I would stop time so we don't move

28. února 2015 v 19:03 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Prázdno. Prázdno. Prázdno. A zase prázdno.

Asi je na čase si to přiznat.

Necejtim to.

Nic.

Říkám, jak mi chybí a jak chci bejt s ní, že jí miluju, ale přitom je to všechno tak prázdný a já to necejtim a nevim co to znamená a občas si říkám, že snad už mě to všechno netrápí ani tak protože bych ji fakt milovala, ale protože jsem v náš vztah a tak věřila a teď je to fuč, ale taky vím, že to není pravda a jsou tu ty chvíle, kdy to třeba na chvíli cejtim, ale pak tu je zas to prázdno a nevim co dělat, nevim co to je, co to znamená a pak je tu taky ta chvíle, kdy pozoruju její fotku a pláču a prostě cejtim, že to tam někde asi je, že to je jen někde hlubokoho.

Mate mě to a nerozumim tomu a je to prostě příšerný, protože v tom nemám jasno, chci v tom mít jasno a rozumět tomu, rozumět sobě. Chci jí milovat a chci aby ona milovala mě. Chci bejt s ní, protože nikdo úžasnější prostě není a protože jí miluju a zase to dělám a já nevim. Nevim, co je pravda a co ne.

A už se mi zas zdá, že jsem něco zahlídla, i když tam nic/nikdo neni a mám strach. Mám blbej pocit, že tu někdo je přímo za mnou, ale jsem tu sama. Bojím se. Bojím se duchů a těhle věcí a bojim se o svojí psychiku, i když vim, že z toho nic nebude a že to je asi normální. A prostě nechci bejt u babičky a chci bejt sama, takže to prostě musim vydržet a tečka.

Chci jít spát, protože nemám co dělat, ale zároveň jít spát nechci a prostě...

Chci si u něčeho odpočinou, nabrat energii a tak, ale všechno mě vyčerpává a nic moc mě doopravdy nebaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ly | Web | 1. března 2015 v 0:39 | Reagovat

a třeba to ještě úplně mrtvý není... otázka je, v čem by to pomohlo.. za situace, kdy by to prostě nebylo oboustranný a tak, ach jo, když já bych ti tak přála aby se to všechno vrátilo / vyřešilo.. :(

awh. tohle nenávidím, vždycky se snažím sama sebe přesvědčit, že na ty věci nevěřím a tak, jenže náš barák má ve zvyku vydávat divný zvuky, a.. :S

2 Ang | Web | 1. března 2015 v 8:59 | Reagovat

A co my víme. Třeba se spolu přestanete úplně bavit, třeba to už nic nebude. A třeba si jedna z vás za deset let vzpomene a řekne si, že by bylo dobrý se sejít a poptat se, jak se vede. Třeba se za deset let sejdete a nakonec spolu zůstanete už na vždycky. Není kam spěchat; je tady celej zbytek vašich životů.
Ačkoli... Always so hard to say goodbye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama