I don't believe that anybody, Feels the way I do about you now

26. prosince 2014 v 19:57 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Tak se mě ptala, která část z jedněch příběhů o zvířátcích, které pro mě psala, je podle mě nejlepší. Což znamenalo, že si ten soubor, kde je mám souhrně napsaný, musim otevřít a to znamenalo vlést do té složky, kde mám část těch věcí od ní (všechno pak mám na flashce, aby se nestalo, že to ztratim, že, to jediný, co mám potřebu takhle zálohovat, lel). Takoývty různý věci co mi kdy psala a řekla a kreslila a fotila a tak. Yeah. Ani jsem nic z toho nemusela blíž rozklikávat, abych se rozplakala. K tomu mi stačil jen fakt, že to je. Taková připomínka všechny tý lásky, co už není a tak.

Mám tam třeba takovej soubor, kterej jsem si dřív dávala postupně dohromady. Tam jsem si ukládala různý takovýty hezký věci, co mi kdy řekla, jakože mě miluje a že jinou nechce, že by mě nikdy neopustila, že jsem pro ní důležitá a tak podobně. Měla jsem to tam a často, když mi bylo smutno a tak, jsem si to hrozně ráda pročítala. Abych si připomněla, že mě miluje a tak. Někdy jsem brečela. Jindy jsem se usmívala. A dneska? Dneska už si ty věci nemůžu číst, protože vím, že už to neplatí. Takže kdybych to četla, jen bych plakala, ale úplně jinak než dřív.

(A fakt mi v tuhle chvíli přijde hrozně vhod, zapnout fb a zjistit, že si asi před hodinou postovala nějakej status citující T. Ghhh. Nemůžete se spolu přestat bavit? Prosím?)

I don't believe that anybody
Feels the way I do about you now

And all the roads that lead to you were winding
And all the lights that light the way are blinding
There are many things that I would
Like to say to you
But I don't know how

Dneska se mi o ní taky zdálo. Nepamatuju si to všechno přesně. Asi jsme se o něco dohadovali nebo pošťuchovali nebo tak něco. Každopádně co si pamatuju přesně je, že mě pak tak zničehonic políbila a pak jsme se na sebe chvíli dívaly a pak jsme se zase líbaly a najednou... to mezi náma bylo zase dobrý. Tak nějak. Škoda, že to byl jen sen.

Ani nevím, proč to píšu.

Víte, co je na tom v tuhle chvíli snad ještě horší než ta zoufalost? To prázdno. To prázdno na místě, kde jsem dřív cejtila to, jak ji miluju nebo že žárlím a podobně, tyhlecty hrozně silný věci. Tam na hrudi. A i když si uvědomuju, že tam to všechno, ta láska, někde je - ono, ještě aby nebyla, když tu pláču a jsem zoufalá a tak - je to děsívý. To prázdno.

Připadám si hrozně blbě, že jak nic necítím, tak zas tak moc většinu času netrpím. Že jsem vlastně tak nějak "v pohodě" (v uvozovkách, protože mi je jasný, že to ve skutečnosti v pohodě není, ale chápate ne?). A že ona trpí. Připadám si strašně kvůli tomu, že to necejtim, že netrpim a netrápim se, nepropadám depresím a tak. Že prostě... nic necejtim. Nepřijde mi to fér. Vůči ní. Vůči všem jinejm lidem, kteří ty věci cejtěj. Nemyslim, že si zasloužim to necejtit.

Nom...

Co se těch pozitivních věcí od minulýho článku týče - už aspoň nemusim existovat s tim, že neví, co k ní cejtim.
"Šla bys na rande?" "To by záleželo na tom s kym." "Taky by mě zajímalo s kym :DDDDDDDDDD" (...) "A se mnou?" "To bych asi neodmítla." "Tak zejtra. V jednu. Ale možná to ještě změnim. Nevim, co dávaj v televizi. A třeba už se mi nebude chtít." (...) "Ježiši já jsem tak hrozná. Tuhle prohlaušuju, jak nechci s nikym na žádný rande a tobě to teď odkejvu." "To proto, že mě miluješ a že jsem naprosto úžasná :DD" "Šak neříkám, že nevím proč, ale jen, že jsem hrozná! :D" (...) "Vážně mě pořád miluješ?"

Zhruba tak nějak to bylo no.

Mimochodem, ne, že bych to pozvání na rande brala vážně. Nebrala. I když to byla jedna z těch chvil, kdy mi bylo úžasně. Kdy jsme se tak nějak bavily zase tak úžasně a suprově a v pohodě a tak. Ale je pravda, že tomu, abych přestala doufat, tim taky moc nepomohla.

Navíc, ani k tomu nakonec nedošlo, ne, že by mě to překvapilo. Heh. Nebyla jsem ale zklamená, fakt jsem to čekala a věděla, že to nemohu brát vážně. I když... nějaký zrnko zklamání tam přirozeně bylo. Vlastně pořád tu je.

Jo, taky říkala, že jí trochu chybim. Zajímalo by mě, co znamená to "trochu".

Taky jsem začala sledovat Doctora Who. Včera. Teda, ve středu jsem koukala na ten jeden vánoční speciál - Vánoční koledu, protože mi to doporučila jedna... známarádka, kamarádka? Těžko říct, bavíme se spolu jen několik dní. Ona taky říkala, že na to můžu kouknout, i když nesleduju seriál a jak je to boží a tak a že mě to alespoň navnadí na seriál. No, každopádně. Bylo to boží. Dost možná to fakt překonalo i tu verzi Vánoční koledy od Barbie. Heh. To je co říct. Tak jsem hned včera začala koukat aj na seriál. Krátce předtím, než jsem začala psát tenhlecten článek, jsem dokoukala první sérii. To jsem jen tak seděla s otevřenou pusou a civěla. Heh.

No jo a taky byl Ježíšek. Tak, dostala jsem džíny, mikinu a triko, pak tu boží marvelovskou tašku, tři díly Harryho Pottera, těch pět dílů Ve službách nuly (nemáte někdo první, o kterej nestojíte a byli byste ochotni mi ho prodat? o.o) nějaký kosmetický blbosti a tak. O většině z toho jsem věděla, že jo. Nevím, nějak jsem z těch Vánoc byla... zklamaná. Ne kvůli dárkům, to ne. Ani nevím proč. Ale prostě byla. Mrzí mě to. Že už vůbec nevnímám vánoční atmosféru a tak.

Včera jsme byli u příbuznejch - tety, strejdy a tak. Dostala jsem sukulent. Takej malej. Pěknej. A stačí to zalejvat i jednou za několik měsíců. Well. To by u mě snad i mohlo přežít. Přemejšlim, že to pojmenuju "69. Doctor". Chápete, když jsem to včera dostala a včera jsem to i začala sledovat a tak. Ale, ještě to zvážím.

No. Přemejšlim, že se pudu umejt. Od osmi dávaj Lásku na vlásku a já to chci vidět, tak, že bych mohla koukat z postele už umytá. Třeba. Hm.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 26. prosince 2014 v 21:04 | Reagovat

to prázdno je na tom to dobrý. lepší netrpět než to zoufalství. víš, co myslím. a jestli... jestli ona trpí, já nechci být hnusná, ale je to její chyba. že to nemá (neměla) srovnaný, že to nezvládla. myslím. žádný výčitky z tvý strany.

upřímně nesnáším tyhle konverzace vtipem, co by si člověk přál, aby byly vážně. nesnáším tu naději. a to zklamání.

Vánoce jsou jedna z nejhorších věcí na dospívání. Že už nemají to kouzlo.

Džíny jsem si k Vánocům musela koupit sama :D

2 Wye | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 23:11 | Reagovat

[1]: Vím, že to prázdno je právě dobrý. Ale... trochu mi to chybí a připadám si blbě. Že pláču a jsem (a nejsem) zoufalá, kvůli ní, kvůli tomu, že mi chybí a že ji chci zpátky, ale... na tý hrudi mám prázdno. Je to prostě matoucí.

Nemyslim, že to je její chyba. To, že se vyspala s T. asi jo. Ale za svoje pocity a city prostě nemůže... Navíc ona na tom neni nejlíp jen kvůli tomu, že.

Já nevím, mě to zas tak nevadí. Zatím. Protože to obvykle znamená takovou... fakt pohodovou a normální konverzaci a živou a prostě... Je to lepší než koukat a zjišťovat, že už hodinu jsme si nenapsaly ani písmeno. Heh. Takže prostě, miluju bavit se s ní normálně...

Ale... já to kouzlo nějak seženu zpátky! Prostě jo! -_- :D

3 Miss No Strong | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 17:02 | Reagovat

Prázdno... ono je to na jednu stranu dobré, protože tě nic nebolí apod... ale na druhou stranu se člověk cítí jak robot, protože... je plný jenom toho prázdna, hmpf.
Třeba to bude ještě v pohodě, když se normálně bavíte.

4 Wye | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 20:35 | Reagovat

[3]: No právě.
Heh. Normálně. Občas. Jinak se bavíme prostě... míň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama