(Článek celej věnovanej vlastně jen tomu, že ji chci zpátky. Pravděpodobně vás to nebude bavit. To jako abyste si tady ozvlášť rozmysleli, jestli to fakt chcete číst.
Tak mě napadá, tohle oznámení bych měla dát někam do menu nebo tak, s tim, že platí na celej blog. Teda kromě tý první věty.)
A tak mám zase jednu z těch chvil, kdy mi je tak příšerně na houby. Kdy mě to všechno tak trápí a je mi smutno.
T. je určitě zamilovaná do S. Určitě. Nebo do někoho určitě. Soudle dle jejích odpovědí na asku. Rlly. A určitě je to S. Určitě. Ono, kdo jinej, že jo?
Ony spolu budou určitě. A to je prostě... Eh. Já s ní chci bejt. Jakože s S. Ghh.
Ale hlavně, aby s ní nebyl nikdo jinej. Primárně právě T., přirozeně.
Což mě přivádí k tomu, že... yeah. Zatím to vidím tak, že jí asi vážně furt miluju. Nejspíš. Sice to necejtim. Ale soudě dle toho všeho a tak...
Mě to všechno tak mrzí. A bolí. A prostě... vzpomínám. A moc přemejšlim. A to bolí a prostě... Uh.
A chci jí říct tolik věcí. Chci jí povědět o tom všem co cejtim a o tom o čem přemejšlim a tak. Chci aby věděla o tom, jak to všechno vidím. Ale vím, že jí to prostě nemůžu všechno jen tak začít vyprávět. A je to na nic. Tak moc chci, aby to všechno věděla. Mám takej naivní nápad, že... Co kdyby to něco změnilo? V našem vztahu? K dobrýmu?
You're the only one I cry for
The only one I try to please
You're the only one I sigh for
The only one I die to squeeze
The only one I try to please
You're the only one I sigh for
The only one I die to squeeze
(Hell yeah, trošec vytržený z kontextu, ale...)
Nevím. Neumím si představit nebejt s ní. A to s ní nejsem. Je to... šílený a divný. A nedovedu si představit bejt s někym jinym. Nedovedu si představit, že by pro mě někdy mohl znamenat to, co ona. Že bych já pro někoho mohla někdy znamenat to, co jsem já znamenala pro ní. Že bych s někym měla zažívat tak úžasný chvíle a tak...
Chci to zpátky. Všechno. Hned. Hrdost. Nehrdost. Prostě chci.
Ale jak by někdo mohl chtít zpátky něco tak ubohýho, jako si teď připadám já...?
Hups. Mám ráda, když mi říká "kočko". Vím, že to tak vůbec není, ale vždycky mám z toho dojem, že mě třeba má furt ráda a tak.
Nejvíc mě děsí ta možnost, že třeba.... Že by se mnou furt mohla chtít bejt a tak, ale že se domnívá, že už jí nemiluju a tak nakonec skončí s T... Vím, že to je naivní, že to tak není, ale to co kdyby si nedá pokoj.
Nechci bejt jen její kamarádka. To je tak obyčejný. Chci pro ní pořád bejt výjimečná. Chci aby mě pořád měla ráda tak jinak. Jedinečně. Mě jedinou.

Ahahah, jsem v úplně jiné situaci, ale chápu tě, až to není hezký. já nevím. naděje umírá poslední... i když umírá a vůbec. fakt nevím. řekla bych, ať se tý naděje vzdáš, ale to bych to musela udělat i já. a to nechci.