We could just go home right now or maybe we could stick around

7. února 2015 v 0:06 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
S. je u T. a na mě si určitě ani nevzpomene. Heh. A kdo ví, co dělají, hm. Snažím se na to moc nemyslet, protože ačkoliv jsem s tím tak nějak 'smířená', stejně ty myšlenky na to nejsou pěkný.


Teda, je fakt, že mi doteď nebylo řečeno, že jela k T., jo. Ona sice zmiňovala, že někam jede, včera i dneska, ale já se prostě neptala kam. Domyslela jsem si to a hm, nechtěla jsem to slyšet. Jsem srab, lel.

A tak tu sedím, poslouchám Here's to us, tak nějak víceméně smířená se vším, co se dělo, děje a bude dít. Sice ne spokojená, ale přivyklá, probably. Téměř.

we could just go home right now
or maybe we could stick around
for just one more drink, oh yeah

Bude divný, když řeknu, že nějak takhle, jak zní ta písnička, ten text, si připadám? Nepiju a tak, ale prostě... je to takový odevzdaný všemu s takovym trochu posmutnělym nádechem. A podobně si teď připadám.

Mám Here's to us hrozně ráda. Celkově Halestormy, ačkoliv si nikdy nepamatuju, jak se jmenujou a furt mám tendenci je přejmenovávat na něco, jako HearthStone, ale vždycky si říkám, že to to není, protože to je přece ta hra. Zbožňuju jejich písničky, hudbu, zpěv, hlas, text, aw. Jsou takoví... osobití, i guess? Výjimeční. Vzpomínám, že jsem je pouštěla v létě, když u nás byla S. a mě rozčilovalo to ticho v pokoji, když zrovna nehrál žádnej film, tak aby tam prostě něco hrálo.

Mám hroznou potřebu tu popsat to, jak se cejtim. To prázdno i jakousi smířenost. Hah. A mám potřebu se v tom patlat furt dokola. Nepamatuju si, co jsem psala v tom minulym článku, ale je mi jasný, že to bude zas skoro to samý, heh. Opakuju se, pořád a pořád.

Nejspíš jsem se rozhodla. Že prostě, že S. chci pryč ze svýho života. Teda nechci. Jenže prostě myslím, že se s ní prostě nemůžu jen tak kamarádit, že ji potřebuju "poslat pryč" (oh shit, to zní tak hnusně, to není záměr, rlly not) ze svýho života. Protože se snad líp posunu dál. Tak nějak se těším, až to bude za mnou. Až tohle prostě skončí. A už to chci mít za sebou. I když vím, že to pak bude bolet víc a že to nebude lehký, myslím jen na to pozitivní na tom, víceméně. Jen ji předtím prostě chci naposledy vidět, dát jí dárek k Vánocům. A jasně - potřebuju na vlastní oči vidět, že se vážně nestane ten neuvěřitelnej zázrak a když se mnou stráví zas nějakou chvíli irl, neuvědomí si, že mě vlastně miluje a tak.

here's to us
here's to love
all the times that we messed up
here's to you

Přijde mi, že ten čas utíká hrozně rychle. Že se ani nenaděju a je konec tejdne. Život a mládí mi protejkaj mezi prsty. And I don't care.

Jsem strašně zmatená. Z toho všeho, jak prostě najednou už neřeším (protože snad nemám sílu a chuť řešit, do you understand?), přestávám si bejt jistá tim, co chci, co cejtim. A nějak už prostě nevím, jestli ji pořád miluju. Jestli to všechno už není jen tím, že jsem prostě byla 'zvyklá', že byla moje a já její a že se nemůžu smířit s tím, že teď už to nejsem já, ale někdo jinej a ona je někoho jinýho a tak. Idk. I když, asi je to fakt jen zmatenost. Soudě dle toho, že ten bodavej pocit přichází už jen kvůli těm odpovědím T. na asku, kde třeba jen řekne, že je zamilovaná. I tak je to ale prostě hrozně matoucí.

Jsem příšerná, ale stále mi nějak nesedí, že prostě... se spolu vyspěj a najednou k sobě začnou obě něco cejtit? Waat? Není to třeba jen prostě... něco, co způsobilo to, co mezi nima bylo? Je to fakt láska? Z obou stran? Nevím, mám tendenci o tom pochybovat. Vím ale, že to, že mi něco zní nepravděpodobně, neznamená, že to tak nemůže bejt. Navíc, uvědomuju si, že netušim, jakt o vlastně pořádně bylo. Že to třeba bylo jinak, než se já domnívám.

fill the glass
cuz the last few nights have kicked my ass
if they give ya hell
tell em go fuck themselves
here's to us

here's to all that we've kissed
and to all that we've missed
to the biggest mistakes that we just wouldn't trade
to us breakin' out, without us breakin' down
to whatever's coming our way

Ta představa, že by měla bejt s někym jinym, je pro mě stejně furt nepředstavitelná. Zvlášť pokud jde o T. Heh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 7. února 2015 v 19:00 | Reagovat

Ta písnička má kouzelnej text. Vždycky jsem od ncih měla ráda Miss The Misery ..

sejde z očí, sejde z mysli? heh.. já nevím, upřímně... i když ji vyhodíš ze života - asi je to to nejlepší, co můžeš udělat, nevím, fakt nevím, aspoň to zkusit? Ale asi to beztak skončí jakože... "you're out of sight but not out of mind"

2 jenniferwalters1509 | 8. února 2015 v 18:10 | Reagovat

Já si myslím, že ty dvě se jen nudí.
Zamilovanost za takovou dobu prostě nevznikne (nehledě na to, v kolikati filmech a knížkách se to tvrdí) - můj názor.
Zajímavé, že to někdo cítí stejně - myslím teď to plynutí času. Sice jsi o tom moc nenapsala, ale chci jen říct, že to znám. Nejsem schopná si vzpomenout, co jsem dělala před dvěma dny. TO je asi proto, že můj den je stejný jako každý jiný a tak se z nich stává rozmazaná šmouha, díky které nevnímám čas. Je mi z toho zle, protože takhle by to asi být nemělo, měla bych si užívat.
A to ty taky.
Na povzbudivé řeči moc nejsem, a asi na ně ani nemám právo, když o tobě krom blogu nic nevím, takže ti posílám jen virtuální poplácání po rameni, promiň...

P.S.: Halestorm je super. Lzzy Hale má prostě boží hlas.

3 Wye | E-mail | Web | 10. února 2015 v 21:24 | Reagovat

[1]: Jo, Miss The Misery je taky boží.

Nemyslim, že sejde z očí, sejde z mysli, jen prostě... Takhle budu asi furt doufat (i když s tim vědomím, že to je naivní), že se to spraví. Pak už nebudu moct, protože prostě bude pryč.

[2]: Nevím no, jako, ony se znají už celkem dlouho, ale prostě... Tak najednou. Nevím, no.

4 Aries | E-mail | Web | 13. února 2015 v 17:55 | Reagovat

Wye, začetla jsem se do tvých starších článků a došla až k nejnovějšímu.. Vím, že se to lehce říká, ale musíš se přes to přenést.. znám to. Ale pomůže čas a odstup.. Není to jednoduché. Držím palce, tuším, že se pro tak radikální krok nerozhodneš..kdybys potřebovala rameno, či vrbu.. Víš, kde mě najdeš, i když si uvědomuji, že mě vůbec neznáš :)

Hodně štěstí a hlavně síly..

5 Wye | E-mail | Web | 13. února 2015 v 20:18 | Reagovat

[4]: Vím, to vím.

Děkuju, děkuju moc. Ani nevíš, jak moc si toho vážím :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama