You don't realize how much I need you

23. prosince 2014 v 19:15 | Wielay |  Aktuálně z ničení světa
Zpráva dne: T. k ní probably nepojede na toho Silvestra. Hell yeah.

A S. to prej ani neni líto, je to divný a mělo by bejt, ale neni. Že tak přijede jindy a co no. Za to T. to prej je líto. Hm. Neřešim.

Je to celkem fajn, že se nebudu muset stresovat tou pusou a tak. Heh.

Na druhou stranu, tak jsme se od toho dostaly k důvodům existence (divný, já vim). Hm. Že prej už její existence nemá smysl. Protože ten smysl měl spojitost se mnou. A teď už nemá.

You don't realize how much I need you
love you all the time and never leave you
please come on back to me
I'm lonely as can be I need you.

A doprdele. Já nevim. Bolí to slyšet. Ona prostě jedna věc je to, že se se mnou rozešla (a občas mám dojem, že si to pořád úplně neuvědomuju, viz další bod). Druhá je, když přemejšlim a zničehonic si uvědomim, že už spolu nejsme a že už probably spolu ani nikdy nebudeme, že nic z těch pěknejch věcí se už mezi náma nestane, neřekneme je a tak. A třetí, když slyšim od ní něco takovýhleho, z čeho tak nějak vyplývá, že už mě nemiluje.

To třetí je nejhorší. Překvapivě.

Mám dojem, že to všechno fakt blbě pochopila. Že prostě má za to, že už jí nemiluju a tak, že tyhle věci taky beru v legraci, ve který jsou myšlený a tak. Heh. A ono mi to vlastně ubližuje. Skvěle Wye, máš bod za skvělou komunikaci a vyjadřování svejch pocitů a myšlenek!

A následně si očividně můj nedostatek vytlemenejch smajlíků vykládá tak, že beru vážně její vztekání se o tom, jak já to kazim, když mi to ještě de vysvětlovat a něco k tomu doplňovat, aby to bylo hrozně epický či co, a já jí říkám, že to vím.

Doprdele. Miluju tě holka. Myslim. Nejspíš. Uvědom si to. Nějak. Když ti to říct prostě nemůžu. Prosím.

Potřebuju abys to věděla. A potřebuju abys věděla i o těch ostatních myšlenkách a pocitech.

Oh gosh. Já se tak nesnáším za to, jak tu kvůli ní furt fňukám. Ale... prostě to všechno potřebuju někam vykřičet. A nějakej deník mi rlly nepomůže, když to stejně budu vědět jen já a nějakej cár papíru.

Kdy to přejde?

No a jak se těšíte na Štědrej den? Já teda nějak neřešim, pro mě to prostě úplně ztratilo kouzlo. Kdyby aspoň byl sníh. Takhle to jako Vánoce vůbec nevypadá. No a matka už dneska naaranžovala dárky pod stromek a pořád na to kouká a diví se, jak jich je hodně. Lel :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 23. prosince 2014 v 20:30 | Reagovat

V pohodě. Lidi čtou moje vyfňukávání o E., čtou vyfňukávání Radfordový o Simírovi, budou číst i tvoje o S., takže dokud to nebude štvát tebe samotnou (jakože mě třeba to moje štve, ale nic s tím dělat nemůžu), je to dobrý. hm.

a gratuluju, že k ní T. nepřijede. :)

já ani nevim, že budou vánoce, no. pořád na to zapomínám.

a proč jí to vlastně neřekneš?

2 Wye | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 22:04 | Reagovat

[1]: To asi jo no. Ono problém je asi hlavně v tom, že sama sebe štvu, že nejsem schopná pomalu ničeho jinýho než fňukat kvůli ní. Jenže prostě... nejsem ničeho jinýho schopná a tak s tím hold nic neudělám.

Zapomínáš? A mě štve už jen to, že necejtim tu atmosféru a tak. Asi jsem na tom ještě dobře.

Nevím, prostě mám dojem, že jí to říct nemůžu. Už jen z principu by bylo divný a blbý, kdybych jí zničehonic začala to všechno vyprávět. A navíc, mám strach, že by se pak kvůli tomu, mohla mít ještě hůř a tak. A to nechci. Nechci jí přitěžovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama