Let's be more than... this

11. dubna 2015 v 15:26 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Well. Mám to za sebou. Bylo to mnohem lepší, než jse čekala. Až mě štve, že to bylo tak krátký. Ona je tak setsakramentsky úžasná a krásná a sexy a prostě awww. Nikdy jsem nenarazila na nikoho, kdo by mi přišel jen vzdáleně tak božoutskej, jako ona, hah. A tohle mi to jen připomnělo.
Mi zas bylo nejdřív blbě a byla jsem nervózní a klepala se omg... Jak já tam nechtěla.


Zprvu to bylo takový... no prostě to bylo. Nemůžu říct, že bych pak ještě byla nějak nervozní bo tak, jen jsem prostě neměla moc co říct. Nakonec navrhla, že bychom pak, až se nají, mohly k nám. Jsem jí řekla, že je tu neuklizeno a ona, že jestli to vadí a pak prostě mamce oznámila, že pudem teda k nám. Jsme šly.
Prej co budem dělat. Tak nakonec, že si můžem něco pustit. Moje očkeávání bylo na způsob alá budem čumět na tu televizi, bude ticho a bude to trapný. Nakonec jsme to skoro vůbec nesledovaly, bcs jsme se bavily. O všem možným. A bylo to super.

Se nechala slyšet, že jí provokuje, jak sedim daleko vod ní. 'Daleko'. Seděla na mý posteli a já v křesle, který je hned u tý postele. Jsem si teda šla dřepnout na tu postel vedle ní, no. A hm, asi si z toho nemám moc domejšlet, co?
Věděla jsem, proč si sedám do toho křesla. Poněvadž jak jsem seděla vedle ní, tak jsem při každym jejím pohybu doufala, že se mě dotkne, že mě třeba začne hladit nebo něco, jako to dělávala dřív. Tak hrozně moc jsem chtěla, aby něco udělala. Ale neudělala, že jo. Ne, že by mě to nějak překvapovalo, že.
I když v pár chvílích jsem prostě měla dojem, že je tu ta reálná šance, že by to mohla udělat, nevím proč, prostě jsem ten dojem měla.

Taky si postěžovala, že odjíždí tím dřívějším busem.

A počítá s tím, že spolu pudem na svět knihy. Překvapilo mě to. Vím, že jsme měly jít. Zvala mě. Ale po tom všem jsem se domnívala, že už to neplatí.

Chtěla obejmout. Respektive, když jsme od nás odcházely tak si stěžovala, že jsem ji ani neobjala a já něco a ona znovu, jak je to smutný a tak. No a tak jsem ji vobjala a ona objala mě a omg. Bylo to krátký, i když ne zas tak krátký. (A zajímalo by mě, jestli by to bylo delší, kdybych se téměř hned jako neodtáhla, ze strachu, že bych ji objala třeba nějak dlouho a ona blbě koukala nebo něco.) Bylo to hezký. Mám takej dojem, že bych na těch schodech v jejím vobjetí klidně stála ještě teď, kdyby to bylo možný.

Víte, jak jsem povídala, že po tom, až ji uvidím a dám jí ten dárek k Vánocům a tak, to konečně budu moct ukončit? Ještě před několika dněma jsem se nemohla dočkat, až to budu mít za sebou. A teď nechci. Nechci vo ní přijít. Chci jí vídat víc. Mnohem víc. A chci bejt s ní snad ještě víc, než předtím. Kurva.

Chjo. Chci jeden zázrak. Jen jeden zázrak a dám pokoj. Jen prostě... nemůže si třeba teda uvědomit, že miluje mě? Prosííím. Nevěřím sice, že někdo lidský životy ovlivňuje, nevěřim na nějakej předurčenej osud, nevěřím v Boha, ale klidně začnu a zahodim svoje přesvědčení, pakliže to bude znamenat, že zase budeme spolu.
Nejspíš jí fakt pořád miluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 11. dubna 2015 v 16:14 | Reagovat

třeba tě ale fakt miluje. jakože... proč ne, že?

2 Wye | Web | 11. dubna 2015 v 17:43 | Reagovat

[1]: No, kéž by.

3 ly | Web | 16. dubna 2015 v 23:45 | Reagovat

se vším tímhle... je pořád šance. co já o tom vím, uh, ale.. doufám. opravdu. :)

4 Wye | Web | 17. dubna 2015 v 17:52 | Reagovat

[3]: Děkuju :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama