You want to bleed just to know that you are alive

29. prosince 2014 v 22:35 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Já nevim. Asi vážně začnu věřit, že mi to T. s těma statusama, kde je označená S. dělá schválně. Protože ví, že to vždycky čtu a ten prach, co dřív bejval moje srdce, tim rozmělní na ještě menší částečky (rlly, už si ani nedovedu ta zrnka prachu představit, jak malý jsou), že mi je pak vždycky hůř a prostě.... Eh.

A sere mě, že ani, když to vidim. Ty statusy a tak. Když tu fakt pomalu začínám věřit, že mi to dělá schválně. Nedovedu jí nesnášet. Ani nemůžu říct, že jí nemám ráda. Prostě... já vůči ní necejtim nic. A prostě jen mě to tak příšerně bolí.

You want to bleed just to know that you are alive
You start to scream
As your dream and your fear collide
You can't see what you need when your head is down
I can't see you
I can't see you and you're all around

Zmiňovala jsem se, jak jsem se rozhodla, že s tim ubližováním si nadobro skončim? Well. Vydrželo mi to asi tři tejdny. Wow, Wye, wow! Nechci ti jako nic řikat, ale tří i více tejdenní mezery jsi mezitim měla i bez toho, aby ses rozhodla, s tim skončit. Nejhorší je, že vim, že jsem to mohla neudělat a pokračovat v tom, pro co jsem se rozhodla. Že jsem to věděla celou dobu. Že prostě... že prostě vim, že už to nedělám ani tak kvůli tomu, že to bolí (protože už to ani nijak moc nebolí a protože to je prostě hrozně málo, jen taký škrábance..), ale prostě... pořádně nevím proč. Protože mě to uklidní a protože se mám na co soustředit a prostě... Protože chci. To mi přijde jako ještě víc kreténský důvody.

A to jsem dneska byla tak jako spokojená, že se spolu zase nebavíme tak málo, jako jindy. No a potom se taky zmínila, že s někym volá. A pak ten status T., kde taky mela o tom, že si píše se třema holkama (včetně S., že) a s jednou z nich volá... A prostě. Nevím, jesli volá zrovna s S. Ale i tak. Já s ní chci taky volat. Jenže... neumim si o to říct, fakt ne. A už vůbec ne teď. Nikdy jsem neuměla. A když jsem to párkrát udělala, kolikrát jsem byla odmítnuta s tim, že má třeba doma rodiče nebo něco. Jako jasně, jindy mě zas nedomítla, to jo.

Taky je fakt skvělý otevřít ask s tim, že tam mám nějakou otázku, tak na to kouknu... a tam po mně nějakej anonym chce, jestli tam nedám nějakou fotku s S., pokud nějakou teda mám. Well. Ani nevim, jestli mě bolí ta otázka sama o sobě nebo jestli mě víc bolí to, že s ní žádnou pořádnou fotku nemám. Chtěla jsem nějakou. Hrozně moc. Jenže nikdy se nějak nepovedla. Takže to jediný co mám je fotka, kde jsou společně naše nohy + její ruce a trup a vlasy.

Já nevim. Je to na hovno. A blíží se Silvestr. Budu muset k babičce. Rlly. Nechci. Nechci. A nechci. Ať už je to sobecký jakkoliv, prostě nechci. Je to moc povinností na to, jak se tvářit a vypadat. A takový povinnosti tady sama prostě nemám. Ať už mě tu jakejkoliv zvuk děsí sebevíc, stojí to za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 30. prosince 2014 v 8:30 | Reagovat

Ten Silvestr nějak přežij. Víš co... třeba bude 2015 lepší?

tohle je zvláštní. jakože... neubližuj si, asi. (i když mě to nikdy nepřišlo jako něco tak hroznýho, když to není... velký.) to chce jiný věci na odvedení myšlenek jinam.

2 Wye | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 17:09 | Reagovat

[1]: Nah. Přežiju. Nějak... mě přešlo tohle hraní na roky. Stejně jsou ty dny jako takový pořád stejný. Rok sem. Rok tam. Je mi to fuk.

Jo. Mně to taky nikdy nepřišlo jako něco zas tak hroznýho, když to není nějak moc. A vlastně, vždycky mi na tom nejhorší přišlo to, že ten člověk na tom je tak, že má potřebu si ubližovat. Ne ty rány samotný... ty, zvlášť když jsou jen malý, časem se obvykle zahojí. //Lel. To asi zní, jako bych se litovala nebo něco, ale tak to fakt myšleno není...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama