We all breath and we all bleed...
12. prosince 2014 v 18:05 | Wye | Aktuálně z ničení světaTak jsem dneska byla venku s J. Rlly se mi nechtělo, ale už jsem mu to odkejvala, asi proto, že jsem věděla, že by beztak nedal pokoj, dokud bych s nim někam nezašla. Well. Jako, přežila jsem, tak co. A nebylo to zas tak hrozný. Celkem dost tichý, ale tak, to jsem přesně očekávala, tak co. A musel na mě půl hodiny čekat, protože jsem se zpozdila. Záměrně hehe. To má za to, jak jsem na něj posledně (a vlastně i poprvý, lol :D) musela čekat já. Yeah, jsem strašná, ale who cares?
(Jo, pořád na nich závislačím.)
Taky se ptal, jak jsem na tom s S. Že prej jestli se to už nějak vyřešilo. Asi bych se měla líp vyjadřovat no. Protože jako yeah, jednou jsem podotkla, že doufám, že se to třeba přeci jen spraví, což je pravda. Ale těžko mohl pochopit, že to se nejspí nemůže spravit moc brzo. On ani neví, proč se to stalo a tak nom. Naštěstí se o tom pak už nebavil no.
S. není na skajpu. Na vajbru byla onlajn naposled ve dvanáct. A na ksichtknize před čtyrma hodinama. Well. Tak nevím, jestli se mi (bo někomu jinýmu no) snaží vyhnout, jestli někam odjela a ani se nezmínila anebo jestli se jí třeba něco nestalo. Ugh. Vážně se o ní bojím.
Chci ji obejmout. Tak moc chci.
Už si mě taky odebrala ze vztahu na tý ksichtknize. Jakože, ne že by mě nenapadlo, že by se to mohlo udělat, ale... bylo mi to blbý, nechtěla jsem to bejt já, kdo to udělá a přišlo mi to nedůležitý. A tak to už očividně udělala ona a... jau. Nevím, mám dojem, že většinou to bejvaj právě taký zbytečný drobnosti a drobný změny, který mi ublížej skoro nejvíc. A v tu chvíli se mi už vážně chtělo brečet. Asi nejvíc od toho rozchodu, ale... Nevím, nešlo to. Na pár slz došlo, ale to bylo všechno. Jakoby nebylo co plakat?
Čekám, kdy si řekne, že by chtěla zpátky svoje triko. Protože, když mi ho loni v září, jako dárek k narozeninám, půjčovala, bylo řečeno, že jí ho vrátím někdy okolo prázdnin, nakonec, ale prohlásila, že si ho můžu nechat, dokud se nerozejdem. A no, to se tak nějak stalo, že. Nechci jí ho vracet. Fakt ne. Zbožňuju to triko...
Je to na nic. Všechno. Nic se mi nechce. A každou chvíli stalkuju skajp a fb, jestli třeba není onlajn. A vajbr taky, i když míň, protože je to na mobilu no.
Na druhou stranu, to že se mi nic nechce je asi i fajn. Protože, kdybych nebyla tak líná, dost možná bych měla na těle zas pár dalších škrábanců. Well. To je takovýto, když si prostě hrozně moc chci ublížit, ale zároveň nechci, protože jsem si prostě před tejdnem řekla, že už to neudělám, protože vím, že jí to vždycky trápilo a vadilo, protože se nechci stresovat, že to někdo uvidí. Jako jasně, mám na stehnech nějaký ty jizvy (i když ty už taky dost mizej, naštěstí, mám ráda, jak rychle mi tyhle věci mizej), ale ty aspoň nejsou tak výrazný, červený a tak...
Chtěla bych, aby mě měl někdo rád. Jako rád. Ne jako kamarád. Ani nevím proč. Chybí mi ten pocit, že mě má někdo rád víc než jen tak obyčejně. Co na tom, že sama nechci mít nikoho jinýho tak ráda. Jedině S. A ani u tý už nevím, jestli to k ní pořád cejtim nebo ne, protože necejtim absolutně nic. Fuck it.
Uh. Je onlajn. Hm. To bych jí asi měla napsat, když to tak stalkuju, co?
No anebo, než se stihnu odhodlat, napíše ona první mně, taky možnost.
Komentáře
Ahahah, proč tě tak nějak chápu, když jsem si vlastně nic takovýho nezažila... Až na to stalkování... Nonstop... A...
Hm. Trička nevracím. Nope. Moje trička. Jsme si je vyměnili, si to tričko nechte, já si nechám vaše. Dokud jsou velký a můžu v nich spát.
Je to... Hezký, když víš, že za to někomu stojíš. A pak ne... A je to na nic. Jo... Celý je to na nic. Hmh.
Drž se.

super :) pekný blog :)