You can't play on broken strings

3. května 2015 v 8:07 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
V pátek u nás spala B. a no... Očividně se hrozně zafixovala na můj vztah s S., na to, jak jsme spolu byly boží a jak spolu musíme bejt zase. Že prej až na tu vzdálenost jsme pro ni byly takovou představou ideálního páru, hah.
Tak jsme se o tom bavily, no. O tom, jak mi chybí a chci bejt s ní. O tom, jak jí (a mně taky) z toho co slyší prostě nepřijde, že by z ní S. byla nějak hrozně odvázaná. Že ji prostě asi má ráda, ale ne, že by ji milovala. O tom, jak moc nepravděpodobný je, že tam T. nechá někde stát a poběží za mnou.
"Panebože, já bych do tý kuchyně neměla chodit, protože jak tu jsi, tak tě tu úpe vidim někdy v budoucnu ve vašem bytě se S****. Jak přijde z práce a ty zrovna chystáš večeři a ona tě pozdraví 'Ahoj, lásko.' a dáte si pusu..."

Let me hold you
For the last time
It's the last chance to feel again
But you broke me
Now I can't feel anything

To AFko jsem nějak zvládla.
Bojovej plán zněl: Vyhejbáme se S. a T., jako čert kříži.
Díky kamarádovi, kterej úpe odignoroval náš bojovej plán a řekl jí nějaký informace jako "Už jsme tady." a následně přijal info o tom, kam jít, jsme aspoň věděly kde jsou ony. Tudíž prostě vyhejbáme se tý zasraný rotundě. Hledáme záchody. Hahahahaha. Jo. Záchody byly v tý rotundě, tak prostě jen "Prosím, ať je nepotkáme, prosím, prosím, prosím. Ať jsou ještě na tý přednášce."
Ve výsledku jsem u tý rotundy zůstat musela a prostě, nějak bylo, nějak bude. Jsem tam totiž hledala jednu slečnu, která mi měla prodat ten první díl Ve službách nuly (konečně mám kompletní sérii ^___^). A tak došlo k tomu, že když mi S. volala, tak jsem prostě řekla, že mě to hrozně mrzí, ale že si s nima teď připít nemůžu a že onen kamarád za nima už ale šel. Prej na mě byly trochu naštvaný a tak, řikal kamarád.

Jo, ve výsledku jsem zhodnotila, že to byl kurevsky blbej nápad se jí vyhejbat. Že teď se na mě zlobí a že zhodnotila, že jsem úplně blbá a že už se se mnou nebude nikdy bavit a už vůbec spolu nikdy nebudem. Že si myslí, že ji nemám ráda a že se jí vyhejbám (což vlastně nebyla pravda, já se vyhejbala jí a T., jedině dohromady!).

Oh it tears me up
I try to hold on, but it hurts too much

Takže se bojovej plán změnil na: Bylo by fajn je nenápadně potkat.
Jsme je potkaly, dvakrát.
V prvnim případě jsme stáli s kamarádem a jeho kamarádama ve frontě (úpe omylem btw., jsme prostě stáli a najednou se kolem nás udělala fronta, lel) a oni tam procházeli a kamarád k nám šel zbytek stál a čuměl a já čuměla na ně a jako je pozdravila a bylo to trapný. A pak S. přišla blíž a pozdravila mě a já si nemůžu pomoct, ale prostě mi přijde, že to řekla tak hrozně hezky a s láskou a že tomu chyběl jen hug, nah. Možná ale jen chci, aby to tak bylo, no.
Podruhý jsme je potkaly, pozdravili je (jsme se jako pozdravili tak hromadně a T. pak po chvíli jen na mě ještě takový "Ahoj, ****..." a tak já na ní s úsměvem ahoj a jako wtf, co to bylo) a nějak jsme tam stáli v hloučku, někdo tam občas něco plácnul a já většinu času trapně mlčela. Pak jsme se zas rozešli a tak, no.

Dle B. na mě T. koukala strašně zle a nenávsitně. Mně přišlo, že na mě čuměla spíš tak nějak jako smutně nebo tak něco, tak já nevim. Asi měla pravdu spíš B., cuz já prostě asi chci, abych jí chyběla a bylo jí to líto a tak...
A prej jí doopravdy S. nepřijde nějak zamilovaná.

You can't play on broken strings

Jo a víte co? Vlastně jsem se toho pohledu na ně bála zbytečně, protože už mi to prostě všechno bylo uprdele. Místo toho vyšilovala B. Že jí je kvůli mně hrozně smutno a že je to příšerný a smutný a whatever. Že se do mě snaží vcítit. A že už jí ten můj flegmatismus začíná srát a jestli nemůžu třeba brečet, že by to bylo lepší. A já prostě jen "I fucking don't care!"

Smutno mi začalo bejt až pak, no. A mám strach. Že už jsem doopravdy zabila všechny ty drobounký šance na to, že se to ještě spraví. Mám strach, že už mě nebude chtít vidět ani na tom Světu knihy a tak.

No a nic moc jsem si nakonec nekoupila, jen nějaký pár placek (tu animefestí holku, kluka a chaos) a animefestí záložku. Takže mi zbylo asi dvanáct set (a teda, něco přes tisícovku ještě dostanu od druhý babičky, jak mi bylo řečeno, cuz přijímačky, heh). Hm. Mám vyhlídlou jednu mikinu a potřebuju ještě jedny kraťasy, tak asi vím, kam to poputuje.

Jo a btw. Přežili jsme Brno. A prostě bitch please, teď už přežijem všechno, i vlastní sebevraždu. To jsme tak vylezli z toho vlaku a úplně začali ječet, že jsme přežili a "Dej mi pět!" a zběsile jsme si tam dávlai pět několikrát a prostě jen... Ty lidi nás museli mít za kryply, ale tak co no.

A zase se mě někdo na tom AFku ptal, jestli jsem něco hulila. V poslední době se mě na to lidi ptaj často. Fakt se musim zhulit, protože mě kurva zajímá, jak budu vypadat zhulená, když tak očividně vypadám i normálně...

(By the way, ik, že bych asi neměla z písniček vytrhávat věci z kontextu, ale jen bez toho kontextu se v nich nacházím a to celkem dost, so...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 4. května 2015 v 7:23 | Reagovat

šak věci bez kontextu maj vlastní kontext, i když jinej

2 Wye | 4. května 2015 v 17:59 | Reagovat

[1]: Jo, na tom asi taky něco bude.

3 ly | Web | 6. května 2015 v 20:12 | Reagovat

ayyy gratuluju k přežití! ^^
well, ten.. "flegmatismus"... asi není možný "snažit se" tak dlouho, nedá se to nikomu vyčítat.
a kdo potřebuje kontext... no, Ang už to řekla :D

4 Wye | 8. května 2015 v 9:45 | Reagovat

[3]: Děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama