close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

I’m nowhere if I’m here without You

17. února 2015 v 19:13 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Jsem přišla a psala jsem jí, že jsem zpátky a ona, že kde jsem byla, tak jsem říkala, že u kadeřnice a ona, že jestli zapnu webku. A to by bylo fajn, protože to znamenalo, že mě chce vidět a tak. Navíc se většinou víc bavíváme.

Jenže.

Ptala se, že co holky a kluci. Tak jsem se pak ptala, jen tak ze slušnosti, že co u ní. Nechtěla jsem se ptát. Nechtěla jsem slyšet odpověď. Ale měla jsem pocit, že se to očekává, no. Doufala jsem, že mi řekne, že nic.

"O tom se nechceme bavit :D"

Ne, že bych to nevěděla, ale prostě... To mám z toho, že jsem zas začínala doufat.

Even if You take it all away
I'll wait for You
Even when the light begins to fade
I'll wait for You
I'm so desperate calling out Your name
Meet me in this broken place

(A je mi fuk, že už tu probably byla, heh.)

V posledních dnech jsem zase strašně moc přemejšlela o tom, jaký by to bylo, kdyby se to spravilo. Jak by mě zase objímala a líbala a říkala mi, že mě miluje.

Zjistila jsem, že si už nepamatuju, jaký to vlastně bylo, když mě líbala, hladila, dotýkala se mě. Že si nepamatuju, jaký to bylo líbat ji, hladit ji, dotýkat se jí, jak voní a jak chutná. Jedivný co si pamatuju je to, že mi s ní vždycky bylo nejlíp na světě. Že líp mi prostě bejt nemohlo. Ale ani si ten pocit nepamatuju přesně, jakej byl, jen vím, že byl. I její hlas si už pamatuju jen tak jako... Někde tam tu vzpomínku mám, v okrajích mysli, ale nemůžu ji pořádně chytit a pořádně si ji vybavit.

Chci si pamatovat.

"Co tak smutně koukáš?" "Nic." "Vážně?" "Jo." "Vážně vážně?" "Vážně." "Vážně :)" "Vážně vážně vážně vážně vážně?" "Vážně, vážně, vážně, vážně." "Já ti něvěřim!" Jo, wole. Jseš všímavá. To je fajn. Ale nic nezměníš, tak co, no. "To není hezký :C :D"

No, každopádně. Pak zas povídala, že s pár lidma, které známe obě, klidně hraju LoLko, ale s ní jsem hrála jen po dlouhym přemlouvání HS. Tak jsem říkala, že mě znervozňuje a ona, že pěkný no a že se jí to dotklo. Jsem navrhovala, že si s ní klidně něco zahraju. No. "Víš, po dlouhý době člověk ztratí zájem."

Mrzí mě to. Příšerně moc. Já bych s ní teď něco hrála i hrozně ráda.

Pak taky povídala, že na mě T. hrozně moc žárlí. A že se mi tím musí chlubit, protože jí říká, že se se mnou nepřestane bavit i kdyby neví, co. To je pěkný. Ale nebude muset. Protože já se přestanu bavit s ní. Jen ji prostě předtím potřebuju vidět a tak. Avšak nakonec k tomu dojde. Protože prostě... tohle nezvládám. Ne, že bych si dělala naděje, že tamto budu zvládat líp, no.

Tak hrozně moc mi chybí. Strašně, strašně, strašně moc. Chci bejt zas s ní, objímat jí a líbat jí.

Nesnášim tohle. Ten pocit. Chci brčet, ale nemůžu. Chci si ublížit, ale nemůžu. Chci pryč. Ze světa a tak. Nestojim o to. Ale nemám na to se zabít.

Lol. Aneb jak pár minut způsobí, že už vůbec nemám radost z toho, že už brzo budu mít nový poličky na knihy, že možná budu mít konečně i novou knihovnu, že mi babička dala peníze, abych si objednala zbývající díly Pottera, že mám konečně pizzu, že snad vážně budu mít ten piercing... Že prostě všechno dobrý. Všechno bych to hned vyměnila jen za to, aby mě zas milovala. A mnohem víc, překvapivě. Za možnost vrátit se v čase moct napravit všechny ty věci, co jsem dělala špatně. Chci napravit to, jak jsem se k ní chovala. Že mi vždycky bylo blbý jí říct, aby zapla webku anebo mluvila, ptát se jí, jestli se mnou koukne na film, hrát s ní hry, starat se o ní a vyptávat se jí na všechno a prostě všechno. Chci jen tu možnost, tu druhou šanci, víte? Zkusit to ještě jednou. Protože já se jí nedivím, že už mě nechce. Protože si za to můžu sama. Protože jsem byla tak příšerně špatná přítelkyně.

S. já tě miluju, kurva fix. Tak neskutečně moc a ttohle mě tak neskutečně bolí a mrzí a tak neskutečně moc se za to všechno nenávidím. Vííš?

Vím, že bych se na to všechno měla okamžitě vysrat, dárek jí poslat poštou a zmizet jí ze života. Aby se konečně měla dobře. Beze mě a tak. Aby byla šťastná a byla s někym, kdo si ji zaslouží víc (na druhou stranu, jí si nezaslouží nikdo, ani tenhle svět, ona je pro tohle všechno až moc dobrá), jak já a bude se k ní chovat líp a tak. Že bych ji neměla potřebovat vidět, abych se ujistila, že si to třeba ještě nerozmyslí.

Nenávidím ten pocit, že třeba doopravdy byla ta pravá a já to tak pojebala. Že jsem přišla o tu pravou kvůli vlastní blbosti. Vlastně je pro mě nepředstavitelný, že by ta pravá nebyla.

Jo, vim, že jestli se nezabiju nebo tak, tak se z toho časem dostanu, asi se i znovu zamiluju a třeba ne jen jednou a tak, ale prostě... Mám strach, že dotyčnej/doyčná už nikdy nebude ten úplně nejvíc pravej/pravá.

Já jen nechápu... Jak jsem mohla bejt tak kurevky blbá? Jak jsem ji mohla tak 'zanedbávat'?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 17. února 2015 v 19:47 | Reagovat

Ha. Haha. Je to divný, protože v takovýhle situaci vůbec nejsem a nikdy jsem nebyla, ale stejně vím naprosto přesně, o čem mluvíš. Protože prostě... Jo, sakra, mít někoho ráda takhle moc (sorry, to druhý slovo ze sebe prostě v tomhle kontextu nedostanu) je hodně na nic.

Já nevim. Fakt nevim, co si mám myslet. Ale bude to dobrý, no. Jenže to už víš. :/

Jsou věty, který mě fakt bolí. Jako rána do břicha, prostě ti to vyrazí dech a ty na chvíli necejtíš nic. Upřímně... tak nějak by mi asi připadala většina vět, když bych se bavila se S... :/

taky chcu piercing, btw.

to zvládneš.

2 Wye | E-mail | Web | 17. února 2015 v 19:58 | Reagovat

[1]: A já mám pocit, že to je spíš tak jako naopak. Že prostě... mám to prázdno, ta rána jakoby se naoko zacelila a pak najednou jedno, dvě slova a bum a najednou se to zase otevře a bolí to. A pak to přejde. Po nějaký chvíli

Většina vět... Ono to jako bejvá často celkem v pohodě, takový trochu neosobní někdy a tak a někdy zase taky ne, ale dá se to.

Jo zvládnu. Co jinýho mi, krom tý smrti, taky zbejvá, že jo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama