I need to find my way back to what I know.

12. dubna 2015 v 22:07 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Ve čtvrtek jsem přišla domů, opřela se o dveře a vzápetí se svezla na podlahu s tím, že si ty boty prostě vyzuju tak, poněvadž se sotva udržim na nohou. Ve výsledku jsem tam ještě několik dalších minut seděla se sluchátkama v uších, zírala do blba a uvažovala o tom, že bych se měla zvednout a přesunout jinam, protože jestli někdo přijde, nejen, že se vo mně probably přelomí a oba nás přizabije, ale taky proto, že na mě bude čumět jak na kreténa a že co sakra dělám. Děsilo mě to, ta představa, že bych se měla zvednout. Měla jsem dojem, že to je něco, na co už nemám sílu a vlastně to jediný, co jsem chtěla, bylo tam prostě jen sedět a čumět a poslouchat ty písničky a prostě bejt, pod tíhou vší tý beznaděje.
Vo chvíli později jsem pak (už sedící u stolu) vodpovídala na nějakej komentář někdo, co já vim přesně, a v tu chvíli jsem nějak měla dojem, že sakra, ta holka, co to píše vůbec nejsem já. Věděla jsem, že jsem, ale bylo to takový... Zarazilo mě, jak v jakymkoliv stavu, už odpovídám tak... "I'm okay and happy, lala", aniž bych o tom nějak přemejšlela.
Pochybuju o sobě a uvědomuju si, že už vůbec netuším, kdo jsem. Mám dojem, jako bych měla moc druhů chování a toho kým a jaká jsem, až vůbec netuším, kdo jsem doopravdy. Přitom jsem se nikdy nijak výrazně, záměrně nepřetvařovala. Jasně, neberu takovýto "koukej vypadat v pohodě". Nevím, co je pravda a co póza. Nevím, jestli jsem fakt tak sebevědomá a "omg, já jsem krásná" anebo jestli jsem si už jen tak navykla to z prdle prohlašovat, až to beru jako samozřejmost a skoro vážně. Fakt nevim. A není to to jediný.
Nehledě na ty pocity jako, že jsem vlastně úplně v pohodě, ale že jsem prostě kráva blbá, přecitlivělá a všechno hrozně zveličuju. Že si musím neustále stěžovat a fňukat tu a dělat tu ze sebe chudáčka. Že se za to nesnáším, ale stejně to dělám pořád a pořád dokola a nic na tom neměním.

Chci bejt skutečná. Chci si tak připadat. Chci se tak cejtit. I kdyby to znamenalo jen sezení a zírání do zdi se sluchátkama v uších.


Chybí mi a je to asi horší, než před tím. Chci ji mít u sebe, i kdybych měla celou dobu jen kamarádky sedět vedle ní a při každym jejím pohybu doufat, že něco udělá, ačkoliv neudělá. Chci prostě bejt s ní a povídat si s ní. Jen my dvě. O všem možnym. O hovadinách. Klidně o vážnejch věcech. Vo čemkoliv. Žádný dementní "napíšem si pár vět a pak několik hodin mlčíme". Mám dojem, že za tu hodinu, hodinu a půl bo jak dlouho jsme to byly u nás, jsme si toho řekly víc, než za několik dní na skajpu.

Pořád dokola si v hlavě přehrávám některý ty chvíle a nejen ty a snažim se je analyzovat. Přemejšlím a rozebírám je. A zase vo to víc začínám doufat. Doufám, že ty věci něco znamenaj a přesvědčuju se, že to je doopravdy možný. Přeci jen, ona mi nikdy nepřipadala zrovna jako člověk, co by si potrpěl na nějaký projevy 'kamrádství' (jak se to říká?) a že by měla potřebu svoje kamarády objímat, natož aby si sama stěžovala, že ji kamarádka neobjala. (Si pamatuju, třeba i loni na Světu knihy, kdy jsme spolu chodily a bylo to boží a tak, za celou tu dobu mě nebjala, nechtěla obejmout ani nic, prostě.) A proč by jí sakra mělo vadit, že jsem seděla v tom křesle jen kousek od ní? A doprdele, není to, když jí vyprávím o tom, jak si to kamarádka dělá ve škole na záchodech (prbably not really, je to na dlouho, prostě jsme tam trochu praštěný) a ona pak, jestli si to tam taky dělám a po mý odpovědi, že ne, tak jestli normálně doma (jako by to nevěděla, lel) a já, že to jo a ona, že jestli si ji při tom představuju a já že jasně a ona úpe, že si z ní dělám legraci a že to je smutný bo to neni pěkný nebo něco a prostě, vím, že to bylo myšleno v legraci, ale... nejsou tydlety věci třeba jako flirt nebo něco? Já těmdle věcem nerozumim, no, ale tohle mi jako flirt trochu připadá, zvlášť kurva v případě, když se na to ptá holky, se kterou chodila. A tak různě. (Třeba blbosti, jako "Proč snad nikdy nelajkne T. na asku nic, kde ji zmiňuje, to jak ji miluje or whatever?")

Vim, že to je chyba, tak o tom přemýšlet, ale nemůžu si pomoct. Vim, že to pak zas bude vo to víc bolet. Vím, že bych se měla smířit s tím, že už spolu nebudem, ne v blízký době a přestat doufat a tak. Ale já prostě nemůžu. Ne, teď. Co na tom, že už i teď vnímám ty věci, co jasně říkají, že je to naivní. Já prostě nemůžu to zahodit.
A to, že se s ní přestanu bavit, až se teda uvidíme, se asi taky konat nebude, protože... já ji chci vidět víc. O tolik víc. Chci s ní strávit o tolik času víc a prostě. Už si vůbec nedovedu představit, že bych o ni měla přijít. Svym způsobem doufám, že když spolu toho času strávíme víc, třeba se to o to spíš spraví.
Potřebuju ji vidět znova, hned teď. A potřebuju, aby mě zas objala. A nejlíp, kdyby mě už nepustila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 13. dubna 2015 v 8:21 | Reagovat

Třeba... Třeba to půjde.
(btw, tohle je moje nejoblíbenější od Lostů. heh.)

2 Wye | Web | 13. dubna 2015 v 14:16 | Reagovat

[1]:(Se ani nedivím, je boží.)

3 Miss No Strong | Web | 13. dubna 2015 v 22:16 | Reagovat

Strašně se mi líbí tvůj nový vzhled. Rly.
Ona realita spoustu věcí dost přiživuje. I mean... je snadný říct, že už toho člověka nechceš nikdy vidět a po tom, co se vidíte tě to nějak opustí, zvlášť, když k němu pořád ještě něco cítíš.
Může to něco znamenat :) Pokud ti teda nechce jenom udělat radost nebo tak něco. Nevím, neznám ji.
Ale třeba spolu zase budete.

4 Wye | Web | 14. dubna 2015 v 15:41 | Reagovat

[3]: Hah, mně se taky hrozně líbí, tak jsem ráda, že nejsem jediná! :D
Jo, to jo, já jen prostě myslela, že už jsem dost rozumná a zvládnu, nah, tak asi nic, no :D

5 Aries | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 17:48 | Reagovat

Kdo ví?
S mojí poslední jsem také chtěla být jen kamarádka, ale když mě objala a lstí mi dala pusu.. To kamarádky nedělají. Jednou jsem nad tím mávla rukou, podruhé už mi to začalo žrát mozek.
Myslím si, že to pro ni bude něco znamenat. Možná si to ještě sama neuvědomila.
...ale, kdo ví?

6 Wye | Web | 15. dubna 2015 v 19:48 | Reagovat

[5]: Jenže já nechci bejt kamarádka. Myslím. Jen prostě... pořád doufám, že když třeba ještě vydržím....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama