsem ho dala zveřejnit? No jasně, hodil mě na hlavní stranu s tim, ať se přihlásím. A do rozepsanejch se neuložilo ani písmenko. To nasere. Každopádně jsem nějak neměla na to, psát to znova.
Co asi zmínit, no, právě při psaní toho článku mě zas po takový době přišly na mozek od srdce ty slova... To, že jí miluju. Gh. A pak prostě, to zas nějak opadlo. A teď... No, jak jsem řekla na začátku.
Vzpomínám. Tak moc. Na všechny ty krásný chvíle. A představuju si nějakou hefkou chvíli v budoucnosti, kdy si tak nějak zase obě s jistotou uvědomíme, jak moc se milujeme a že chceme bejt spolu. Eh, eh, eh. Já vím. Neměla bych vymejšlet takový hovadiny, ale...
Tak moc bych chtěla, aby poslední měsíc zmizel. Aby se to, co se událo, nestalo. Abychom teď prostě pořád byly spolu a milovaly se a společně se těšily na Vánoce a tak.
Je to šílený. Přemejšlet o všech těch chvílích s ní. O všech těch věcech, co jsme si řekly. O všech těch pocitech. O všech těch plánech. O tom všem. A vědět, že nic z toho už asi nikdy nebude. Že nikdy spolu nebudem bydlet v tom bytě, kterej jsme si tak skvěle vymyslely, že nebudem mít všechny ty boží povlečení, že jí nebudu muset přemlouvat, abychom si pořídili psa a kočku a kuře a prostě...
Ghh. Štve mě, že tu pomalu pořád melu jen o ní. Když prostě... Ona je ona.
Vůbec mě netěšej ty prázdniny, co teď budou. Mám z toho strach. Moc volnýho času. Moc času sama. Moc času ne přemejšlení a tak. Moc... prázdno. A pak určitě taky moc času s vědomím, že u S. je aktuálně T. a moc času užíráním se, co asi dělají, jestli spolu něco mají nebo tak...
A ten Silvestr. Panebože já tak nechci. A taky tak moc nechci muset bejt u babičky. Nechci se musti tvářit, že je všechno v pohodě, i když určitě nebude. Kurva, já to tak moc chci zaspat. Nepřemejšlet. Netrápit se tím, jestli T. dostane novoroční pusu od S. anebo ne.
Nechci tohle. Nechci. Nechci. A nechci.
Je to tak šíleně na hovno. Tohle všechno. Vím, že to nebude na hovno navždycky, ale kurva... Chci svojí budoucnost s S.! Chci a chci a chci. A připadám si, jak hrozná blbka. Rlly. Asi jsem hrozná blbka, no...
S. Holka, cos mi to provedla...?

sakra, tohle mi v některých momentech připomíná mě samotnou tak, že se prostě musím smát.
eventually, you'll forgive and forget. and stuff.
a třeba se to ještě spraví?