close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2015

Asdfghjkl

30. června 2015 v 23:18 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Si dělá prdel? Takže T. si normálně bere na svoji třídní rozlučku, ako svoji přítelkyni a když byla se mnou, tak jako ani všici u ní vě třídě nevěděli, že má holku, cuz jak jednou prohlásila "nemůžu si dovolit, aby mě polovina lidí odsoudila" a prostě wtf. Wtf. Jo, beru si to osobně a bolí to, ačkoliv k ní už prostě nic necejtim. Tyvole. Vim, že to zas hrozně hrotim, ale prostě... to je hnusný. Já vim, že je to vůči ní nefér, že se lidi měněj a blabla, ale prostě... bolí to, kurva moc. A mám dojem, že jsem pro ni ve výslekdu vážně nic neznamenala, styděla se za mě a prostě tyhle věci.

Já jen... kurva, byly jsme spolu přes, technicky by se dalo říct, že nějakej rok a půl a prostě... S ní je chvíli a kurva... O co, že kdybychom byly teď pořád spolu, ani by ji nenapadlo mě na nějakou její rozlučku vzít, rozhodně ne jako normálně její přítelkyni? O co, že by její rodiče neměli ani ponětí o tom, že nejsem jen její kamarádka? O co, že by pořád měla problém mě na blbý veřejnosti jen chytit za ruku?

Uvědomuju si, jak dementně se chovám, jak ufňukaný malý děcko. Že to jsou všecko úvahy zhruba jako "A co kdybych se narodila o rok dřív?", cuz se to prostě nestalo a nemůžu předpokládat, co by tím pádem bylo. Že prostě se měněj její postoje a tak, ale do hajzlu... jak si to mám nebrat osobně?

Existujou nějaký kurzy nehrocení píčovin? Fakt bych na nějakej potřebovala.

Tyvole, doufám, že budou mít na ksichtknize nějaký fotky z tý rozlučky :'---))))))

Zabte mě někdo. Pls. Jak můžu bejt tak vymatlaná, kurva? (Anebo mě alespoň pojďte obejmout a říct mi, že nejsem tak vymatlaná kráva, ačkoliv si uvědomujete, že jsem, jenže by to bylo fajn slyšet, i když by mi bylo jasný, že to řikáte jen tak. Shit. Furt neumim zvládat věci úpe sama, co?)

Btw. Jo - už zas nemám na to vymejšlet nějakej normální název, respektive vybírat něco vhodnýho z nějaký písničky.

Qwertzuiopl

27. června 2015 v 23:07 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
(Ne)Pravidelná dávka fňukání a stěžování si kvůli píčovinám je tu! Yay! Je mi jasný, že jste se nemohli dočkat! (Haha, co to melu, tyvole.)

Ale začnu pozitivně. Utubering byl super, ačkoliv jsem tam nakonec nebyla s B., poněvadž tý matka řekla, že má taky trávit víkendy s rodinou (respektive měla jít uklízet na ten barák, co staví či co). Tudíž jsem byla s jednou slečnou z twitteru (se kterou jsem si ofc psala asi tak dvakrát a v obou případech právě kvůli tý akci, ale tt si navzájem sledujem už celkem dlouho, so) a nečekaně jsme potkaly před vstupem jednu kamarádku od nás z áčka, tak se k nám taky připojila. Užila jsem si to.
Slyšet tam ty interprety mě hrozně utvrdilo v tom, že doopravdy moc potřebuju na ty Halestormy, uhhh. A to to byl asi ve čtyrech případech z šesti českej rep, kterej už skoro vůbec neposlouchám, vyjma pár jedinců, který si úpe výjimečně poslechnu. Um.
S S. a T. jsem se tam nepotkala, takže jsem jí nevrátila to triko (ani jsem ho neměla s sebou) a když mi volala, tak jsem jí řekla, ať si ty prachy už nechá, protože jsem ji prostě fakt nechtěla vidět a mluvit s ní. Ale zahlídla jsem je, jak tam šly, když jsem stála na zastávce a čekala na tu kamarádku. Um. Vypadaly divně - T. taková malá (ale furt vyšší jak já) a hrozně drobná a S. vysoká a... nechci aby to vyznělo hnusně, ale prostě mohutnější, akože, ona neni tlustá, ale neni prostě kostrou a tak drobná, chápete, ne? Nehoděj se k sobě. A já jim to fakt kurva nepřeju a asi koněčně se trochu dostavuje ta zlost. Fakt brzo no.

Taky jsem tak nějak přišla na to, při poslouchání těch písniček o lásce a nešťastný lásce a při pohledu na ten pár, co Raego vytáhl na podium, že mi to chybí. Ty city, ten vztah. Už nejde o S., ale o to, co pro mě byla a to, že jsem někoho takovýho měla, chápete. Ačkoliv už teď vidim, že náš vztah zdaleka nebyl ideální a holka, před kteoru jsem furt uvažovala, jak se chovám a co dělám a byla nervozní a dost dlouho se i bála pomalu jen nadechnout, protože co když se nadechnu blbě a ona mě přestane mít ráda, nemohla bejt ta pravá, chybí mi to.

Asi jsem se nezmiňovala, ale moje stupně prázdnoty postupujou. Už nejen citově, ale taky mám nezvyklý prázdno v hlavě. Mám dojem, jako bych trpěla na nedostatek myšlenek a že věčně nemám nic moc, nad čím přemýšlet. Je to divný, ulehat večer do postele bez myšlenek, co by mi pomalu nedaly spát, který by mě nutily o sobě přemýlšet, představovat si ty píčoviny, co se nestanou... Chápete.
Tak nějak z toho začínám mít pocit, že už jsem vážně jen prázdná schránka. Bez pořádnejch myšlenek a pocitů. Beze snů a přání. Že ani moje osobnost není nic moc stálýho. Že prostě nejsem nikdo.
A nemám nikoho, hehehe.

Je mi z toho všeho nějak smutno a uvědomuju si, jak hrozně moc mě to nebaví. Nestojim o to. Takový rouhání, tyvole.

Collecting shooting stars, wishes in a jar

24. června 2015 v 19:20 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Jsem unavená, že to ani neni možný a netušim z čeho. Někdy, včera, i guess, jsem šla spát vo půl desátý s tím, že jsem prostě byla totálně hotová. Eh. Shit. Dneska potřebuju vydržet, tak do jedenácti aspoň, idk co budu dělat a jak to sakra dokážu, když bych z fleku mohla jít spát už teď. Jenže si řikám, že co kdyby se mi zas rozhodl psát E., tak aby pak nemohl zas říkat, že jsem zlá, že jsem mu neodepsala, obzvlášť, když už má i to moje telefonní číslo, hah. (Aneb -"Mi musíš psát jinam jak na snap." ~"Já na tebe nemám číslo." -"Si ho sežeň." ~"Dáš mi ho?" -"Klidně." *"To je romantický!!!". Jo, poslední zmíněná věta patřila B. Haha. Mám takej dojem, že se nás rozhodla začít shipovat. A M. zas vyhodnotila, že je do mě strašně zamilovanej, říkala to B. a pak měla blbý narážky ála *E. si k nám přitáhne židli a dřepne si* blabla "Se červenáš." "Myslim, že má proč.". Hahahahahahahahaha. Naivka. No lol, to řiká ta pravá, co? ...Proč že o tom plkám? Wellp, stop it.)

Rooftop, tonight we are the skyline
Collecting shooting stars, wishes in a jar
All the hearts, wide awake and lonely
Dream of where we are

Prej vypadám jako z hororu. Takováta malá, nežná, co zabíjí. Říká matka B. E. když to slyšel, prohlásil myslim něco o tom, že se mě taky bojí. Kay, no. Pozor na mě. Zabiju vás. Hahaha.

Žiju, přežívám. Asi se to tak nějak střídá. Občas mám pocit, že žiju. Zbytek času tu prostě nějak oxyduju (nebo je to oxiduju? asi jo, ale "oxyduju" se mi líbí víc a to mám jedničku z češtiny, lel). Já nevim. Všechno je mi tak nějak uprdele, necejtim a jsem prázdná a je mi to už taky uprdele.

Dráždí mě S. a to se s ní teď bavim úpe minimálně (naposled jsem si psaly v pátek, myslela jsem si, že dáme tejden nepsaní si, ale dneska mi napsala, no co, pár vět, who cares, ale k tomu se ještě vrátím). Dráždí mě ten její status na skajpu o holocaustu zvířat, to sdílení na fb čehosi o tom, že "buď vegan a zachraň planetu" nebo něco v tom smyslu a taky její nová "We can do it! Go veg" profilovka (lol, dneska si ji dala i T., hahahahahaha :'DDD). Akože, já nemám nic proti veganství, vegetariánství, wateva, sama mám dojem, že na vegetariánství pravděpodobně skončim (hah, omezuju maso, už ho jim jen ve věcech jako jsou zapečený těstoviny, bo ta pizza, kde je trocha šunky a tak, kde jsem líná z toho kousek po kousku to maso hodinu vybírat a nejradši bych se dala úpe ne veganství, ale to fakt neni možný už jen z toho, co kupuje matka a tak, by mě poslala doprdele, idc, o to nejde). Mně vadí, že si sakra pamatuju, jak jsme se o tom bavily a jak vždycky podporovala jezení masa. Mám dojem, že jednou jsme dokonce byly u nás a měly jsme řízek a nějak přišlo na to, že mi je hrozně líto těch kuřat, když si je představim a ona, že jí ne a pak jsem se snažila zkazit jí chuť na jezení masa, když jsem jí vyvolávala ty představy těch zvířat a ona furt nic a že se maso prostě jí a tak. Že to ona mi kolikrát říkala, že bych masa měla jít víc. Jako, vim, že lidi měnej názory, ale... sakra, nebavim se s ní a mám dojem, že se to najednou snaží srát úplně všude. Zrovna dneska mlela něco v tý jedný skupině na skajpu o nějakym veganskym jídle a idk. Prostě... co to ze sebe doprdele dělá? Pls. Stop.
T. je vegetarián bo tak, no.
Ale protiví se mi teď tak nějak celkově. Tim, jak pozoruju tu konverzaci ve skupině a ona najednou několik slov spisovně a jako... fakt? Pft. Nemám ráda lidi, co mluvěj spisovně, protože u většiny mám pocit, že se tim snaží povyšovat nade mě a všechny ostatní, jakože jsou lepší. Většinou. U ní jo.

Things don't last, when you're young cause
All you get is just one chance to

K tomu, jak mi dneska psala. Jsem jí řikala, že nakonec jdu na Utubering, cuz nám ve škole nabízeli lístky zdarma, tak jsem si vzala. Ona hned, že "Se potkáme. Ale já nebudu mít moc času.". Jsem jí na rovinu řekla, že mi to je celkem fuk. Ať si sakra nemyslí. "To je hnusný! :DDD" a tak. Noaco. Jsem jí řekla, že ji možná budu chtít odchytit jen tak na minutu. Ptala se, že proč. Tak já, že mi přece dluží prachy a ona že sakra a jestli to je jako všechno, tak já, že možná, že ještě nevim jistě. A tak se snažila zjistit, proč ještě, ale to jí řikat nebudu a pak to asi jako vzdala bo idk. Třeba je nasraná. Je mi to fuk.
Každopádně, ten druhej důvod je ten, že zvažuju, že bych jí vrátila to její triko. To mě tak někdy minulej tejden hrozně chytlo, že už ho tu kurva nechci a že jí ho chci vrátit. Ale nemám jak. Protože se jen tak neuvidíme, nemám adresu, abych jí to poslala poštou a ptát se jí nebudu a že to bude trapný. Ale teď ten Utubering, tak to by byla skvělá příležitost. Jenže... už si tim zas nejsem tolik jistá. Třeba mi to pak bude líto? A třeba ne. Nevim.

Nevim, proč to řešim. Nevim, proč mi to tak leze na mozek. Přitom je mi to svym způsobem ukradený. Fakt.

Mám objednaný nový onversky, černý, konečně. Já už jedny totiž mám, zelený, už pár let, ale pořád vypadaj pomalu jako nový, cuz jsem zjistila, že jsou sice super, ale barevně se ke všemu nosej hrozně debilně, tak je nosim jen málo. A letos jsem nějak začala přicházet na to, že by se mi sakra šikly, kdyby byly v černý, protože to můžu vzít ke všemu a vypadá to prostě líp k silonkám a kraťasům a tak, cuz jsou takový... jednodušší, jemnější než ty moje adidasky. A boty s Iron-manem taky nemůžu nosit pořád.
Ale mám skvělej plán - někdy pak můžu nosit jednu zelenou a jednu černou. Tak nějak plánuju, že pokavaď do tý doby dorazej, tak si to tak vezmu v úterý, ať ten konec roku zakončim po svym. (Samozřejmě k sukni a probably tílku, který je v podobnym odstínu zelený, jak ty boty. Takže nemůžou říct, že jsem oblečená nějak nevhodně, když je to poslední vysvědčení ze základky a tak.)

All along its been a race against the clock
Time won't wait we're gonna leave
Somewhere we'll find infinity

Psala jsem si s jednou mojí budoucí spolužačkou. Působila fajn, ale nedělám si radši moc naděje. Ne po zkušenostech s takovou M., která mi byla nejdřív taky mega sympatická a teď jsem na ni hrozně vysazená, eh.

V pondělí jsme šly s matkou do obchoďáku. Potřebovala jsem se nechat vyfotit na opencard a pak taky na ten studentskej průkaz na ten gympl. Matka se tam sešla se známym, jsem musela taky. A víte co? Přinesl mi Royal Wedding a From the Notebooks of a Middle School Princess od Cabotový. Eto navazuje na princezniny deníky, jedno je novela k tomu a to druhý má snad bejt dokonce nová série o Miine sestřence nebo tak!!! A je to hrozně boží a jsem z toho nadšená, protože jsem ani nedoufala, že se mi to dostane do rukou a už vůbec ne takhle brzo. Naff. (Ačkoliv mě pořád sere, že matka po někom očividně chtěla, aby mi stalčil ksicht knihu. Fakt. To se kurva nedělá.)
Už čtu Royal Wedding. Má to vážně poměrně lehkou angličtinu, jak jsem už dřív o knížkách od Meg slyšela, a ačkoliv dost slovíček nevim, myslim, že to pobírám dost dobře. Vážně je to boží. Zbožňuju Cabotovou a její knihy. Princezniny deníky a Mediátor jsou pak obzvlášť srdcovka, uh. Uvažuju, že až dočtu tyhle dvě, tak si seženu i ten zbytek v angličtině a dám re-reading.

Blížej se prázdniny a já nechci. Děsí mě, že po devíti letech budu chodit do jiný školy, s jinejma lidma, přitom tak polovinu lidí tam nemám zrovna dvakrát v lásce, jenže prostě... znám je, vím co zhruba můžu čekat a jsem zvyklá. Děsí mě ta změna. A taky je tam těch pár lidí, co mi bude chybět. Navíc mi je jasný, že většinu prázdnin prosedim doma na prdeli a nebudu mít moc, co dělat. Na pár dní vyrazim na chatu. A aspoň na jeden den nejspíš na Advik (chtěla bych na všechny, ale B. může jen jeden, kamarád je pryč a já nechci jít sama a o nikom jinym, kdo by se mnou šel nevím. Nemáte třeba jako někdo zájem?) Snad bude nějakej otaku sraz, kam vyrazim. Občas se asi vytáhnu někam do centra, obchoďáku, někam. Čekaj mě, hádám, věčeře u babičky. A to je tak všechno. Štve mě to. Chci mít co dělat. Jenže prostě B. bude pryč a já nemám moc jiný kamarády, se kterjma bych nějak jako chodila ven. Jasně, občas jdu s někym jinym někam, ale to je dost výjimečný, takže... Ale tak, nějak to přežiju.
A nemám s kym jít na ty Halestormy, až budou v Praze, to mě žere.

Mám hlad, ale neni tu nic moc, na co bych měla chuť, tak mám asi jako smůlu.

Nebaví mě to.

Ale jsem asi tak nějak úplně v pořádku. Všechno je.

Anything so we can feel dangerous
Everywhere we go we leave shadows from the past

Where we belong, my heart, my soul

9. června 2015 v 21:09 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Začalo to už před pár hodinama. To jsem jí nadšeně říkala, jak plánujeme třídnímu koupit jehně, jakožto rozloučení, čekala jsem, že jí to bude připadat vtipný. Místo toho mi tam začala povídat různý problémy s tim a že je to prostě kravina a idk. (Zdůraznila jsem, že třídní má statek a ovce.) Psala jsem to B. a prohlásila jsem, že je asi nějaká prudérní. A pak mi hlavou proběhla ta myšlenka, že "Jak jsem s ní mohla chodit?" a prostě co to kurva je? Proč? Jak? Wtf?
A teď zas postovala nějakej status, něco co řekla a odpověď T. na to, myslim, že to mělo bejt vtipný, ale já v tom kurva už zase ten vtip nevidim. A že na to koukám nezaujatě a bez jakejkoliv pocitů. A zase si říkám, že sakra... jaktože jsem si s ní tak rozumněla? Jaktože mi přišla tak skvělá? A zase znova.... CO TO DOPRDELE JE?!!!

Mám teď období Lostů, říkala jsem? A ta písnička s článkem vlastně vůbec nesouvisí, ale... tak trochu popisuje mojí náladu, když bych vymazala tyhle citový píčoviny, chápete? Co si myslim. Nechápete. Nemůžete to chápat, když to nechápu ani já sama.

Přemýšlím, co mi na ní přišlo tak skvělý, proč jsem ji tak žrala, ale prostě... někde to tam asi je, někde si to pamatuju, ale... A zjišťuju, že mám problém vybavit si ty vzpomínky na ty chvíle s ní, tak jako dřív, tak živý, úžasný, dokonalý. Někde tam jsou, ale já je prostě... nemůžu chytit a pořádně si je prohlídnout? Tak nějak. Já jen... nejsem kvůli tomu smutná, nebolí to, neděsí mě to, ale neni mi to vyloženě jedno. Nelíbí se mi to. Protože si ji, kurva, chci pamatovat úžasnou a skvělou. Chci si ji pamatovat hezky a úžasně a jednou si říct něco jako "S***? Jooo, to byla taková pěkná první láska! Tehdy jsem ji fakt žrala, protože ona byla tak báječná a milovala jsem ji! A ty chvíle s ní, to bylo taky tak hezký a láskyplný a tak!" Chápete?
A tak si říkám, že bych ji možná měla ze svýho života kompletně vymazat, abych si ty vzpomínky ještě, tak jako nezkazila. Jenže mám dojem, že na to přeci jen nemám už jen z důvodu "To jí mám jako trapně napsat něco jako 'Ahoj, už se s tebou nechci kamarádit.' či co?". A taky mi dluží prachy, haha. (A ty mušle, co mi loni v léta nasbírala, když byla v Itálii. A taky mi odtamaď přivezla tužku a sešit s Iron manem a když jsme se viděly, zapomněla mi to dát. A plyšovou Fluttershy, ale tu jsem si u ní nezapomněla. Je skvělá. Jakože Fluttershy. Ale ona taky. Hm. Wat.)
Navíc by to nebylo snadný, myslim, máme až moc společnejch kamarádů.

Já jen... Je to divný. Zmizelo to hrozně náhle a já prostě nevim. Svym způsobem je mi to jedno, ale zároveň mi to tam někde asi tak jedno neni. To, že jsme si tak dlouhou dobu byly tak moc blízký (i jako kamarádky, ofc) a teď už se to prostě tak odcizilo.

Hlavně mám pocit, že to je najendou hrozně náhlý. Strašně dlouho jsem měla pocit, že se do ní zamilovávám víc a víc, tak strašně dlouho mi to trvalo a pak najednou bum a mám pocit, že už je to kompletně všechno pryč. Prostě tam nebyla žádná postupnost.
Představte si to tak, že strašně dlouho lezete na nějakej strmej kopec a pak najednou uděláte jeden krok a stojíte na rovině. Asi takový to je.
A co hůř, dokonce tak nějak... mám strach, že bych, sakra, mohla začít mít ráda někoho jinýho? Hah. Prostě... wut? Vždyť jsem se sotva dostala přes ni a to prostě nejde. Připadám si kvůli tomu strašně bezcitná, svině a snad i děvka bo tak něco. Vím, že se dost možná bojim zbytečně, ale můj mozek mě chvílema fakt děsí. Moje myšlenky mě děsej. Tohle nejde. Nejde. Nejde. Nejde.

A možná je tohle zas jen další stav tý apatie. Možná se to ještě všechno vrátí. City k ní a tak.

Chtěla bych si s někym promluvit. O tom všem. O tom zmatku v mý hlavě. Ačkoliv toho B. řeknu hodně, s tímhle se bojím přijít pomalu i sem (a tak to nerozebírám, jak bych chtěla) a mám strach z odsouzení a jí bych to teda už vůbec neřekla.

Scream your heart out

7. června 2015 v 13:08 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Cejtim, že bych měla něco napsat, ale nechce se mi. Teda chce. Ale taky jsem unavená. Ačkoliv tak nějak vim, co chci říct, nevim čim začít. (No, ale to jsem už očividně vyřešila.)

(Předem upozorňuju, že to je nudný a nezajímavý a tak. A asi vás to nebude bavit.)


Tenhle tejden byl... idk. Zvláštní. Tak nějak... Jsem se dost možná začala posouvat dál? Necejtim nic a všechno je mi u prdele a říkám, že ona už mi je u prdele a B. na mě šokovaně hledí, když řekne, že je S. kráva a já na to nic neříkám. A možná, že tomu tvrzení, že už mi je to jedno a že se prostě sunu dál, začínám sama věřit. Že jsem s tím tak nějak smířená a vážně je mi to jedno. Že občas i cejtim, že by to zas mohlo bejt fajn a... už mě to neděsí. Že bych měla bejt v pohodě a tak.
Nevim. Možná se to nelepší a možná se ty city zas pak vrátěj, jako vždycky. Nevim, proč mám teď pocit, že už by se vrátit nemusely. Nevim. Nevim jestli je ten pocit správnej anebo se pletu.
Ale je mi to jedno.
Nebo není. Ne úplně. Když pak přemýšlím... připadám si strašně sviňsky při představě, že ještě dva tejdny zpátky jsem tu plakala v jejím triku, celá nešťastná z toho, jak moc mi chybí. A teď by to najednou zmizelo? Přijdu si jako zrádkyně. Vím, že to je hloupost. Nevím. Ale... moc to neřeším. To jen těma chvílema. V tom zbytku je mi už fakt všechno jedno.
Včera jsem dokonce přemejšlela a... no, nějak jsem zhodnotila, že možná doopravdy není ta pravá, víte? Idk.
Možná je to všechno jen tím, jako málo se teď spolu bavíme?
A možá ne.

Jsou tu dokonce chvíle, kdy si tak nějak přijdu... živá? Nevim. Asi. Když se bavim s B. a je to hrozně fajn, když otravuju spolužáka, aby mě naučil, jak se skládaj ty vlaštovky, co lítaj, protože moje nelítaj, když umírám smíchy, protože spolužákovi tvrdíme, že když má holka krámy, tak si musí hrábnout dovnitř a to vajco vyndat a on nám to věří, když se rvu o houpačku, když pozoruju spolužáky, jak si hrajou na hřišti a hrozně mě fascinuje, že to furt uměj, když hraju s nima, když poskakuju po pokoji, totálně mimo rytmus Lostů, kteří mi tu řvou a tak.
Ty chvíle jsou fajn.

Včera k nám přijela B. a měla u nás spát na dnešek. Původní plán zněl tak, že dopoledne vyrazíme na Crwecon a k večeru se vydáme na jeden noční otaku sraz. Hm.
Jenže vlezem na Crwecon a připadáme si tam strašně dementně, protože jsme očividně jedny z nejmladších a tak (a B. celá v bílym, lel) a pak zalezem do jednoho sálu na promítání AMVéček, kde pak rovnou zůstaneme na přenášku o Gunsmith cats, na kterou jsem chtěla. Vyjdem a potkáme se s kamarádem a jako fajn, tak si chvíli kecáme, pak já, že chci na jednu jinou přednášku, ale je tam plno a tak tam chvíli stojíme a pak, že si sednem tam venku a tak. Chvíli se bavíme a pak B. jestli se na to nevykašlem a nepudem jinam a že bychom mohly do nákupáku, cuz ona chtěla sehnat nějaký boty a já triko k sukni a kamarád, že pojede s náma a eh, trapný. Nechceme s nim nakupovat. Ale to mu říct nemůžem a tak s náma jede. V samoobsluze si koupíme něco k jídlu. Ukáže se, že jsme se špatně pochopili, cuz když jsme se ho ptaly, jestli tam bude, tak jako, že se třeba chvíli potkáme a tak a on to očividně pochopil, že s náma bude celou dobu a eh. Trapas. B., že chce k nám dojít zkontrolovat kolo. Tak se domluvíme, že on si tam projde obchoďák, my dojdem k nám a pak se mu zas ozvem, kdy se sejdem. Jenže potom jdem s B. a prostě, no "Omg, co mu říct, že jsem dostala krámy, kurevsky mě bolí břicho a na ten sraz se prostě vysrat? A teď můžem k nám a večer do toho obchodu a tak." a tak jako, že jo. Ačkoliv prostě víme, že je to hnusný, sviňský, připadáme si blbě a je nám ho líto, ale prostě sakra co s nim máme X hodin dělat a bylo by to trapný a eh. No, jsme hrozný. Jenže... to fakt nebyla naše chyba, že jsme se blbě pochopili, ne...?
Mimochodem, ten klub byl kurevsky boží. Mám ráda steampunk (teda, vypadalo to celkem steampunkově, myslim). Jen Crwecon se tam moc nehodil, na to je to malý. Ale nějaká párty bo tak tam musí bejt kurevsky boží.

A tak jakože hele "A mohly bychom se stavit k číňanům a koupit si Frisco, by mě zajímalo jak to chutná." a tak jdem a ti první číňani ho nemaj, tak jdem k druhejm a je nám vedro a na padnutí. Ale ti druzí ho maj a tak kupujem jedno nějaký rybízový a druhý brusinkový (ne, vůbec jsme nebraly nejhezčí barvy, lel). No a jdem k nám.

U nás řešíme píčoviny a děláme píčoviny a B. odepisuje spolužák (a omg nemám písmenko, aby se to neopakovalo, fakt skvělý), že neni doma, ale u druhýho spolužáka, E. (mám písmenko, yay!) na chatě a ona na něj úplně, že ať E. vyřídí, že je pořád nádhernej, i když podsoupil ten zákrok. (Čimž myslí fakt, že si nechal ostříhat vlasy na ten hroznej swag účes, kdy to maj ti kluci oholený a jen ten pruh uprostřed, víte, co myslim, prostě eww. Zkazilo ho to. Jako jo, pořád je fakt hezkej, ale předtim to měl lepší. Jo, to jsem totiž zrovna ve středu podotkla, že má super košili, od čehož jsme se dostaly k tomu, jak on je kurevsky krásnej a boží a awwww. Druhej den přišel ostříhanej. A strašně nás ho ale baví řešit a úpe "Založíme sektu jeho starejch vlasů!" a prostě wtf. Píčoviny.) A on nechápe, tak mu to vysvětluje a pak ještě něco chvíli. Já pak úplně, jak jsme kurva trapný a omg, proč. To jsme posraly, hm. Ale tak co, kdyžtak to svedem na to, že jsme se opily.
B. pak prohlašuje, že bychom se k sobě s E. hodili a jako wat. A už předtím říkala, že si myslí, že mě má rád, jakože hodně rád, víc, jak rád a teď to říká taky. A já nevim, taky už mě to napadlo, dle toho jeho chování občas, ale vim, že jsem prostě jen naivní narcics a prostě, haha, to tak, vždyť mě musí mít za totálního krypla (a řekl, že jsem hnusná :'(). A B. si pak představila naše děti a řve na mě, že ať si s nim upíchám děti, protože naše děti by byly úplně dokonalý a wtf.

A pak otevíráme teda to Frisco a hm, neni to zlý, ale pak zjišťujem, že to má hnusnou pachuť a ewww a "Myslim, že na nás alkohol prostě nepůsobí." "To asi proto, že z tohohle se fakt neopiješ." a nějaký kydy a prostě. Hah.
Pouštim hudbu, Losty, a B. se to líbí. Pak Halestorm a řve to tu na plný pecky. Nakonec si jdem sednout ven, mimo byt, na shody a čumíme a debatujeme a tak. No a najednou "No tywole, hele, my řešíme politiku, asi jsme fakt vožralý!" a děláme si z toho prdel, cuz víme, že rlly nejsme a prostě. Hm.

Pak jdem ven na hřiště a B. táhne dolu kolo, jen kvůli tomu, abych si ujela pár metrů a já mám kurva problém na to jen vylízt, cuz je na mě velký, i když dá to sedlo nejníž. Pak si těch pár metrů, ale teda ujedu a "Omg, dělej, poď mi to podržet, ať kurva můžu slízt!" a nakonec ho tam necháme stát. Chvíli jsme na houpačkách, pak jdem na jinou prolejzačku a pak jen sedíme na lavičkách a zas kecáme a pak, že mám hlad, tak půjdem si udělt tu pizzu a pak obchoďák. A jíme a že se nám už nikam nechce, tak ne, ale když dojíme, tak zas, že jo. Jdem a já mám kraťasy a nemám silonky a je to divný, ale prostě jediný použitelný silonky mi ušpinila pizza a já se pařit v džínách nebudu, no a co, přinejhoršim by si nějakej cizí člověk všiml nějaký zasraný jizvy, kdyby náhodou vylezla nebo tak. Seženeme B. boty a mně triko a pak jen sedíme. A odcházíme a přijde nám hustý, jak se všechny ty krámy zavírají.

A jsme zase na houpačkách a houpu se, hrozně moc a pak se mi houpe žaludek a ječim a zastavuju a už se jen pohupuju. Kecáme a mlčíme. Vedle je nějaká holčička, hm, ta si o nás musí myslet. Pak si sedám na zem do písku a B. si do něj lehá, ale po mě pak lezou mravenci, tak se zas zvedám a jdu na kolotoč a pouštim nějaký písničky a pak, že půjdem.
Jdem ke dveřím a slyšíme ránu a wtf, co to bylo. Máme z tý školy blbej pocit, bojíme se, musíme bejt statečný a tak. A pak jdem a jako "Wtf, ten nápis na těch dveřích byl? Já zrovna koukala, že to tam bylo taký čistý." No bezva. A další kydy a kurva i B. věří, že tu starší, tak skvěle, no.

Pak kouknem na jedno video a že pudem spát a ještě si chvíli povídáme a pak zmlknem. Nemůžu usnout, převaluju se, je mi vedro a to jsem unavená a chci spát.
Pak, někdy před půlnocí, už v polospánku cejtim, že mi vibruje mobil a prostě "Kurva, co s tim krámem je, proč vibruje?" pak mě napadne, že bych se na něj asi mohla kouknout, tak ho beru a wat. Volá mi tamten spolužák. Oslovuju B., ale ta spí. Zvedám to a on to típá. Tak aha no, schovám mobil zpátky pod polštář a že se jdu pokusit spát. Ale zas mi volá, zas to zvedám. Něco říká, nerozumím mu, zní jinak a já si říkám, jestli to není E. z jeho telefonu, pak, že "sorry" a já, že "jo" a típám to. Řikám si, že jsou asi ožralý. Pak volá znova a tam snad je trapný ticho, pak myslim něco řiká, típá to, nevim, nepamatuju se. No a potom smska a já, že to bude od něj a je, ale když to otvírám, tak zjišťuju, že to je z jeho mobilu, ale očividně to píše E. a že "***** je na sračky :DDD", tak mu odpovídám, že to jsem si nějak domyslela a on nejdřív ":(" a hned potom "?:)" tak, já, že "? o.O" a on, že blbej smajlík a já, že tak to jo a nečekám, že mi ještě odepíše, ale za chvíli zase smska. Tak jsem překvapená a o to víc, když si ji přečtu. "Tak dobrou :? :)" a usmívám se a přijde mi to hrozně hezký, protože by mě ani za boha nenapadlo, že mi bude přát dobrou noc a idk, proč mě to tak potěšilo. Mu odepisuju, že dobrou a hm. Už se mi vůbec nechce spát a nudim se a a je mi zas vedro, převaluju se a prostě ne a ne usnout a hrozně mě to sere. Pak usnu a budim se ráno, B. ještě spí, tak se snažim spát dál. Napůl spim a pak už nemůžu a čekám, až se vzbudí a tak.

Vzbudí se, roztahuju, abych ji donutila se pořádně probrat, oznamuje mi, že jsem horší, jak její otec. Pak vstáváme. Vypravujeme se. Jdem k babičce, nakrmit morčata, ona rovnou s kolem, že pak pojede. Pak jede a já du domů a jsem tu. Hm.

Chtěla bych víc takovejch dnů. Chtěla bych dělat nějaký píčoviny. Chtěla bych se zkusit opít a zhulit a idk. Chtěla bych žít.

A brouzdala jsem po netu a ze zvědavosti koukám na ask T. a oh, tráví u ní víkend (ten minulej u ní netrávila, jak jsem zjistila, btw) a něco tam zas píše a mě je z toho smutno, ale fakt nevim, jestli to je kvůli tomu, že k S. ještě něco cejtim anebo prostě... kvůli něčemu jinýmu. Pak to přešlo.

Furt jsem myslela, že se mi po mý třídě stejskat nebude, ale teď si tak nějak uvědomuju, že tam jsou lidi, který mi budou chybět a kvůli kterejm se mi tu třídu nechce opouštět. Světe div se to neni M., L. nebo K. se kterejma se tak jako bavím (s L. už moc ne, ale dřív), ale těch několik hrozně fajn kluků, se kterejma se ani nijak převratně nebavim. Jen jsou prostě super a je boží je v tý třídě mít. Moct občas poslouchat ty píčoviny, co řešej a sledovat, ty co dělaj, chápete, ne? A fakt ráda se s nima bavim, když na to přijde, hah.

Mám pocit, že tohle píšu už kurevsky dlouho. Tak hodinu určitě. Je to plný shitů a nějak pochopim, když to ani nedočtete, protože... neni to nic zajímavýho a je to dlouhý. A pořád opakuju takovýty zasraný výrazy jako "a pak", "a tak" a tak podobně... Huh.