Poslední... já nevim, tejden, možná? Nevim, kurva, kdy to začalo. Možná minulej víkend. Možná už předtím, možná až po tom, kurva co já vim. Zkrátka to je jiný. Horší.
Shock, horror, i'm down Lost, your not around There's a lump in my chest that Sends cold through my head and My mind shuts sound out
Pláču. Ne hodně, ale víc, než dřív. Stačí hovadina a já nemám daleko k pláči, ať už jsem kdekoliv. Ofcourse, nejhorší je to, když nejsem sama, protože to si kurva nemůžu dovolit plakt.
Na její zprávy reaguju hůř jak dřív. Jsem nervozní, mám strach a buší mi srdce a občas mi je špatně a já nevim, co s tím dělat. Nechci tak reagovat, na pomalu každou blbou zprávu, co mi napíše. Teda... když se stane zázrak a třeba si zrovna jako náhodou píšem víc a prostě jede konverzace, je to v pohodě (a je to tak kurevsky boží a prostě...). Ale když mi ten den napíše poprvý, když mi přijde zpráva po hodině, dvou, třech, víc... Ew.
A hlavně hůř usínám a celkově spim. Teda. To nevim jak dlouho. Včera jsem nemohla usnout. A pak jsem zas byla vzhůru. A prostě jsem nemohla spát. Ale nevím s jistotou, jestli to tak bylo už někdy dýl předtím, anebo jestli se pletu. Nevim. Plete se mi skutečnost a sny, ztrácim pojem o čase, o věcech, co se děly a tak.
Tohle, to spaní jakože, je asi nejhorší, protože sakra, svym způsobem jsem se vždycky těšila na spánek, protože těch zasranejch pár hodin vypnu realitu a nebudu přemejšlet a svym způsobem to bude dobrý. A vážně nemůžu přijít i o tohle. Ty noci jsou horší, než dny. Když ležim v posteli a nemůžu usnout a chci a přemejšlim a nesnášim to, že nemůžu usnout a všechno to vypadá ještě víc beznadějný.
A najednou jsem plakala. Včera. V tu noc. Protože jsem si zase vzpomněla na fakt, že už se určitě nikdy neuvidíme. A vzpomněla jsem si na to, jak jsem kdysi nemohla vůbec v noci spát a z nějakýho důvodu jsem prostě šla ke skříni a uprostřed noci jsem si převlíkala její triko (jsem ho zrovna výjimečně neměla na sobě, lel, myslim, že ho matka zrovna čertsvě vyprala) a pak to bylo dobrý a já usnula a tak. Říkala jsem jí to tehdy a ona na to něco, jako že to je hezký, že na mě má její triko takovej vliv.
Celkově jsem tu noc byla tak hrozně v háji, beznadějná, jako celej tenhle podělanej svět. Protože nechci. Nechci tu bejt a chci zmizet a kurva když už tu musim zůstat, chci aspoň spát. Klidně beze snů, klidně se budit unavená, ale chci aspoň na těch pár hodin umřít.
Zejtra má přijet babička s dědou, akože ti druhý, co je nemám. Ta homofobní babička. A kurva už vidim všechny ty dementní narážky na kluky a vztahy a tak. Doprdele, já už prostě vidim, jak se jim tu v tomhle stavu rozbrečim a jako děte doprdele. Navíc tu nebude matka, takže tywole konverzace s babičkou zas bude na mě. Nemám jí co říkat. Nemám jí ráda. Doprdele, vždyť vlastně ani neni moje babička.
Neskutečně mě taky deptá matka. Protože doprdele nesnášim, ten 'vztah' co s ní mám, respektive nemám, to, že jedinej vztah co k ní mám je ten, že je moje matka. Protože doprdele nenávidim, jak na mě musí zvyšovat hlas, jako bych byla úplně blbá, kvůli každý debilitě. Jak je neustále protivná. Okay, chápu, že je ve stresu, že ji vadí určitý věci, ale to kurva neni důvod vylejvat si to na mně (anebo bratrovi). Protože nenávidim, jak ji nic nezajímá. A ať už to vyzní jakkoliv hnusně, já si prostě myslim, že ona si neměla pořizovat děti. Prostě ne.
Pak mě děsí ty dny, kdy se najednou rozhodne bejt milá. Normálně, tuhle byla v obchodě a volala mi já a jeslti, mi nevezme takovýty kukuřičný chleby v čokoládě a to a ona mi vzaal tři druhy a ještě jsem se ptala na vanilkový sojový mlíko a čekala jsem, že mě pošle doprdele a ono nic. Dokonce se po tom obchoďáku nechapa úpe v klidu navigovat, cuz nevěděla, kde to maj. Dokonce mi vzala vanilkový aj čokoládový. Dokonce mi vzala i sojovej jogurt o kterym napadlo ani slovo. Wtf. Co to je.
Byly jsme nakupovat, hah. Potřebuju šaty na konec roku. Nesehnaly jsme. Tak já, že bych si objednala z netu a ona, že jsem praštěná a pak jako, ale ať si to klidně objednám, to zas řekla na způsob, že jsem ale úplně blbá. Taky mi pomalu vynadala za to, že se mi nelíbí věci, co maj v krámech. A copak za to doprdele můžu? Copak je to moje vina?
Takže myslim, že se na to objednávání vyseru. Prostě si opatřim nějakou sukni a seru na to. Přemejšlim, že bych si k tomu sehnala ještě bílou košili a kravatu, chtěla bych Havraspárskou, jenže se mi za ni prostě nechce dávat šest až sedm stovek, uhm.
Já nevim. Mám pocit, že jsem byla tolik měsíců poměrně v klidu a teď to najednou nedávám. Přijdu si hrozně labilní. Svádim to na to, že jsem v sobotu měla dostat krámy (který ještě ani nemám), ale mám strach, že jen tím to prostě není.
I don't know when i lost my mind
Ah a "Fotila jsem porno fotky pro svou přítelkyni v tričku s Augustusem Watersem." Shut up T. Pls. I really can't. I fucking can't. (Jednu tu fotku dala na facebook. Ona je tak hrozně hezká. Drobná, hubená a prostě boží. A já jí nesahám ani po kotníky.)
ach jo :\ lidi všechno jen komplikujou, a tohle jsou ty nejhorší způsoby, ugh..
rodinu si člověk holt bohužel vybrat nemůže.. proč je to tak špatný, to není fér. hej. kašli na ně. jsi skvělá ^^ ignoruj jejich blbý řeči a řev a všechno... bude líp. drž se. you can do this. ♥
[3]: Ale jo, já se to snažim ignorovat, ale prostě... ono to nejde nejlíp, roky celkem poklidný ignorace toho už mám asi za sebou bo já nevim, huh. Díky :')
5(ex)Miss No Strong | 31. května 2015 v 16:10 | Reagovat
Augustusem :DDD pardon, ale tohle mě rozsekalo
*Augustem
(jestli to fakt napsala, tak... omfg)
Tu labilní fázi moc dobře znám a... ono to přejde, přísahám. Možná... to bude chvíli trvat, ale pak se to zase ustálí.
Střeštěná, malá a ničím nezajímavá holka žijící desítky různých životů fiktivních postav z knih, anime, seriálů, filmů atp. Ten její je totiž až nudně obyčejný a jednotvárný. Asi ani trochu dobrej člověk.
A rozhodně ani trochu člověk, jakej by chtěla bejt.
Počkej počkej počkej. Chceš mi tvrdit, že ty nejsi drobná a hubená a boží? Nevěřim.
Heh... U nás v rodině nakupování vždycky probíhalo, hm, tak vtipně, že teď už si věci fakt jen objednávám z internetu. Poslední dobou i boty. Achjo.
Ať jdou lidi do prdele s homofobií a netolerancí a zvyšováním hlasu.