Why do I care, why do I carry on?

7. července 2015 v 20:03 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Neustále mám dojem, že tenhle rok sotva začal, že to není tak dlouho, co jsem se trápila novým rokem. Jenže zároveň mi je tak nějak jasný, že se ani nenaděju a už tu bude novej rok. Ovšem já jako bych si ještě ani nestihla zvyknout, že už je 2015. Ne, že bych si to nepamatovala a psala někde starej rok, ne, to jsem nedělala ani na začátku, ale prostě... ty pocity. Když se za tím uplynulym půl rokem ohlídnu, nepřijde mi to jako půlrok. Možná je to tím, že se nic nestalo, že se prakticky nic nezměnilo a že to je pořád ten samej stereotyp. A přemýšlím, že až se za další půl rok ohlédnu za celym timhle rokem, mám takovej dojem, že mi to bude připadat pořád stejně. Že to byl jen další rok, kterej jakoby nebyl a byl snad prázdnější, než ty ostatní. Rok, kdy jsem nic nedokázala a nic nezměnila. Rok, jehož polovinu jsem strávila plakáním a odmítáním smířit se s tím, že už nejsem s S. a ten další půl rok... kdo ví, čím ho strávím.
Přitom vím, že to tak úplně není. Že tenhle rok by měl bejt výjimečnej, aspoň trochu. Víte co, udělala jsem příjimačky a dokončila základku a v září nastupuju na novou školu, ale... Přijde mi to nevýrazný a jako nic. Nepovažuju to za úspěch, ani nějakej mezník mýho života nebo tak. A nesnáším tu otázku, jestli už se na ten gympl těším. Ne, že bych se netěšila, jen je mi to slušně uprdele.

Another day another night I'm on my own.
I watch the clock I hear it ticking past my skull.
I once was alive now I'm just a ghost.
Everybody's watching me as I'm falling down this hole.

Občas uvažuju nad tím, že jednou, až budu vzpomínat na svoje dospívání, budu si říkat, jak jsem byla pitomá, že jsem mohla dělat a zkoušet tolik věcí, ale já místo toho seděla doma za počítačem anebo knihou. Že toho budu litovat. A ačkoliv se snažim držet toho, že bych neměla litovat věcí, který jsem kdy dělala, protože jsem to tak tehdy asi chtěla, ta představa je svym způsobem hrozně zkličující a nelíbí se mi. Jenže se nemám k tomu něco dělat. Nemám ani ponětí, jak na to.

Mám na všechno výmluvy jako "jsem hrozně unavená" a "nemám na to energii", popřípadně "stejně se mi to nepovede", "nejde mi to" a "je to špatný" či "nevim, jak na to". Nedělám nic produktivního, protože mi je předem jasný, že to stejně nedokončím anebo to nebude dobrý. Nenávidim, jak moc rychle věci vzdávám, ale nevím, co s tím. Nesnáším, že jsem tehdy přestala úplně psát, když jsem zhodnotila, že stejně nemám žádnou fantazii a nejsem schopná vymyslet věci, co se budou dít, vyjma toho hlavního námětu a stejně nikdy nic nedokončim, místo toho, abych se pořád snažila. Třeba, kdybych se snažila, tak bych to nakonec dokázala. Vím, mohla bych znovu začít, ale prostě... už nevím, moc jak a pořád mi je jasný, že ač bych chtěla sebevíc, nakonec to nedokončím. Končím u anotací, teď tu mám asi tři a ty nápady se mi fakt líběj, ale nejsem schopná poskládat dohromady charaktery postav a nějakou dějovou linku a tak ani nezačnu psát. Um.

Rozčiluje mě, že jsem vždycky byla taková moc slušná, že jsem nikdy neudělala žádnej pořádnej průšvih. Ale mnohem víc mě štve, když mě lidi tak viděj - slušnou a vzornou. Protože já taková nejsem, teda, trochu asi jo, ale ne úplně. A fakt ze srdce jsem nenáviděla, když některá z mých drahých spolužaček ode mě slyšela nějaký sprostý slovo (kterejch používám dost, jo) a začala hrozně vyšilovat, že "OMG! ONA ŘEKLA SPROSTÝ SLOV!!!" a prostě... what the fuck. Are u fucking kidding me or what? Chtěla bych se odvázat a udělat nějakou hroznou píčovinu pod tíhou okamžiku, chtěla bych... cokoliv. Prostě něco udělat. Ale neudělám, protože zas nevím jak, s kým, co... protože jsem moc unavená a nejsou okamžiky, který by mě pohltily.

Why do I care why do I carry on?
There's a bull inside my head and it's raging out of control.
How do I explain how I feel?
Every time I do there's no one to turn to so why do I even try?

Říkala jsem si, že by bylo fajn opatřit si na léto nějakou brigádu, že bych měla alespoň trochu co dělat. Jenže jsem vybíravá a co jsem koukala na net, narazila jsem leda na nějaký fastfoody anebo roznášení letáků a to mě fakt nebere. Kde lidi na ty brigády choděj, uh?

Vůbec nečtu a pořád sleduju Přátele. Dneska jsem začala čtvrtou sérii. Prakticky vzato nedělám nic moc jinýho a pořád dokola to samý - jim, spim, jdu na nákup a k babičce a dědovi a koukám na Přátelé. Nic moc víc.

S S. jsem už týden neprohodila ani slovo (není doma, hádám, že je pořád na FF, s T.) a mám dojem, že to je ta nejdelší doba za no... posledních několik měsíců určitě, ale dost možná už i za poslední rok, dva. Uh. Netrápí mě to. Ani to, že já s ní vkuse tolik času nikdy nestrávila. Naše maximum bylo kolik... necelý čtyry dny, myslím?

Jsem zdravá a v pořádku, ale plýtvám časem, mládím, životem. A přitom co by za to jiní dali, co? Není to fér. Ale není mojí vinou, že jiní, co by za ty věci dali všechno, je nemají, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 7. července 2015 v 20:55 | Reagovat

v tomhle se vidím až moc. asi až na ty průšvihy. nevím. většinou člověka neunese ani ten okamžik... spíš ti lidé. lidé dělaj celou tu atmosféru a je fakt, že bez nich se blbě dělaj blbosti. třeba se jednou stavím a uděláme spolu něco děsně debilního a nelegálního. páč na tyhle věci já mám chvílema štěstí. (nebo aspoň na ty debilní, přece jenom jsem srab.)

celou dobu se přesně kvůli tomuhle utěšuju větou "maybe it's not my weekend but it's gonna be my year", až na to, že si říkám, že to holt nebude moje mládí, ale zato to bude moje perfektní dospělost. nevím, jestli to tak bude, ale doufám.

důležitý je, že žijem. a v některejch momentech je i to něco, na co můžem bejt hrdí, ne?

2 Wye | Web | 7. července 2015 v 23:59 | Reagovat

[1]: Jo, já vím, že ten okamžik dělají ty lidi, ale napsat "udělat nějakou píčovinu pod tíhou lidí" zní divně :D Jo, do něčeho moc nelegálního bych taky nelezla, lel :'D

To je tak nějak hrozně super myšlenka. To by bylo fajn. Jen já tu dospělost vidím ještě hůř než mládí, no.

Jo, to máš pravdu.

3 sarushef | Web | 8. července 2015 v 20:17 | Reagovat

Přesně takhle si připadám. Achjo.

4 Wye | Web | 9. července 2015 v 17:57 | Reagovat

[3]: To mě mrzí. Uh, přeju, aby tě to přešlo? :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama