Mám v hlavě útržky toho, co sem chci napsat, ale nevím, čím začít. Co říct první a na co navázat. Jen prostě... chci psát. Bez začátku. Bez konce.
I wanna mean something to somebody else
Feel a significance in the real world
It's not enough to live out a lucky life
Feel a significance in the real world
It's not enough to live out a lucky life
Už strašně dlouho jsem na sobě neměla její triko. Což je prostě... divný. Páč vždycky jsem ho nosila téměř pořád. Někdy jsem ho dala vyprat a hned jak bylo vypraný a suchý, jsem si ho brala znova, ačkoliv jsem předchozí pyžamo měla třeba jen den, dva. Nevím. Chybí mi (to triko jakože, ale S. taky, no). Ale přijde mi... blbý si ho teď brát. Po tom všem a tak. Já jen... Vím, že to je jen triko. Ale přitom není. Protože pro mě prostě znamená strašně moc. Protože je to ta nejosobitější věc, co mi po ní zbyla. Nejpohodlnější a nejúžasnější triko, jaký jsem kdy měla. Nah... Mám dojem, že si ho nakonec stejně půjdu vzít. Protože... jak o něm přemejšlim, tak mi chybí ještě víc a eh... Asi mi vážně hrabe.
Je to to triko, co na sobě měla, když jsem poprvý jela já za ní. Mám dojem, že to snad bylo tehdy poprvý, co jsme se viděly od chvíle, co jsem si nějak i já uvědomila, že jí mám ráda víc, než jako kamarádku. Bylo to triko, který na sobě měla, když jsem jí poprvý dala pusu, poprvý jí chytila za ruku, když došlo k tomu prvnímu polibku (kterej vlastně ani pořádně nebyl polibek, ale eh, to víte, dvě nezkušený holky, naprosto nervózní a atmosféra hustá, že by se dala krájet, prostě první 'polibek', jak se patří, což neni ironie bo tak, aby bylo jasno, bylo to boží zkrátka proto, že to bylo). To triko na sobě taky měla, když u nás poprvý přespávala. Taky je to to triko, který jí v tom určitym místě, kde jsem na ní měla položenou hlavou a opírala se o ni, vonělo po mně. No a jasně - měla ho na sobě, když jsme se koukali na ten film, kde kluk řekl tý holce, že si může nechat jeho sluneční brejle. Tak jsem aktivně prohlásila, že chci taky její brejle a ona, že žádný nemá (nah, letos o prázdninách jsem od ní ale dostala přeci jen i sluneční brejle, akorát nejsou její, ale ona má stejný, duhový), ale že by mi mohla dát triko. Nečekala jsem, že mi nějaký fakt dá. Jenže pak přišly moje narozeniny a jako dárek mi půjčila to triko.
Asi... jsem fakt magor, že jsem schopná se tak rozepsat jen o triku. Lel.
Včera večer, když mi psala, že jde spát a přála mi dobrou noc, mi taky říkala, ať zas neponocuju. Jsem říkala, že zas tak moc neponocuju a ona, že jo. Že tu jsem teď téměř vždycky minimálně do půl jedenáctý. A nevím... v tu chvíli mi bylo strašně fajn. Páč to tak nějak bylo jako dřív, víte? Kdy se starala a nabádala mě k tomu, abych nechodila spát pozdě a tak různě. A protože si všimla, že chodím spát později, což znamená, že si prostě pořád všímá a tak. Prostě jsem z toho měla takej hrozně pěknej pocit. A stejně pěknej pocit jsem měla, když mi ráno přes vajbr posílala samolepku přející mi dobrej den bo tak něco.
Nějak... mi blesklo hlavou, že třeba ještě... je nějaká šance. Jen maličká. Nah, nevěřím tomu. Vím, že nesmím. Ale tý myšlence se neubráním. Prostě přijde. Heh, jak málo by stačilo k tomu, abych zas začala věřit.
S mym vysvědčením to nakonec překvapivě vypadá ještě líp, než jsem myslela. Pakliže jsem nějak blbě v pátek nenapsala test z přírazu, tak bych očividně mohla mít samý jedničky páč, páč matikářka i španělštinářka mi nakonec daly jedničku. Asi bych měla bejt ráda, ale... mě je to vesměs jedno. Jen mi to přijde vtipný. Že prostě... na to celkem peču, že mi je to jedno a hm... nakonec mám takovýhle známky. Teda, nemyslim, že na tu školu vyloženě seru, ale prostě... nechávám učení i úkoly na poslední chvíli (mi připomíná, že ještě nemám udělanej úkol z matiky...), kolikrát až na ráno před testem a když už si k tomu sednu, každejch pár minut se rozptyluju něčim jinym a tak. A stejně mám nakonec dobrý známky. Přijde mi to... divný a nefér, když vidim lidi, který se fakt snažej, učej se a tak, záleží jim na tom a přitom maj horší známky, jak já.
A pořád mě staršně dostává, když mě někdo označí za šprta. Jo, úpe nejvíc se šprtám woe...
Ne, nevím, proč o tom melu. Prostě jen... chci povídat. Poněvadž třeba známky jsou věci, který u mě už snad nikoho nezajímaj. Všichni očividně berou za samozřejmost, že jsem zodpovědná, mám dobrý známky a tak. Ani to neni pravda. Matka se absolutně nestará o to, co dostávám a je jí to očividně úpe fuk. Babička se občas zeptá, ale tam mě to... spíš štve, protože z toho zas dělá bůh ví co. Chybí mi ty časy, kdy se mě na známky a tak ptala S., kdy se o to zajímala a chválila mě bo tak.
Ono, to je asi ono. Chybí mi někdo, kdo by se zajímal a povídal si se mnou. Komu by na mě záleželo. Někdo, komu bych ale i já prostě důvěřovala a měla k němu fakt vztah, jakože přátelskej. Někdo, koho by zajímaly všechny moje úspěchy, ale i neúspěchy, podporoval mě a chválil a tak. Někdo, o kom bych věděla, že mu můžu napsat vo půlnoci a on mě nepošle do háje a bude mě poslouchat. Že ho nebudu otravovat a fakt mu na tom, na mě, bude záležet. Jasně, já vím, že takový lidi mám. Že jsou lidi, kteří by mě vyslechli a pokusili se mi pomoct nebo tak, ale... já nikomu z nich tak nedůvěřuju. Nemám k nim takovej vztah. Neznám je tak blízce a oni neznaj tak blízce mě. Jasně, je tu S. S., která by poslouchala a zajímala se. Ale S. na tom sama není dobře (a je mi fuk, že kdykoliv se ptám jak se má, říká mi, že fajn bo že to de a když se ubezpečuju, že to tak fakt je, tak mě o tom ujišťuje, stejně mám dojem, že není, ale co mám sakra dělat, když mi to sama neřekne, že?) a prostě... po ní bych to chtít nemohla. A nechci to po ní. To je pro mě prostě nepředstavitelný.
Vlastně, jsou asi jen dva lidi, ke kterejm jsem kdy měla tak blízkej vztah. I guess. S., překvapivě. A T., lel. Dřív, před tím, než jsem to tehdy tak posrala a tak.
Nevím, mám hroznej strach, že už nikdy k nikomu nebudu mít tak blízko. Že už nikdy nebudu nikoho takovýho mít. Ale co na tom sejde... stejně chci jedině S.
No, asi půjdu udělat tu matiku...

Ale jo. někdy někoho takovýho zas budeš mít. jen je otázka kdy, no...
mám ráda cizí trička. um. chci trička všech lidí z mýho okolí... heheheh...