Scream your heart out

7. června 2015 v 13:08 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Cejtim, že bych měla něco napsat, ale nechce se mi. Teda chce. Ale taky jsem unavená. Ačkoliv tak nějak vim, co chci říct, nevim čim začít. (No, ale to jsem už očividně vyřešila.)

(Předem upozorňuju, že to je nudný a nezajímavý a tak. A asi vás to nebude bavit.)


Tenhle tejden byl... idk. Zvláštní. Tak nějak... Jsem se dost možná začala posouvat dál? Necejtim nic a všechno je mi u prdele a říkám, že ona už mi je u prdele a B. na mě šokovaně hledí, když řekne, že je S. kráva a já na to nic neříkám. A možná, že tomu tvrzení, že už mi je to jedno a že se prostě sunu dál, začínám sama věřit. Že jsem s tím tak nějak smířená a vážně je mi to jedno. Že občas i cejtim, že by to zas mohlo bejt fajn a... už mě to neděsí. Že bych měla bejt v pohodě a tak.
Nevim. Možná se to nelepší a možná se ty city zas pak vrátěj, jako vždycky. Nevim, proč mám teď pocit, že už by se vrátit nemusely. Nevim. Nevim jestli je ten pocit správnej anebo se pletu.
Ale je mi to jedno.
Nebo není. Ne úplně. Když pak přemýšlím... připadám si strašně sviňsky při představě, že ještě dva tejdny zpátky jsem tu plakala v jejím triku, celá nešťastná z toho, jak moc mi chybí. A teď by to najednou zmizelo? Přijdu si jako zrádkyně. Vím, že to je hloupost. Nevím. Ale... moc to neřeším. To jen těma chvílema. V tom zbytku je mi už fakt všechno jedno.
Včera jsem dokonce přemejšlela a... no, nějak jsem zhodnotila, že možná doopravdy není ta pravá, víte? Idk.
Možná je to všechno jen tím, jako málo se teď spolu bavíme?
A možá ne.

Jsou tu dokonce chvíle, kdy si tak nějak přijdu... živá? Nevim. Asi. Když se bavim s B. a je to hrozně fajn, když otravuju spolužáka, aby mě naučil, jak se skládaj ty vlaštovky, co lítaj, protože moje nelítaj, když umírám smíchy, protože spolužákovi tvrdíme, že když má holka krámy, tak si musí hrábnout dovnitř a to vajco vyndat a on nám to věří, když se rvu o houpačku, když pozoruju spolužáky, jak si hrajou na hřišti a hrozně mě fascinuje, že to furt uměj, když hraju s nima, když poskakuju po pokoji, totálně mimo rytmus Lostů, kteří mi tu řvou a tak.
Ty chvíle jsou fajn.

Včera k nám přijela B. a měla u nás spát na dnešek. Původní plán zněl tak, že dopoledne vyrazíme na Crwecon a k večeru se vydáme na jeden noční otaku sraz. Hm.
Jenže vlezem na Crwecon a připadáme si tam strašně dementně, protože jsme očividně jedny z nejmladších a tak (a B. celá v bílym, lel) a pak zalezem do jednoho sálu na promítání AMVéček, kde pak rovnou zůstaneme na přenášku o Gunsmith cats, na kterou jsem chtěla. Vyjdem a potkáme se s kamarádem a jako fajn, tak si chvíli kecáme, pak já, že chci na jednu jinou přednášku, ale je tam plno a tak tam chvíli stojíme a pak, že si sednem tam venku a tak. Chvíli se bavíme a pak B. jestli se na to nevykašlem a nepudem jinam a že bychom mohly do nákupáku, cuz ona chtěla sehnat nějaký boty a já triko k sukni a kamarád, že pojede s náma a eh, trapný. Nechceme s nim nakupovat. Ale to mu říct nemůžem a tak s náma jede. V samoobsluze si koupíme něco k jídlu. Ukáže se, že jsme se špatně pochopili, cuz když jsme se ho ptaly, jestli tam bude, tak jako, že se třeba chvíli potkáme a tak a on to očividně pochopil, že s náma bude celou dobu a eh. Trapas. B., že chce k nám dojít zkontrolovat kolo. Tak se domluvíme, že on si tam projde obchoďák, my dojdem k nám a pak se mu zas ozvem, kdy se sejdem. Jenže potom jdem s B. a prostě, no "Omg, co mu říct, že jsem dostala krámy, kurevsky mě bolí břicho a na ten sraz se prostě vysrat? A teď můžem k nám a večer do toho obchodu a tak." a tak jako, že jo. Ačkoliv prostě víme, že je to hnusný, sviňský, připadáme si blbě a je nám ho líto, ale prostě sakra co s nim máme X hodin dělat a bylo by to trapný a eh. No, jsme hrozný. Jenže... to fakt nebyla naše chyba, že jsme se blbě pochopili, ne...?
Mimochodem, ten klub byl kurevsky boží. Mám ráda steampunk (teda, vypadalo to celkem steampunkově, myslim). Jen Crwecon se tam moc nehodil, na to je to malý. Ale nějaká párty bo tak tam musí bejt kurevsky boží.

A tak jakože hele "A mohly bychom se stavit k číňanům a koupit si Frisco, by mě zajímalo jak to chutná." a tak jdem a ti první číňani ho nemaj, tak jdem k druhejm a je nám vedro a na padnutí. Ale ti druzí ho maj a tak kupujem jedno nějaký rybízový a druhý brusinkový (ne, vůbec jsme nebraly nejhezčí barvy, lel). No a jdem k nám.

U nás řešíme píčoviny a děláme píčoviny a B. odepisuje spolužák (a omg nemám písmenko, aby se to neopakovalo, fakt skvělý), že neni doma, ale u druhýho spolužáka, E. (mám písmenko, yay!) na chatě a ona na něj úplně, že ať E. vyřídí, že je pořád nádhernej, i když podsoupil ten zákrok. (Čimž myslí fakt, že si nechal ostříhat vlasy na ten hroznej swag účes, kdy to maj ti kluci oholený a jen ten pruh uprostřed, víte, co myslim, prostě eww. Zkazilo ho to. Jako jo, pořád je fakt hezkej, ale předtim to měl lepší. Jo, to jsem totiž zrovna ve středu podotkla, že má super košili, od čehož jsme se dostaly k tomu, jak on je kurevsky krásnej a boží a awwww. Druhej den přišel ostříhanej. A strašně nás ho ale baví řešit a úpe "Založíme sektu jeho starejch vlasů!" a prostě wtf. Píčoviny.) A on nechápe, tak mu to vysvětluje a pak ještě něco chvíli. Já pak úplně, jak jsme kurva trapný a omg, proč. To jsme posraly, hm. Ale tak co, kdyžtak to svedem na to, že jsme se opily.
B. pak prohlašuje, že bychom se k sobě s E. hodili a jako wat. A už předtím říkala, že si myslí, že mě má rád, jakože hodně rád, víc, jak rád a teď to říká taky. A já nevim, taky už mě to napadlo, dle toho jeho chování občas, ale vim, že jsem prostě jen naivní narcics a prostě, haha, to tak, vždyť mě musí mít za totálního krypla (a řekl, že jsem hnusná :'(). A B. si pak představila naše děti a řve na mě, že ať si s nim upíchám děti, protože naše děti by byly úplně dokonalý a wtf.

A pak otevíráme teda to Frisco a hm, neni to zlý, ale pak zjišťujem, že to má hnusnou pachuť a ewww a "Myslim, že na nás alkohol prostě nepůsobí." "To asi proto, že z tohohle se fakt neopiješ." a nějaký kydy a prostě. Hah.
Pouštim hudbu, Losty, a B. se to líbí. Pak Halestorm a řve to tu na plný pecky. Nakonec si jdem sednout ven, mimo byt, na shody a čumíme a debatujeme a tak. No a najednou "No tywole, hele, my řešíme politiku, asi jsme fakt vožralý!" a děláme si z toho prdel, cuz víme, že rlly nejsme a prostě. Hm.

Pak jdem ven na hřiště a B. táhne dolu kolo, jen kvůli tomu, abych si ujela pár metrů a já mám kurva problém na to jen vylízt, cuz je na mě velký, i když dá to sedlo nejníž. Pak si těch pár metrů, ale teda ujedu a "Omg, dělej, poď mi to podržet, ať kurva můžu slízt!" a nakonec ho tam necháme stát. Chvíli jsme na houpačkách, pak jdem na jinou prolejzačku a pak jen sedíme na lavičkách a zas kecáme a pak, že mám hlad, tak půjdem si udělt tu pizzu a pak obchoďák. A jíme a že se nám už nikam nechce, tak ne, ale když dojíme, tak zas, že jo. Jdem a já mám kraťasy a nemám silonky a je to divný, ale prostě jediný použitelný silonky mi ušpinila pizza a já se pařit v džínách nebudu, no a co, přinejhoršim by si nějakej cizí člověk všiml nějaký zasraný jizvy, kdyby náhodou vylezla nebo tak. Seženeme B. boty a mně triko a pak jen sedíme. A odcházíme a přijde nám hustý, jak se všechny ty krámy zavírají.

A jsme zase na houpačkách a houpu se, hrozně moc a pak se mi houpe žaludek a ječim a zastavuju a už se jen pohupuju. Kecáme a mlčíme. Vedle je nějaká holčička, hm, ta si o nás musí myslet. Pak si sedám na zem do písku a B. si do něj lehá, ale po mě pak lezou mravenci, tak se zas zvedám a jdu na kolotoč a pouštim nějaký písničky a pak, že půjdem.
Jdem ke dveřím a slyšíme ránu a wtf, co to bylo. Máme z tý školy blbej pocit, bojíme se, musíme bejt statečný a tak. A pak jdem a jako "Wtf, ten nápis na těch dveřích byl? Já zrovna koukala, že to tam bylo taký čistý." No bezva. A další kydy a kurva i B. věří, že tu starší, tak skvěle, no.

Pak kouknem na jedno video a že pudem spát a ještě si chvíli povídáme a pak zmlknem. Nemůžu usnout, převaluju se, je mi vedro a to jsem unavená a chci spát.
Pak, někdy před půlnocí, už v polospánku cejtim, že mi vibruje mobil a prostě "Kurva, co s tim krámem je, proč vibruje?" pak mě napadne, že bych se na něj asi mohla kouknout, tak ho beru a wat. Volá mi tamten spolužák. Oslovuju B., ale ta spí. Zvedám to a on to típá. Tak aha no, schovám mobil zpátky pod polštář a že se jdu pokusit spát. Ale zas mi volá, zas to zvedám. Něco říká, nerozumím mu, zní jinak a já si říkám, jestli to není E. z jeho telefonu, pak, že "sorry" a já, že "jo" a típám to. Řikám si, že jsou asi ožralý. Pak volá znova a tam snad je trapný ticho, pak myslim něco řiká, típá to, nevim, nepamatuju se. No a potom smska a já, že to bude od něj a je, ale když to otvírám, tak zjišťuju, že to je z jeho mobilu, ale očividně to píše E. a že "***** je na sračky :DDD", tak mu odpovídám, že to jsem si nějak domyslela a on nejdřív ":(" a hned potom "?:)" tak, já, že "? o.O" a on, že blbej smajlík a já, že tak to jo a nečekám, že mi ještě odepíše, ale za chvíli zase smska. Tak jsem překvapená a o to víc, když si ji přečtu. "Tak dobrou :? :)" a usmívám se a přijde mi to hrozně hezký, protože by mě ani za boha nenapadlo, že mi bude přát dobrou noc a idk, proč mě to tak potěšilo. Mu odepisuju, že dobrou a hm. Už se mi vůbec nechce spát a nudim se a a je mi zas vedro, převaluju se a prostě ne a ne usnout a hrozně mě to sere. Pak usnu a budim se ráno, B. ještě spí, tak se snažim spát dál. Napůl spim a pak už nemůžu a čekám, až se vzbudí a tak.

Vzbudí se, roztahuju, abych ji donutila se pořádně probrat, oznamuje mi, že jsem horší, jak její otec. Pak vstáváme. Vypravujeme se. Jdem k babičce, nakrmit morčata, ona rovnou s kolem, že pak pojede. Pak jede a já du domů a jsem tu. Hm.

Chtěla bych víc takovejch dnů. Chtěla bych dělat nějaký píčoviny. Chtěla bych se zkusit opít a zhulit a idk. Chtěla bych žít.

A brouzdala jsem po netu a ze zvědavosti koukám na ask T. a oh, tráví u ní víkend (ten minulej u ní netrávila, jak jsem zjistila, btw) a něco tam zas píše a mě je z toho smutno, ale fakt nevim, jestli to je kvůli tomu, že k S. ještě něco cejtim anebo prostě... kvůli něčemu jinýmu. Pak to přešlo.

Furt jsem myslela, že se mi po mý třídě stejskat nebude, ale teď si tak nějak uvědomuju, že tam jsou lidi, který mi budou chybět a kvůli kterejm se mi tu třídu nechce opouštět. Světe div se to neni M., L. nebo K. se kterejma se tak jako bavím (s L. už moc ne, ale dřív), ale těch několik hrozně fajn kluků, se kterejma se ani nijak převratně nebavim. Jen jsou prostě super a je boží je v tý třídě mít. Moct občas poslouchat ty píčoviny, co řešej a sledovat, ty co dělaj, chápete, ne? A fakt ráda se s nima bavim, když na to přijde, hah.

Mám pocit, že tohle píšu už kurevsky dlouho. Tak hodinu určitě. Je to plný shitů a nějak pochopim, když to ani nedočtete, protože... neni to nic zajímavýho a je to dlouhý. A pořád opakuju takovýty zasraný výrazy jako "a pak", "a tak" a tak podobně... Huh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antia | Web | 7. června 2015 v 18:01 | Reagovat

Je to zajímavý a opakování výrazu jsem nějak nezaznamenala, takže v pohodě. Je dobře, že máš někoho jako B.. A jestli se někdy budeš chystat se zhulit, přizvi mě taky. ;D

2 Ang | Web | 7. června 2015 v 18:16 | Reagovat

Nakašlat, mě to třeba bavilo číst. ^^

Takový večery jsou nejlepší. Když je všecko tak nějak. správně.

a lidi... hm, hm, lidi jsou zajímaví. fakt nevím co říct :D

miluju tě za to poslouchání Lostů, fakt

3 Wye | Web | 8. června 2015 v 18:33 | Reagovat

[1]: Dobře, budu na to myslet a kdyžtak se ozvu! :D
A jo, mít někoho, jako B. je skvělý.

[2]: To máš pravdu, jak s večerama, tak s lidma.

Já tě zas miluju za to, že je díky tobě znám, nah.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama