close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

I don't want to wake up, on my own anymore

13. ledna 2015 v 18:28 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Včera večer mi bylo zas po dlouhý době fakt příšerně, tak jako už dýl ne. A jo... oproti tomu je asi i to prázdno fajn. Nejspíš. Nevím. Každopádně nějak jsem to nevydržela a popadla mobil a napsala jí. Že mi šíleně chybí. Tyhle tři slova a pak tunu dalších, kterými jsem se strašně omlouvala, že jí to říkám, přestože si uvědomuju, jak je to sobecký, ale že už vážně potřebuju říct alespoň tohle. Taky jsem říkala, že vůbec nemusí odpovídat a ať to třeba smaže a zapomene na to, že mi prostě šlo jen o to, jí to říct.

Sing to me
Sing to me
I don't want to wake up
On my own anymore

Don't feel bad for me
I want you to know
Deep in the cell of my heart
I really want to go

Nesnáším se za to, ale já to tak hrozně moc potřebovala. Když už nic jinýho, tak aspoň tohle. Původně jsem teda chtěla říct, že jí miluju, ale nakonec jsem si vystačila s tímhle. Prostě... alespoň něco. I když bych toho hrozně ráda řekla víc, to bez debat. Pomohlo to. Tak trochu. Nejdřív jsem se po tom, co padla poslední zpráva o to víc klepala (i když já se neskutečně třásla ještě před tím, než jsem šla do postele). Následně mi bylo šíleně špatně, jakože na zvracení a tak. (A vlastně jsem trochu doufala, že budu zvracet a bude mi blbě, abych nemusela do školy a tak, ale smůla.) Nakonec to ale všechno odeznělo a já už jen bez jakejchkoliv pocitů, myšlenek, čehokoliv, prostě tak prázdná, jak to jen jde, ležela a zírala do tmy. Bez pojmu o času a tak. Upřímně... asi by mi nevadilo takhle strávit zbytek života. Heh.

Nečekala jsem, že odepíše ještě v noci. A už vůbec ne, že odpoví jen pár minut po tom, co jsem to odeslala. Že to prý ví. A že to není sobecký a je to v pohodě. Takže pár následujících zpráv bylo právě na téma, jestli to je nebo není špatný. Prý jí to nevadí. Už zase mi zopakovala, že mi ale nemůže pomoct. Kurva. Já od ní ani nechci pomoct. Ne a ne a ne. To bych nikdy chtít nemohla. Jsem jí to taky řekla. Nakonec prohlásila, že se omlouvá, že musí spát, že to slíbila, ale že jestli chci, ať píšu, že si všechno přečte. Na to jsem jí už jen popřála dobrou noc a bylo.

Nějak... jsem si v tu noc uvědomila, že už se to prostě nespraví. Že k tomu není šance. Že už se k sobě nevrátíme. Že už mě nikdy nebude milovat, objímat, líbat a tak... Jasně, doufám pořád, ale... už ani trochu nevěřím, že by se to mohlo vážně stát. To by se musel stát zázrak. A to nehrozí. A je to asi dobře, nezasloužím si zázraky a ona si zaslouží někoho lepšího, než jsem já.

Dneska jsem s ní nemluvila. Jak jsem přišla domů, hodila jsem skajp na neviditelnej mod a internet na mobilu vypla (bcs. fb a viber), neb jsem prostě... já ani nevím proč. Jen... jsem se jí chtěla vyhnout. Asi. Ne vyloženě vyhnout. Těžko se to vysvětluje, obzvlášť, když to sama nechápu.

Uvědomuju si, že to je špatný a tak. Ale já prostě... nevím. Nemůžu. Nechci.

Psala mi na skajp. Nějakej odkaz posílala. Asi jí napadlo, že jen nechci bejt onlajn. Nerozklikla jsem tu zprávu, nepodívala se na odkaz a neodpověděla. Nakonec jsem to vypla úplně. Ono, k čemu to nechávat zaplý, že?

Já už tu tak zatraceně nechci bejt. Nevidim v tom důvod a smysl a prostě nic. Chci pryč. Zmizet. Usnout a už se neprobudit. Cokoliv. Jen to chci mít za sebou. Už žádný myšlenky, pocity, starosti... nic. Chci od toho všeho pokoj. A je mi upřímně uprdele, jestli tohle období časem přejdu, budu v pohodě a blabla. To bude jednou. Já jsem tady teď. A teď otevřeně říkám, že chci pryč. Budoucnost (která ani není jistá) sem, budoucnost tam. I don't care.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 13. ledna 2015 v 19:14 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=b9C5mS1fqD4 (this is the only song that helps me a bit)

shit. upřímně... tohle... mě bolí asi i za tebe. jakože... víš? já nevím. prostě to vždycky, tyhle věci, i když takový nejsou, prostě... působí tak chladně, jako bodnutí. víš? když někdo zabíjí zbytky tvý naděje. a to docela znám. tak prostě...

carry on.

(a taky jsi mi hrozně připomněla větu "don't say the pain will fade tomorrow, the last thing that I feel will be today")

já jen... bude to dobrý. jednou to bude dobrý a já vím že víš a že tě to nezajímá, já vím, že to asi nechceš slyšet a že je to blbá fráze, ale jednou jo.

2 Wye | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 19:53 | Reagovat

[1]: Ta písnička je úžasná. Díky, díky.

Uh, to mě... mrzí. Za nás obě. Jakože... chápeš? //Protože já asi ne, lel.

(Hey jo... To je skvělá věta. A písnička taky.)

Vím to, ale... i tak je fajn to slyšet. Celkem. Vidět, že nejsem jediná, kdo to ví a tak. Že to není jen nějaká moje iluze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama