A part of me wishes I could just feel something

12. července 2015 v 23:03 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Pořád si připomínám, že na tom, co dělám, co se děje, na těch chybách a omylech, na tom všem, že na tom nezáleží. Že je to vlastně úplně fuk, že to prostě nějak přejdu a přežiju a nakonec stejně chcípnu a všechno je to úplně jedno. Že to skončí stejně jako všechno ostatní a už na ničem z toho nebude záležet. Že to je stejný, jako se všim ostatnim, začne to, nějak to překlepu, skončí to a později si na to už ani nevzpomenu. Vím to. A vím, že tím pádem nemá absolutně žádnej smysl to všechno řešit a trápit se, protože to prostě skončí a já už si na to ani nevzpomenu, protože všechno je proměnlivý a nic neni stálý, nic nikdy netrvá navždycky. Ale i tak se pořád trápim těma malichernejma hovadina, protože se nedokážu přimět, aby mi na tom nezáleželo, protože i když vím, že na tom nezáleží, v tu chvíli je to přeci jen svym způsobem všechno, cuz se od toho nedovedu odprostit nebo tak něco.

There's beauty in the bleeding
At least you feel something

Mám tendenci říkat věci jako "to bolí", "chybí mi" anebo "to mě děsí", ale přitom nic z toho necejtim a nechává mě to svym způsobem chladnou (bo spíš ignorujíc to jako všechno ostatní?). Jako by to bolelo, chybělo mi to, děsilo mě to, whatever, ale já to prostě necejtila a je to... divný. Pořád. Jak je to možný? Vždyť je to hovadina. Buď to cejtim anebo ne, tak proč? Hah. Možná jen nějakej problém zvyknout si, že jsem fakt jen prázdná stránka bez emocí, heh. Anebo jen chci, abych prostě působila jako normální, skutečnej člověk, s pocitama a tak. Já nevim.

Včera ráno, jak jsem se probrala, jsem najednou vystartovala z postele, abych se podívala na ty jízdenky k ní a od ní, jestli to náhodou není ten jeden rok. Nebyl. Až příští tejden. A tak jsem ve výsledku seděla na stole, brečela, bez toho, abych pořádně věděla proč a koukala na sebe do zrcadla, zvažujíc, jak hrozně vypadám a že jestli je někdo venku a slyší mě, tak kdo ví, co si myslí.
Jo a taky jsem v tu chvíli přišla na to, proč jsem byla tak v prdeli z toho, že jsem přišla o S. a tak. Pozdějc jsem uvažovala o tom, jestli jsem fakt tak blbá, že mi to došlo až tak pozdě, anebo jestli jsem na to přišla dřív a jen mi to nějak vypadlo. I když... blbá jsem v obou případech, no.

Děsej mě Ty reakce na S.. Ta nervozita z toho, že mi napsala. (Napsala, btw., v pátek, se vrátila a idk... snad se se mnou i trochu snažila víc bavit. Um. Zajímalo by mě, jestli to dělá jen tak, protože si myslí, že to je vhodný anebo se se mnou doopravdy bavit chce. Zajímalo by mě, jestli jí třeba chybim nebo tak, i kdyby jen přátelsky, jestli si na mě taky někdy vzpomene. Zajímalo by mě, jestli si to, že jí nemám moc co říkat vykládá tak, že se s ní prostě nechci bavit.) To bušení srdce a divnej pocit v hrudi, když mi na ksichtknize najednou vyskočilo, že si změnila úvodní fotku na nějakou s nějakou holkou (myslím, že vím z kterou, um) (ani jí tam není vidět do obličeje nebo tak, je to jen takej zvláštní záběr, kde jsou rty a krk a vlasy a tak, nic moc nevidíte, akože). Já jen... když jsou pryč ty city, nemělo by bejt pryč i tohle? Každopádně, i tak, je to asi jedno, že? Rychle to zmizí a nic to neznamená, ne?
Akorát jsem pak ještě několikrát koukala a snažila se pochopit ten popisek. Jako... zase, to mělo bejt vtipný, swek or what? Jakej to mělo smysl? Ji nechápu.

It wasn't supposed to be this way
We were meant to feel the pain
I don't like what I am becoming
Wish I could just feel something

Facebook mi včera taky ukázal fotku T., s tím, že jsem ji vyfotila dva roky zpátky a že mi tím chtěl udělat radost. Haha. Fakt se mu to povedlo.

No, ale teď trochu pozitivněji! Povedlo se mi s jednim rádoby fejetonem vyhrát v jedný soutěži, such wow! (Cena je poukaz na dva tisíce do nějaký tý firmy s těma zážitkama a tak. Eh, ne, netušim, co s tím budu dělat. Nejsem na takový věci. A už vůbec ne sama. So, to vidím tak, že to propadne anebo to třeba využije bratr bo idk, lel.) Já nevim, nějak mi to trochu potvrdilo tu mojí domněku, že to moje psaní samo o sobě neni zas tak marný a že to vlastně celkem de. Jenže nemám ty nápady a tak je mi to celkem k hovnu, poněvadž k čemu mi je umět psát, když nevím o čem, že? (Shit. Tak to asi neni zas tak moc pozitvní, co? Sorry.)

Asi jsem si už tak nějak přivykla na ty prázdniny, hm. Jen mi přijde, že trvaj už podstatně dýl než vlastně trvaj. Sad. Takhle se to potáhne pořád? Ačkoliv... mně už je to taky uprdele.

Musim přestat jíst. Anebo to jídlo aspoň omezit. Vážně. Jenže si tak řikám, jak to mám asi udělat, když už teď mi je jasný, že to nevydržim víc, jak pár dní. To jsem se taky někdy minulej tejden rozhodla začít svičit. Nevydrželo mi to ani tejden. Potřebuju nějakou vůli, sakra. Ale když mě k tomu nedožene ani fakt, že moje nohy jsou něco odpornýho, tak už vážně nevím. Help. (Jo a říkám si, že když si to sem napíšu, budu se třeba aspoň o trochu víc snažit, protože nebudu chtít trapně přiznat, že už jsem to vzdala, um.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 13. července 2015 v 12:07 | Reagovat

já se pravidelně pokouším cvičit už asi rok, vždycky mi to vydrží pár dní a pak několikatýdenní pauza :D

s tím psaním je to hrozně na nic. jakože, mám to dost stejně.

tuhle písničku mám fakt ráda.

2 Antia | Web | 15. července 2015 v 20:19 | Reagovat

Ještě odpověď na minule. :D Musíš. Chci. Neotravuje. Nevadí. Čekám na to. ;D
Jíst bych měla přestat taky, ale odkládám to na dobu neurčitou. :D

3 Wye | Web | 16. července 2015 v 10:32 | Reagovat

[1]: Ale tak, lepší několik dní, než vůbec, že :D

Ta písnička je boží.

[2]: Doobře... :D
Hah. Mě to nevydrželo ani den. A včera mi matka přivezla palačinky. Tak asi jindy.

4 ly | Web | 18. července 2015 v 6:57 | Reagovat

tahle písnička mě děsí, hah, ne.. je skvělá, ale.. víš jak.. :/
prázdnota je ze všeho vůbec nejhorší, aspoň za mě teda.. tak moc doufám, že se to časem pro tebe všechno nějak srovná.... :)
a good luck se cvičením! :D určitě jsi na tom s vůlí líp, než já, ale ne, že to by bylo něco těžkýho k překonání, haha, no energy no life.. ale věřím, že ty to dáš. ;)

5 ly | Web | 18. července 2015 v 6:59 | Reagovat

ještě něco..ta písnička u minulýho článku..je úplně skvělá :o arigatoo (a už mlčím)

6 Wye | Web | 19. července 2015 v 18:42 | Reagovat

[4]: Jo, myslím, že vím.
Hahahahaha. Určitě jseš na tom líp. Celej den jsem nežrala, pak se pustila do čipsů a dva dny na to mi matka přivezla palačinky. A ke cvičení jsem se už taky nedokopala. Jsem marná. Je to smutný.

[5]: Jo, je boží :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama