Our minds are troubled by the emptiness.

20. března 2015 v 17:05 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Je půl pátý a já tu sedím, zívám a prostě jsem unavená a šla bych spát. Možná půjdu. Co na tom sejde, že jo. Všeobecně poslední dobou chodím spát poměrně brzo. Většinou nejpzdějc okolo devátý. Ale unavená bejvám ještě dřív. Včera jsem šla spát někdy v devět a už to jsem byla totálně vyšťavněná a mimo.

Well I've lost it all, I'm just a silouhette,
A lifeless face that you'll soon forget,

Dny jsou většinou pořád stejný. Vstát. Jít do školy. Vrátit se ze školy. Čumět do počítače, číst anebo něco na ten způsob. Jít spát. A druhej den zase od znova. A všechno je to tak strašně prázdný, nenaplňuje mě to a prostě všechno to beru tak, že to prostě je a že s tím nic neudělám a nezajímá mě to. Zjišťuju, že už se nějak začínám motat i v čase a nejsem si schopná přebrat, kdy co a jak bylo.

Čím dál víc mi je všechno jedno. Proč bych se sakra měla o něco starat, že?

S. absolutně nerozumím. A nevím už ani, jestli ji pořád věřím. Jak je nemocná, tak mi říkala, že není na skajpu, páč jí je fakt hrozně blbě. Jenže pak mi zas jednou něco srdíčkovala na asku a podruhý něco lajkovala na weheartit a ona mi nepřijde jako člověk, co by měl potřebu sledovat tyhle věci z mobilu a tak z toho mám dojem, že se mi vyhejbá a nechce se mnou mluvit. Ale pak mi zas píše a povídá, že jí je blbě. Netušim, čemu věřit. No a pak mi zas jednou zničehonic píše na vajbr a že si tak říkala, že jsme se už hrozně dlouho neviděli a že se musí uzdravit, aby mohla přijet a tak. Ale už mi je to svym způsobem taky všechno jedno.

A tuhle, převčírem anebo kdy, mi zničehonic psala, že jí děsí můj twitter a ještě něco a já, že to prostě zabiju smajlíkem a ono ne a zase psala a skončilo to tim, že mi posílala citace některejch tweetů a s tím, že jestli jsou mířený na ní. Jasně, že byly. Většina z nich. Ale to jí přece nepřiznám a tak mlžim a nakonec se prostě ptá, jestli jsou na ní mířený ty poslední dva (jeden na téma ignorace a druhej, že když se se mnou nechce bavit, může to říct). Tak říkám, že ten poslední nevím (páč mi nahrálo, že byl už dost starší, ale byl) a druhej, že ne (ten taky byl) a ona si očividně úplně hrozně oddechla a prostě, z toho vyvozuju, že se asi bála, že bych si myslela, že mě ignoruje a to je... pěkný. I když furt nevím, čemu věřit. A pak mi napsala, že mě má ráda.

A to bylo v době školy a říkala jsem to B. a pak jsme se nějak bavily. Došlo i na ty věci, co mi někdy povídá, co souvisej s T. a co nevim, jestli mi říká schválně, aby mi ublížila anebo jí to prostě nedochází. Dle B. si se mnou prostě hraje anebo je úplně blbá a taky jí nechápe. Ale nic z toho mi k ní taky nesedí.

B. taky byla úplně hotová z toho, jak jsem v klidu a jak je mi to už všechno uprdele. Když jsem konstatovala, že to je už dýl, tak řekla, že to jo (si všimla? o_o), ale že teď už to úpe vyvrcholilo a prostě tak.

Jo a taky sdílí mojí myšlenku o tom, že se ty dvě doopravdy nemilujou, protože to je prostě divný, aby se tak dlouho znaly a pak se spolu vyspaly a najednou k sobě začly něco cejtit a prej není ode mě hnusný, že si to myslím. A řekla, že jim ten vztah dlouho nevydrží, protože vztahy, co začínaj postelí prostě dlouho nevydržej.

Jo a víte co? Její rodiče očividně vědí o tom, že s T. chodí. Já nevim, ale prostě... bolí to. Protože prostě o tom, že chodila se mnou nevěděli a protože jsem vždycky tak nějak myslela, že to snad budu já, koho poznaj jako její holku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 20. března 2015 v 20:16 | Reagovat

Věř jí. Aspoň to zkus, asi. Nevím, nepřipadá mi, že by se ti chtěla vyhýbat... Jakože, vždycky. Nevím, možná byla jen moc unavená a bylo jí moc špatně na komunikaci?

Apatie je předmluva, ne doslov, slyšela jsem.

2 Wye | Web | 21. března 2015 v 6:35 | Reagovat

[1]: Ono, ne že bych ji nevěřila, jen už občas pochybuju o tom, jestli bych jí fakt tak věřit měla.

Předmluva? A sakra.

3 Cindy | Web | 24. března 2015 v 18:59 | Reagovat

Já tě úplně chápu :I

4 sw | Web | 28. března 2015 v 12:19 | Reagovat

Dny jsou pořád stejné, v tom máš pravdu. Ráda bych okomentovala i ten zbytek, ale je to pro mě cizí, tak ti jen přeju, ať se rozhodneš správně. Otázka víry je totiž přesně to, o čem bysme měli pochybovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama