Collecting shooting stars, wishes in a jar

24. června 2015 v 19:20 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Jsem unavená, že to ani neni možný a netušim z čeho. Někdy, včera, i guess, jsem šla spát vo půl desátý s tím, že jsem prostě byla totálně hotová. Eh. Shit. Dneska potřebuju vydržet, tak do jedenácti aspoň, idk co budu dělat a jak to sakra dokážu, když bych z fleku mohla jít spát už teď. Jenže si řikám, že co kdyby se mi zas rozhodl psát E., tak aby pak nemohl zas říkat, že jsem zlá, že jsem mu neodepsala, obzvlášť, když už má i to moje telefonní číslo, hah. (Aneb -"Mi musíš psát jinam jak na snap." ~"Já na tebe nemám číslo." -"Si ho sežeň." ~"Dáš mi ho?" -"Klidně." *"To je romantický!!!". Jo, poslední zmíněná věta patřila B. Haha. Mám takej dojem, že se nás rozhodla začít shipovat. A M. zas vyhodnotila, že je do mě strašně zamilovanej, říkala to B. a pak měla blbý narážky ála *E. si k nám přitáhne židli a dřepne si* blabla "Se červenáš." "Myslim, že má proč.". Hahahahahahahahaha. Naivka. No lol, to řiká ta pravá, co? ...Proč že o tom plkám? Wellp, stop it.)

Rooftop, tonight we are the skyline
Collecting shooting stars, wishes in a jar
All the hearts, wide awake and lonely
Dream of where we are

Prej vypadám jako z hororu. Takováta malá, nežná, co zabíjí. Říká matka B. E. když to slyšel, prohlásil myslim něco o tom, že se mě taky bojí. Kay, no. Pozor na mě. Zabiju vás. Hahaha.

Žiju, přežívám. Asi se to tak nějak střídá. Občas mám pocit, že žiju. Zbytek času tu prostě nějak oxyduju (nebo je to oxiduju? asi jo, ale "oxyduju" se mi líbí víc a to mám jedničku z češtiny, lel). Já nevim. Všechno je mi tak nějak uprdele, necejtim a jsem prázdná a je mi to už taky uprdele.

Dráždí mě S. a to se s ní teď bavim úpe minimálně (naposled jsem si psaly v pátek, myslela jsem si, že dáme tejden nepsaní si, ale dneska mi napsala, no co, pár vět, who cares, ale k tomu se ještě vrátím). Dráždí mě ten její status na skajpu o holocaustu zvířat, to sdílení na fb čehosi o tom, že "buď vegan a zachraň planetu" nebo něco v tom smyslu a taky její nová "We can do it! Go veg" profilovka (lol, dneska si ji dala i T., hahahahahaha :'DDD). Akože, já nemám nic proti veganství, vegetariánství, wateva, sama mám dojem, že na vegetariánství pravděpodobně skončim (hah, omezuju maso, už ho jim jen ve věcech jako jsou zapečený těstoviny, bo ta pizza, kde je trocha šunky a tak, kde jsem líná z toho kousek po kousku to maso hodinu vybírat a nejradši bych se dala úpe ne veganství, ale to fakt neni možný už jen z toho, co kupuje matka a tak, by mě poslala doprdele, idc, o to nejde). Mně vadí, že si sakra pamatuju, jak jsme se o tom bavily a jak vždycky podporovala jezení masa. Mám dojem, že jednou jsme dokonce byly u nás a měly jsme řízek a nějak přišlo na to, že mi je hrozně líto těch kuřat, když si je představim a ona, že jí ne a pak jsem se snažila zkazit jí chuť na jezení masa, když jsem jí vyvolávala ty představy těch zvířat a ona furt nic a že se maso prostě jí a tak. Že to ona mi kolikrát říkala, že bych masa měla jít víc. Jako, vim, že lidi měnej názory, ale... sakra, nebavim se s ní a mám dojem, že se to najednou snaží srát úplně všude. Zrovna dneska mlela něco v tý jedný skupině na skajpu o nějakym veganskym jídle a idk. Prostě... co to ze sebe doprdele dělá? Pls. Stop.
T. je vegetarián bo tak, no.
Ale protiví se mi teď tak nějak celkově. Tim, jak pozoruju tu konverzaci ve skupině a ona najednou několik slov spisovně a jako... fakt? Pft. Nemám ráda lidi, co mluvěj spisovně, protože u většiny mám pocit, že se tim snaží povyšovat nade mě a všechny ostatní, jakože jsou lepší. Většinou. U ní jo.

Things don't last, when you're young cause
All you get is just one chance to

K tomu, jak mi dneska psala. Jsem jí řikala, že nakonec jdu na Utubering, cuz nám ve škole nabízeli lístky zdarma, tak jsem si vzala. Ona hned, že "Se potkáme. Ale já nebudu mít moc času.". Jsem jí na rovinu řekla, že mi to je celkem fuk. Ať si sakra nemyslí. "To je hnusný! :DDD" a tak. Noaco. Jsem jí řekla, že ji možná budu chtít odchytit jen tak na minutu. Ptala se, že proč. Tak já, že mi přece dluží prachy a ona že sakra a jestli to je jako všechno, tak já, že možná, že ještě nevim jistě. A tak se snažila zjistit, proč ještě, ale to jí řikat nebudu a pak to asi jako vzdala bo idk. Třeba je nasraná. Je mi to fuk.
Každopádně, ten druhej důvod je ten, že zvažuju, že bych jí vrátila to její triko. To mě tak někdy minulej tejden hrozně chytlo, že už ho tu kurva nechci a že jí ho chci vrátit. Ale nemám jak. Protože se jen tak neuvidíme, nemám adresu, abych jí to poslala poštou a ptát se jí nebudu a že to bude trapný. Ale teď ten Utubering, tak to by byla skvělá příležitost. Jenže... už si tim zas nejsem tolik jistá. Třeba mi to pak bude líto? A třeba ne. Nevim.

Nevim, proč to řešim. Nevim, proč mi to tak leze na mozek. Přitom je mi to svym způsobem ukradený. Fakt.

Mám objednaný nový onversky, černý, konečně. Já už jedny totiž mám, zelený, už pár let, ale pořád vypadaj pomalu jako nový, cuz jsem zjistila, že jsou sice super, ale barevně se ke všemu nosej hrozně debilně, tak je nosim jen málo. A letos jsem nějak začala přicházet na to, že by se mi sakra šikly, kdyby byly v černý, protože to můžu vzít ke všemu a vypadá to prostě líp k silonkám a kraťasům a tak, cuz jsou takový... jednodušší, jemnější než ty moje adidasky. A boty s Iron-manem taky nemůžu nosit pořád.
Ale mám skvělej plán - někdy pak můžu nosit jednu zelenou a jednu černou. Tak nějak plánuju, že pokavaď do tý doby dorazej, tak si to tak vezmu v úterý, ať ten konec roku zakončim po svym. (Samozřejmě k sukni a probably tílku, který je v podobnym odstínu zelený, jak ty boty. Takže nemůžou říct, že jsem oblečená nějak nevhodně, když je to poslední vysvědčení ze základky a tak.)

All along its been a race against the clock
Time won't wait we're gonna leave
Somewhere we'll find infinity

Psala jsem si s jednou mojí budoucí spolužačkou. Působila fajn, ale nedělám si radši moc naděje. Ne po zkušenostech s takovou M., která mi byla nejdřív taky mega sympatická a teď jsem na ni hrozně vysazená, eh.

V pondělí jsme šly s matkou do obchoďáku. Potřebovala jsem se nechat vyfotit na opencard a pak taky na ten studentskej průkaz na ten gympl. Matka se tam sešla se známym, jsem musela taky. A víte co? Přinesl mi Royal Wedding a From the Notebooks of a Middle School Princess od Cabotový. Eto navazuje na princezniny deníky, jedno je novela k tomu a to druhý má snad bejt dokonce nová série o Miine sestřence nebo tak!!! A je to hrozně boží a jsem z toho nadšená, protože jsem ani nedoufala, že se mi to dostane do rukou a už vůbec ne takhle brzo. Naff. (Ačkoliv mě pořád sere, že matka po někom očividně chtěla, aby mi stalčil ksicht knihu. Fakt. To se kurva nedělá.)
Už čtu Royal Wedding. Má to vážně poměrně lehkou angličtinu, jak jsem už dřív o knížkách od Meg slyšela, a ačkoliv dost slovíček nevim, myslim, že to pobírám dost dobře. Vážně je to boží. Zbožňuju Cabotovou a její knihy. Princezniny deníky a Mediátor jsou pak obzvlášť srdcovka, uh. Uvažuju, že až dočtu tyhle dvě, tak si seženu i ten zbytek v angličtině a dám re-reading.

Blížej se prázdniny a já nechci. Děsí mě, že po devíti letech budu chodit do jiný školy, s jinejma lidma, přitom tak polovinu lidí tam nemám zrovna dvakrát v lásce, jenže prostě... znám je, vím co zhruba můžu čekat a jsem zvyklá. Děsí mě ta změna. A taky je tam těch pár lidí, co mi bude chybět. Navíc mi je jasný, že většinu prázdnin prosedim doma na prdeli a nebudu mít moc, co dělat. Na pár dní vyrazim na chatu. A aspoň na jeden den nejspíš na Advik (chtěla bych na všechny, ale B. může jen jeden, kamarád je pryč a já nechci jít sama a o nikom jinym, kdo by se mnou šel nevím. Nemáte třeba jako někdo zájem?) Snad bude nějakej otaku sraz, kam vyrazim. Občas se asi vytáhnu někam do centra, obchoďáku, někam. Čekaj mě, hádám, věčeře u babičky. A to je tak všechno. Štve mě to. Chci mít co dělat. Jenže prostě B. bude pryč a já nemám moc jiný kamarády, se kterjma bych nějak jako chodila ven. Jasně, občas jdu s někym jinym někam, ale to je dost výjimečný, takže... Ale tak, nějak to přežiju.
A nemám s kym jít na ty Halestormy, až budou v Praze, to mě žere.

Mám hlad, ale neni tu nic moc, na co bych měla chuť, tak mám asi jako smůlu.

Nebaví mě to.

Ale jsem asi tak nějak úplně v pořádku. Všechno je.

Anything so we can feel dangerous
Everywhere we go we leave shadows from the past
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 24. června 2015 v 22:45 | Reagovat

Omfg. Já s tebou na ty Halestormy půjdu. Já na ně půjdu i bez tebe to je jedno ale nutně tam potřebuju. Omg.

2 Wye | 25. června 2015 v 14:43 | Reagovat

[1]: Omfg jo. Já na ně taky potřebuju! Ale sama se jít bojim, že.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama