close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

I wish someone could help me find a place where I belong

8. dubna 2015 v 20:10 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Je to beznadějný a pomíjivý. Všichni a všechno. K ničemu to není a k ničemu to nesměřuje a já prostě nechápu, proč o to je takovej zájem. Proč lidi tak prahnou po životě, když to k ničemu nevede? Když to k ničemu není? Když kdyby nebyli, skoro všechno by bylo stejný? Když by se kvůli tomu vesmír nezničil a ta naše Země by na tom byla asi líp? Jakto, že o tom neuvažujou? Jaktože, že jim to je uprdele? A jak dokáže většina lidí žít s tím, že jsou třeba jen pro to lidstvo nepodstatný?
A proč vlastně tolik lpnou na něčem, co stejně jednou skončí? To není jedno kdy? Proč jsou ochotný bojovat za něco, co nemusí přijít? Proč jsou ochotný pořád se rvát, když jednou se konci stejně nevyhnou?
A proč kurva pokládám otázky na věci, na který si z části dovedu odpovědět i sama? Vím, že jsou věci, kvůli kterejm to asi stojí za to. A že to, že mě to nepřijde tak super, jako jim, neznamená, že to není super.

Here's to being human
Taking it for granted
The highs and lows of living
To getting second chances

Mám v hlavě zmatek. Chci a myslím si věci, co se vzájemně vylučují a nemůžu se rozhodnout, co z toho je lepší. A všechno mi v tuhle chvíli přijde tak strašně beznadějný, bezcenný a zbytečný.

Lidi jsou divný, hlavně ti dospělí. Lpěj na věcech, co nejsou podstatný, ty fakt podstatný považujou za samozřejmost tak moc, že je většina ignoruje a zapomíná se na ně, jejich logika a myšlení jsou divný. Děti jsou v pohodě, myslím.
Děti na to koukaj jinak. Líp. A já tomu nerozumim. Jaktože děti viděj tolik podstatnejch věcí, který dospělý opomíjej? Kdy se sakra o tuhle schopnost přichází a proč?
(Jsem dočetla Malýho prince, lel.)
Taky furt nechápu, proč si všichni myslíš, že čím jsou starší, tim jsou rozumnější a chytřejší a jejich názor je správnější a vědi všechno nejlíp a tak.
Nechci bejt jednou taková. Nejen, že nechci bejt dospělá, ale taky nechci koukat na všechno takhle.

Seznámila jsem B. s kamarádem a ti dva si neskutečně padli do oka. Oba jsou ze sebe očividně naprosto nadšený (B. teda určitě) a B. nechápe, jak jí může bejt někdo tak podobnej. (Povídala jsem o tom spolužákovi a ten prohlásil, že to neni možný, že to je sen, aby jí byl někdo podobnej a byl nadšenej z toho, že ji zná, že to prostě neni možný. Lel.) By teď furt mluvila jen vo něm. Zvlášť proto, že s ním včera a dneska šla ven. A já se jen přesvědčila vo tom, jak strašná jsem kamarádka, protože prostě nejsem schopná to její nadšení sdílet a nemám nejmenší chuť a zájem se o něm nonstop bavit. A hlavně proto, že mě to svym způsobem trochu štve a závidim jí, namísto toho, abych jí to přála (by znělo, jakoby spolu chodili, co? nechoděj, pro přesnost, ale do budoucna se to rozhodně vyloučit nedá) . Závidím, protože chci taky někoho, s kym si budu tak setsakramentsky rozumět a budu z něj tak nadšená a on bude nadšenej ze mě, protože chci mít taky někoho, s kym bych šla ven. Připadám si kvůli tomu mnohem víc osaměle. Když vidim, jak si rozuměj a tak. A protože si s nim B. rozumí víc, jak se mnou a tak mám dojem, že už fakt pořádně nikoho nemám. Nesnášim se za to. Nechci bejt tak sobecká a závistivá a žárlivá a egocentrická a nepřejícná a všechno. (Nechci bejt já.) Chci bejt dobrá kamarádka.

I wish I knew what it was like
To care enough to carry on

V noci se mi zdálo něco o T. Nejspíš. Každopádně jsem se probudila a hlavou mi prolítla nějaká myšlenka, co se jí týkalo. Myslim, že byla podstatná. Jenže mi tam prolítla hrozně rychle a než jsem stihla vzpamatovat, byla pryč a já ji nestihla zachytit. Štve mě to. Chci vědět, co to bylo.

Zejtra je tělocvik a já tam kurva nechci. V úterý jsem se mu vyhla, bcs supl a tak jsem mu prostě řekla, že mě bolí břicho (tak na mě čuměl a myslim, že mu nedošlo, na co tim narážim, ale nechal mě bejt, power of Wye, omg) a ačkoliv zejtra máme supl zase, už se tomu nevyhnu. Vtip je v tom, že já ani nemám problém s tělocvikem jako takovym (teda jo, ale to jsem zvyklá, to nějak prostě přežiju), ale z toho, že se budu muset převlíct a že by někdo mohl zahlídnout, co mám na nohou, protože tentokrát je to trochu níž, jak vobvykle. A dočervena, jak je to ještě poměrně čerstvý. Červená je výraznější, jak jizvy. Fuck. Měla jsem v úterý vzít ten tělák domů, abych mohla říct, že budu cvičit voblečená normálně, bcs nemám věci. Ale tak, snad ne, to dám.
Njn. Hold nemám bejt tak blbá, no, já vím.

Here's to being human
All the pain and suffering
There's beauty in the bleeding
At least you feel something

Čím dál častějc si říkám, že už mi asi fakt začíná hrabat, až se začínám bát, aby na tom nebylo něco pravdy. Já nevím, to se mi tak často zdávalo, že se někde něco mihlo, ačkoliv nemihlo, i dřív? Vím, že to nic není, že to je jen v mý hlavě, ale nebaví mě to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 9. dubna 2015 v 21:17 | Reagovat

Haha, mám dost stejnej problém s tělákem. Akorát na víc končetinách. Tak jsem posledně na ruku hodila obvaz s prohlašováním, že jsem spadla a odřela se a vzala si sukni. Však víš, sice umrznu, ale postup sundat silonky - navlíct kalhoty - sundat sukni, to funguje. Jsu stratég no, už to mám vymakaný. :D

Já nevím, ono ti dospělí si to asi uvědomují. Spíš se snaží zapomenout na to, protože jinak by to fakt nedávali. nebo nevím.

2 Wye | Web | 10. dubna 2015 v 19:45 | Reagovat

[1]: Já tu sukni fakt nutně potřebuju, sakra! :D

Hm. Já nevím. Je to hloupý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama