close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

We're all survivors somehow

26. února 2015 v 19:08 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Vždycky něco přijde a ublíží mi to a v tu chvíli to strašně bolí a je to na hovno, ale pak... to prostě odezní. A mám pocit, že to je rychlejší a rychlejší. Už to ani nevnimám. Prostě v jednu chvíli to tu je a v další... už to pak je zase pryč a já nevím, kdy to zmizelo.


Kolikrát mám chuť napsat článek, ale prostě to neudělám. Buď protože se k tomu nedostanu a pak se mi nechce anebo jsem prostě líná a zahodím to s tím, že to nemá smysl. Ani nevim, jaktože tohle teď píšu.

Jsem tak neskutečně unavená. Pořád. Ale už si na to prostě nestěžuju, protože prostě... nevnímám to. Zvykla jsem si na to. A mám dojem, že nebude trva dlouho, než budu přemejšlet, jestli je tohle normální stav člověka anebo jestli jsem fakt vyčerpaná. Hah. Jak s těma pocitama.

Mám poslední dbou takou tendenci, že hnedka po tom, co na mobilu vypnu budík, du skouknout twitter a to s sebou obnáší zapnutí netu. Včera ránu mi tak dorazilo několik zpráv od S. "Omg... To je skvělý!... Ne počkat... to bude něco dobrýho... Waaaat.... Aha.... Shit. Shit. Shit. I wanna die." Mi omylem poslala fotku, která nebyla určená mně, že. A je na ní S. a očividně nemá triko (ne, že by tam bylo něco vidět, jen rameno a tam je vidět, že žádnej rukáv, bo ramínko bo tak). A prostě to tak kurevsky bolelo. Jsem zas jednou brečela, sotva jsem vstala.

My god. Ona je tak nádherná a úžasná a prostě boží a tak šíleně moc jí to na tý fotce sluší.

Fail je, že to byl večer toho dne, kdy jsem si zas o to víc dělala naděje. Dost proto, že už znova chtěla, jestli bych nezapla webku. Chtěla mě vidět. Chápete? A to by přece nechtěla jen tak, né? Teda, vim, že třeba jo, ale třeba ne a prostě... Třeba to fakt ještě není ztracený. No a následně tohle. Bum bác.

Už zas se dostávám k tomu stavu nevíry v to, že by to fakt mohlo skončit. Že prostě... je pro mě nepředstavitelný, že by se to nespravilo.

Končí únor a v únoru jsme se měly vidět, ale je fakt, že si to nijak neberu, protože ona byla snad většinu února nemocná, že. Jen... počítala jsem to a už to bude půl roku, co jsem jí neviděla. A bude mít asi za měsíc svátek a já nevím, co jí koupit. Chce to něco hrozně moc cool.

Jo a B. bude mít narozeniny, takže tý musim koupit dárek. A M. taky, pro tu dárek mám. No a matka koncem března taky a tý chci kupovat ten poslední díl SoG, když ji tak štve, že se k němu furt nemůže dostat, protože ta osoba, co jí půjčovala předchozí dva díly, to pučila někomu jinýmu už kdysi a já nevim, proč jí to nepučí znova nebo něco, ona asi nechce, páč jí je to blbý a tak jsem si prostě řekla, že bych jí to mohla koupit. A mám dojem, že brzo budu bez peněz.

A víte co taky? Svůj čas a energii, kteoru už tak nemám, očividně neustále plýtvám na pomlouvání L.! Yay! Protože jí hrozně nenávidim! Ano, ano! Trefila ses do toho, holka! Já nemůžu říct, že bych třeba jen nesnášela holku, co byla moje kamarádka a spala s mojí holkou, ale úplně neskutečně budu nenávidět tebe! Tleskám! Nutno dodat, že k tomu pak ještě manipuluju B., aby ji pomlouvala se mnou. Yay! Mám tendenci si z toho dělat prdel, protože prostě.... Wtf. Hodlám si s ní o tom pokecat. I když to asi nevyjde, protože s ní chci mluvit jakože fakt mluvit a ona většinu takovejch věcí řeší jedině přes zprávy, so what.

B. tvrdí, že L. prostě ve všem něco vidí (což je fakt) a že já jsem na ni až moc silná osobnost, poněvadž ví, že kdyby něco, nemám problém se jí postavit a poslat jí doprdela, čehož by třeba B., jak sama řekla, prostě schopná nebyla.

Nemám na to. Nebaví mě to. Nezajímá mě to. Nechci ani v nejmenším řešit podobný hovadiny.

A spolužačka se mě dneska zas ptala, jestli jsem pořád s S. a to vyžadovalo odpověď a prostě. Eh.

V sobotu bo kdy jsem se vrhla do pokračování (jsem měla shlídlý asi prvý dva díly, lel) The 100 a někdy v neděli jsem načala druhou sérii a teď se blížím k dohnání toho aktuálního stavu. Už jen pár dílů. Je to fajn. Jen nechci, aby Lexa umřela. A hrozně mě fascinuje, jak se ty postavy měněj a v jednu chvíli je mám ráda a pak chvíle a nemůžu je vystát a tak.

Vždycky du psát ten článek s tím, jak to bude nejvíc krátký, páč nemám co psát a pak... to dopadne nějak takhle, protože si vzpomenu na tolik věcí.

Jo a nemám na to ten článek číst celej znovu a kontrolovat, takže asi bude plnej překlepů, chyb, špatně poskládanejch vět a vět, co nedávaj smysl, protože jsem psala jedno a přemejšlela nad druhym. Boží to přístup, já vím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 26. února 2015 v 20:33 | Reagovat

Hele, zrovna mně o dlouhých článcích nemluv, ne mně :D

Už půl roku? Whoa. To je dost... A dost blbý. Já nevím. Třeba se to spraví, třeba ne. Nevím.

2 Wye | E-mail | Web | 27. února 2015 v 15:49 | Reagovat

[1]: Třeba. Uvidím, no.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama