26. července 2015 v 20:04 | Wye
|
Wellp. Konečně internet. Kolikrát jsem ho za posledních pár večerů potřebovala, protože jsem potřebovala napsat nějakej blbej článek, protože jsem nechtěla bejt se sebou sama (se svejma myšlenkama by znělo líp, co?). A teď tu je a já... nevim, čim začít, nevim, co psát, protože jsem v úplně jinym naladění (lolz, jo, přišla jsem na to, že prostě můžu řikat, jak jsem naladěná... roboti taky bejvaj naladěný, ne? :') Wtf... Don't ask me, please. A připravte se na to, že větší píčoviny ještě přijdou.) Tak jsem tu dneska původně nic psát nechtěla, ale teď je tu něco, o čem psát chci. Každopádně myslim, že k těm věcem z dřívějška se ještě vrátím, časem. Teď je tu totiž něco aktuálního a podstatnýho a já potřebuju mluvit (teda psát, ale mluvit zní líp.)
Psala mi T. Dlouhou zprávu o tom... jak to shrnout? Nemám tušení. Prostě o tom, co se stalo. O tom, jak jsem se k věcem stavila, o tom, že jsem byla její nejlepší kamarádka, že se nepřestala starat. Pletla se. Ve spoustě věcech. A dost to vyznívalo na způsob "Je to tvoje chyba, nechápu, proč furt fňukáš."., "Ubližuješ nám." a tak.
A jako sorry, ale... vážně je nějakej půl rok tak dlouhá doba na to, aby mě bolel rozchod s někym, koho jsem milovala a tolik pro mě znamenal? Chci vidět ji, jestli se s ní S, rozejde (akože, já počítám s tim, že se rozejdou, to jim nevydrží, nesmí, ale třeba se ona rozejde s S., víte co).
Taky se mě hodně dotklo to, že to trochu vyznělo i tak, že jsem jim přes svoje tweety, ask, whatever, chtěla ublížit nebo tak. Jo jasný, to tak mám zapotřebí.
Prej mi to psala, aby sama nějak došla k lidu, protože se pořád zajímala, pořád mi občas pročítá twitter a tak. Aby věděla, že se snažila. Na jednu stranu... jo, naštvalo mě to, že se tvářila, jakoby mě znala a věděla, jak se cejtim a tak.
Naštvalo mě to, když řekla, že procházím tím, čím procházela ona a co už má spolu s S. za sebou. To mě nasralo ze všeho nejvíc, protože to vyznívá jako "Seš pořád blbý dítě a my dospěly.".
Nevěděla jsem, co odepsat, čim začít, na co reagovat. Ale nějak jsem začla a začala jsem... mile a fajn a prostě... v pohodě. Přátelsky. Nevím. Vlastně... působila jsem uvolněnějc, jak ona, lolz. A já nevim.
Nakonec podotkla, že je vtipný, jak se se mnou pořád jedna její část chce pořád bavit. Odpověděla jsem, že bych řekla, že to mám podobně, ale je mi to trapný. A ať se má taky pěkně a tak (to mi taky řikala, prej ať se snažim mít dobře, jak můžu... lolz, jak asi? Ty seš taky chytrá... :D). Odpověděla, že to není tím, že by nechtěla, ale že si myslí, že by to zprvu bylo divný a k ničemu by to moc nevedlo. Řekla jsem, že vím.
A pak napsala, že ztratila štěně.
A mě došlo, že část mě se s ní možná bavit chce, ale jiná je z toho nervozní a nechce. A tý je víc. Nevím, proč. Možná protože vím, že by to tak mělo bejt, že by mi to mělo připadat divný. Možná proto, že mě pořád štve, že s S. chodí zrovna ona (to je jakože fakt, ale nevim, jestli to je důvod tohohle, chápete). Možná proto, že mám strach, že by pak mohla přijít na to, že nejsem tak v pohodě, jak to vyznělo z toho, co jsem napsala. (Což nebyl záměr, just... idk.)
Netušim, co teď bude a jsem z toho... no dobře, je mi to uprdele. Zase. Pořád. A já nevim. Teď si uvědomuju, že jsem možná měla říct jiný věci, že jsem měla dát najevo to naštvání z toho, že se tváří, jako by mě znala. Štve mě, že netušim, proč jsem na ní nedokázala bejt zlá, protivná, whatever. Proč jsem jí chtěla dát najevo, že mi chybí a že proti ní nic nemám.
Když o tom teď přemejšlim, štve mě to ještě víc.
Jsem debil. Fakt.
Jo a zamilovala jsem se. Do Barryho Allena. Nechápu, jak jsem to mohla po druhym díle přestat sledovat a že se mi do toho tak nechtělo. Miluju ho. Hrozně moc.
Teď jsem z toho zas kousek četla... a sere mě to ještě víc.
PANEBOŽE, TY KRÁVO, JÁ TU HOLKU MILOVALA A TAK TROCHU PRO MĚ ZNAMENALA CELEJ SVĚT, TAK FAKT SORRY, ŽE TO BOLELO, ŽE MI TRVALO SE S TIM YVROVNAT A ŽE JSEM TAK DLOUHO LPĚLA NA SVOJÍ MINULOSTI, TYVOLE. OMFG. TO JSEM SE TAK MOC PROVINILA, KURVA FIX? NECHOVEJ SE KE MNĚ, JAKO BYS MI BYLA NADŘAZENÁ, VOLE. NEJSI. NEJSI. NEJSI. NEJSI NIC VÍC NEŽ JÁ. (Fajn, to přehánim, všichni víme, že je. Většina lidí je. Ale nemusí se tak ke mně chovat. Ne ona.)
Neměla jsem bejt tak milá. Teď mě bude srát, že jsem jí nedala najevo, jak mi vadí ten její přístup.
kašli na to, když už jsi nebyla protivná, aspoň jsi byla rozhodně víc kůl než ona.