Where we belong, my heart, my soul

9. června 2015 v 21:09 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Začalo to už před pár hodinama. To jsem jí nadšeně říkala, jak plánujeme třídnímu koupit jehně, jakožto rozloučení, čekala jsem, že jí to bude připadat vtipný. Místo toho mi tam začala povídat různý problémy s tim a že je to prostě kravina a idk. (Zdůraznila jsem, že třídní má statek a ovce.) Psala jsem to B. a prohlásila jsem, že je asi nějaká prudérní. A pak mi hlavou proběhla ta myšlenka, že "Jak jsem s ní mohla chodit?" a prostě co to kurva je? Proč? Jak? Wtf?
A teď zas postovala nějakej status, něco co řekla a odpověď T. na to, myslim, že to mělo bejt vtipný, ale já v tom kurva už zase ten vtip nevidim. A že na to koukám nezaujatě a bez jakejkoliv pocitů. A zase si říkám, že sakra... jaktože jsem si s ní tak rozumněla? Jaktože mi přišla tak skvělá? A zase znova.... CO TO DOPRDELE JE?!!!

Mám teď období Lostů, říkala jsem? A ta písnička s článkem vlastně vůbec nesouvisí, ale... tak trochu popisuje mojí náladu, když bych vymazala tyhle citový píčoviny, chápete? Co si myslim. Nechápete. Nemůžete to chápat, když to nechápu ani já sama.

Přemýšlím, co mi na ní přišlo tak skvělý, proč jsem ji tak žrala, ale prostě... někde to tam asi je, někde si to pamatuju, ale... A zjišťuju, že mám problém vybavit si ty vzpomínky na ty chvíle s ní, tak jako dřív, tak živý, úžasný, dokonalý. Někde tam jsou, ale já je prostě... nemůžu chytit a pořádně si je prohlídnout? Tak nějak. Já jen... nejsem kvůli tomu smutná, nebolí to, neděsí mě to, ale neni mi to vyloženě jedno. Nelíbí se mi to. Protože si ji, kurva, chci pamatovat úžasnou a skvělou. Chci si ji pamatovat hezky a úžasně a jednou si říct něco jako "S***? Jooo, to byla taková pěkná první láska! Tehdy jsem ji fakt žrala, protože ona byla tak báječná a milovala jsem ji! A ty chvíle s ní, to bylo taky tak hezký a láskyplný a tak!" Chápete?
A tak si říkám, že bych ji možná měla ze svýho života kompletně vymazat, abych si ty vzpomínky ještě, tak jako nezkazila. Jenže mám dojem, že na to přeci jen nemám už jen z důvodu "To jí mám jako trapně napsat něco jako 'Ahoj, už se s tebou nechci kamarádit.' či co?". A taky mi dluží prachy, haha. (A ty mušle, co mi loni v léta nasbírala, když byla v Itálii. A taky mi odtamaď přivezla tužku a sešit s Iron manem a když jsme se viděly, zapomněla mi to dát. A plyšovou Fluttershy, ale tu jsem si u ní nezapomněla. Je skvělá. Jakože Fluttershy. Ale ona taky. Hm. Wat.)
Navíc by to nebylo snadný, myslim, máme až moc společnejch kamarádů.

Já jen... Je to divný. Zmizelo to hrozně náhle a já prostě nevim. Svym způsobem je mi to jedno, ale zároveň mi to tam někde asi tak jedno neni. To, že jsme si tak dlouhou dobu byly tak moc blízký (i jako kamarádky, ofc) a teď už se to prostě tak odcizilo.

Hlavně mám pocit, že to je najendou hrozně náhlý. Strašně dlouho jsem měla pocit, že se do ní zamilovávám víc a víc, tak strašně dlouho mi to trvalo a pak najednou bum a mám pocit, že už je to kompletně všechno pryč. Prostě tam nebyla žádná postupnost.
Představte si to tak, že strašně dlouho lezete na nějakej strmej kopec a pak najednou uděláte jeden krok a stojíte na rovině. Asi takový to je.
A co hůř, dokonce tak nějak... mám strach, že bych, sakra, mohla začít mít ráda někoho jinýho? Hah. Prostě... wut? Vždyť jsem se sotva dostala přes ni a to prostě nejde. Připadám si kvůli tomu strašně bezcitná, svině a snad i děvka bo tak něco. Vím, že se dost možná bojim zbytečně, ale můj mozek mě chvílema fakt děsí. Moje myšlenky mě děsej. Tohle nejde. Nejde. Nejde. Nejde.

A možná je tohle zas jen další stav tý apatie. Možná se to ještě všechno vrátí. City k ní a tak.

Chtěla bych si s někym promluvit. O tom všem. O tom zmatku v mý hlavě. Ačkoliv toho B. řeknu hodně, s tímhle se bojím přijít pomalu i sem (a tak to nerozebírám, jak bych chtěla) a mám strach z odsouzení a jí bych to teda už vůbec neřekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | 9. června 2015 v 22:00 | Reagovat

Haha. Mně se můj první kluk začal, hm, nevím jak to říct - začal se mi protivit, už když jsem s ním chodila. Žádný změny, z ničeho nic. Prostě jsem to najednou necejtila. Takže... jo. stane se.

2 Wye | Web | 11. června 2015 v 18:14 | Reagovat

[1]: Hm, tak, ono je to možná i normální?

3 Antia | Web | 14. června 2015 v 14:13 | Reagovat

Nejsi bezcitná, ani svině, ani nic podobnýho.

4 Antia | Web | 14. června 2015 v 20:43 | Reagovat

V klidu, chápu. Smejšlim podobně.
Já nevím, já to asi jakoby chápu. Myslím ten základní princip. Spíš asi nechápu, proč jsou z toho všichni tak vedle a proč je třeba něco takovýho dělat. Jakože to že nezapálíš tu cigaretu je podobnej princip jako že se rozhlídneš na přechodu, když ostatní ne. Ale proč si tu cigaretu do tý pusy vůbec strkat. Co je na tom tak skvělýho, že on si strčí do pusy cigaretu a řekne nějakou takovouhle nepodstatnou větu... To si jí tam vůbec strkat nemusí. Ještě bych to asi mohla trochu rozvést a tak. Ale snad chápeš alespoň trochu ty mě, vysvětlování mi fakt nejde. :D

5 Wye | Web | 16. června 2015 v 16:28 | Reagovat

[3]: Já... nevím. Možná. Možná jo. Možná se tak jen chovám.

[4]: No, já nevím, s přechodem bych to nesrovnávala :D Tam jde prostě o to, že cigarety zabíjej, když je kouříš, maj tu moc zabít, když jim dáš tu sílu a on jim ji vlastně nedal tím, že to nezapálil a prostě... cigarety bez toho jsou vlastně nic? Idk, tak nějak to chápu já a prostě mi to přijde chytrý :D Jo, zbytečný, ale tu myšlenku to má :D

6 Antia | Web | 17. června 2015 v 16:28 | Reagovat

[5]: Chytrý to možná je, ale tak zbytečný až se to stává hloupý. :D A rozhodně to není metafora. :D Lepší to neřešit. :D

7 Říjnová | Web | 18. června 2015 v 2:02 | Reagovat

Tohle je tak nějak normální :) Nestalo se ti nikdy, že jsi najednou k někomu pociťovala silný city? Že jsi najednou někoho měla ráda víc než předtím a třeba se to stalo i doslova přes noc? Funguje to i opačně, že to všechno zmizí. Akorát si to pamatujeme, je to jak pachová stopa, někde to tam prostě a pak nám chybí ten pocit a jsou z toho jen zmatky :)

8 Wye | Web | 18. června 2015 v 18:10 | Reagovat

[7]: Takhle mě na to koukat nenapadlo. Na druhou stranu, nah, myslím, že to, že bych jen tak zničehonic začala k někomu cejtit víc se mi nestalo, ono to přišlo postupně.

9 Miss No Strong | E-mail | Web | 23. června 2015 v 20:06 | Reagovat

Geez, emoce jsou fakt hrozný, ale odporný svině. Nedá se to předvídat. Přijde mi to jako bouře.
Třeba tahle smršť přejde... a třeba ne... does it matter?
Před náma se stydět nemusíš.

10 Wye | Web | 24. června 2015 v 17:18 | Reagovat

[9]: Hah, bouře! To je sakra trefný přirovnání!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama