Though I know you'll never love me like you used to.

13. února 2015 v 20:36 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Snažím se najít písničku, která by vystihla to, jak se cejtim. Textem i hudbou. Fakt nutně nějakou potřebuju. Ale nemůžu nic najít. Nevím, kde hledat. Nevím, jak hledat. To bylo, když jsem to včera rozepsala. Dneska prostě jen poslouchám Eda, ani nevím proč. Nechápu, proč ho všichni zase tolik žerou. Je fajne. Ale nic extra v něm nevidím.


Všechno mi je uprdele. Nějak nic neřešim.

M. s L. očividně slyšeli, jak jsme se o nich s B. bavily a L. je prej hrozně nasraná. Že prej mám na B. špatnej vliv, že se se mnou chová jinak a blablabla. Jasně. Zase je to prostě moje vina, že jo. Ona na mě L. snad vždycky svádí všechno špatný. Jak tuhle, B. něco řekla a L. se potom zase vztekala na mě s tím, že jsem to řekla já. Mě ani nevadilo, že se na mě zas nasrala, mě vadilo, že hned řikala, jak jsem to řekla já, i když jsem to já nebyla.

Asi by mě to mělo mrzet nebo tak, ale, eh, neřešim to. Stejně L. a M. v poslední době zas nemám ráda a přijdou mi jako nehorázný krávy. I když, já nemám ráda skoro nikoho z naší třídy, takže jako jo, ono asi bude problém ve mně. Asi mám pocit, že jsem lepší nebo já nevim. (Tady v tomhle případě mě teda ale trochu uklidňuje fakt, že B. ty dvě taky nemá ráda.)

Ještě pár dní zpátky bych se za tenhle nezájem o všechno, o lidi a tak, hrozně nesnášela. Hah. A teď je mi to prostě všechno uprdele. Co s tim, no.

Je mi hrozně smutno, nejen teď, ale celkově, už někdy od včera? převčírka? idk a nevím pořádně proč. Možná je to prostě jen ta únava. Nevím.

Nah, rozepsala jsem to včera. To nahoře. Dole je to zas ode dneška. Nějak jsem prostě nakonec neměla energii to dopisovat, přišlo mi to zbytečný a nechtělo se mi.

Nějak ztrácím potřebu komunikovat už jen se svejma kamarádkama, heh. K, s kamarádkou, holkou se kterou se jako bavim, ale ona je taková, prostě hodně nevnímá a tak, moc se neznáme a M., která mě sere. Ale stejně. Ne, že bych nechtěla nebo tak jen prostě... Nevím, co jím říkat a tak se dozadu na B. s tou druhou holkou neotáčím (jakože, sedí za náma, já sedím s M. a většinou tam jsme na ně otočený, když se bavíme, logicky, že jo), protože k čemu by to bylo? Sedět a čumět do mobilu můžu tam i tady, tak jako nezájem. Takže jo, přestávky čumim do mobilu, případnět teď taky čtu knihu (což jsem dřív nedělala, abych nevypadala moc asociálně a že se s nima nechci bavit, lel), tudíž skoro to samý co normálně - ačkoliv normálně s nima teda prohodim víc slov, takže asi vypadám o něco víc asociálně anebo tak. Už to neřešim. B. včera z tohohle mýho chování očividně vyvodila, že jsem na ni naštvaná, no, ačkoliv neměla tucha, proč bych sakra měla bejt. Prostě v tom všem nevidím smysl. Asi bych jí to měla vysvětlit. Hm.

Chci nějakej smysl. Nejen pro tohle, ale pro všechno. Chci něco, pro co se budu moct snažit tady bejt, existovat a žít. Pro co by tohle mělo nějakej smysl. A nejlíp, aby to něco, byl někdo. Někdo, komu na mě hrozně moc záleží, zajímám ho a má mě fakt rád, někoho komu můžu sdělovat sebevětší hovadiny, ze kterejch jsem nadšená (třeba ty fllwrs na twitteru anebo rt bo prostě cokoliv), někoho, kdo mě bude chválit. Chybí mi to. Jak mě S. chválila a byla na mě pyšná, jakože nejen za hovadiny. To bylo vždycky hrozně hezký, jak mi říkala, že je na mě hrdá nebo tak. Jak při mě ve všem stála a podporovala mě. Jak mě milovala. Hrozně moc mi to chybí. Ona mi hrozně moc chybí.

Lel. Mám nějakou hrozně citlivou chvilku a chce se mi brečet. A chci aby bratr zmizel, abych mohla vzít Králíčka, shoulit se s ním do klubíčka a plakat nebo tak.

Taky bych s ní zas chtěla kouknout na nějakej film. Ale je mi blbý to navrhovat a ona to nenavrhne, proč taky, že? S T. zas očividně včera na nějakej koukala. Um...

Už zas to bolí.

Uvědomila jsem si jednu podstatnou věc. Že není pravda, že by na tom nebyla dobře nebo tak, kvůli tomu co se dělo a tak. Že sice na tom není fajn, ale je na tom stejně, jako dřív. Že to jen já jsem z toho porouchaná. Teda, nic mi neříkala, to jsem si tak nějak uvědomila. Protože jsem měla pořád pocit, že je z toho taky v háji, ale nějak mi došlo, že to tak neni.

Přejde to. Já vím. Uvědomuju si, že tohle není konec světa. Že to přejde a že se jednou zamiluju znova do někoho jinýho. Ale je mi to k ničemu. Jen si říkám, že prostě... Není to divný, že si to tak uvědomuju? Neměla bych mít za to, jak je to konec všeho a tak?

Bože. Chci jít spát, ale když půjdu, budu vypadat hrozně divně, protože je moc brzo.

Mám dojem, že se fakt celá rozpadám. Že sama sebe ztrácím. Protože prostě ta prázdnota a všechno. Nechci zmizet. Teda chci. Ale celá. Ne takhle. Nechci se ztratit sama sobě, nechci aby tu po mně zůstalo to tělo a něco, co jsem bejvala já.

Chci umřít. Ve spánku. Jít dneska normálně a nevědomky spát a zejtra už se neprobudit. Um. Ale koho to zajímá?

Chtěla bych tohle všechno moct někomu říct. Jakože někomu konkrétnímu, kdo by mě poslouchal, staral se a zajímal se. Ne jako na blog. Víte, jak to myslim, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 13. února 2015 v 21:41 | Reagovat

Ne... Ne, to je normální, že... To víš. Já nevim. Určitě jo.

Umřít ve spánku by asi bylo fajn. Ale mýho padání z obří výšky se nevzdám.

Však se zas najdeš, určitě.

2 Wye | E-mail | Web | 14. února 2015 v 19:58 | Reagovat

[1]: Padání z vejšky... Na jednu stranu to zní taky tak jako... volně a prostě dobře, ale já mám z vejšek hroznej strach, takže to asi není nic pro mě.

3 Aries | E-mail | Web | 15. února 2015 v 20:17 | Reagovat

Koukám, že nám schází stejná osoba.. Buď se měním já, nebo všichni kolem mě, kdo ví?

Až bude svítit slunce, zajdi si na tiché místo ven, někam kde budeš sama.. To pomáhá mě.

4 Wye | E-mail | Web | 16. února 2015 v 17:15 | Reagovat

[3]: Doufám, že ty takou osobu co nevidět najdeš.

Slunce je boží. A dneska svítilo hodně, mohlo by to tak už zůstat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama