How you doin'?

9. srpna 2015 v 19:07 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
V těch dnech, kdy to všechno stojí za hovno a hlavou mi vířej myšlenky, který přímo žádaj, abych je zvěčnila, tak mi internet nefunguje. Když všechno vypadá tak nějak klidně, v pořádku, tak funguje. Ale co. Hlavně, že funguje, eh.
Vzpomínám, že pár tejdnů zpátky, tu byly věci, o kterejch jsem chtěla psát, ale teď už si nějak nemůžu pomalu ani vzpomenout, co to bylo.

Jak jsem řekla, všecko je teď nějak klidný a tak a prostě, eh. Nevim.

Tenhle článek rozepisuju už asi po třetí, jo. Schválně, jestli to tentokrát dokončim.

Za tejden to bude měsíc, co jsme spolu nemluvily. (Wellp, těch pár vět ve společný skupině s dalšíma lidma nepočítám.) Nechybí mi a nemrzí mě to. Ale lhala bych, kdybych řekla, že mi to je ukradený a nevšímám si toho. Just... it's so weird, after all of that, after that years. Že už v mym životě skoro neni a nejspíš ani nebude, že já nebudu v jejím, po tom, co v mym životě tak šíleně dlouho hrála důležitou roli. Ne, že bych to chtěla, jo, ale je to divný. A že to končí tak samo od sebe. Že už ani ona nestojí o to mít mě ve svym životě a tak.

Možná mě to nemrzí proto, že ona už prostě zdaleka není tou holkou, kterou jsem měla tak ráda. Nechápu to. Vím, že lidi se mění, ale jak se někdo za takovou chvíli může změnit tolik? Kam sakra zmizela ta úžasná holka? Jak se mohla změnit v takovou krávu? Protože přesně tak na mě působí. Její statusy, její vyjadřování (a to i v tý skupině na skajpu, co jsem tak četla.) Absolutně netušim, jak to popsat... Ona vždycky bejvala tak v pohodě, hodná, milá, to jak myslela na lidi a teď působí prostě jako... něco na způsob, ako by byla něco víc, jiná rasa, whatever. Jakoby se snažila působit hrozně důležitě, vážně a idk. A ne, tohle není tím, že jsem sundala nějaký zasraný růžový brejle nebo tak, tohle by nezvládly napravit ani růžový brejle. Jako jo, co já vim, jak se chová s někym blízkym bo tak, ale stejně.
Stejně tak bych lhala, že mi je uprdele ona celkově. Kdyby byla pořád bych jí nestalčila ask a ksichtknihu a ask T., jestli zas nepostla něco, co s ní souvisí.
T. je kategorie sama o sobě. Od toho minulýho článku mi psala ještě jednou, kvůli něčemu, co jsem plácla na ask, idk.
Jo a včera na asku psala o tom, jak má uspokující sexuální život a mě to bylo uprdele, žádný bušení srdce, žádná nervozita, nic, yaaay! (Ačkoliv... fakt mi přijde trapný, že o tom psala, cuz jí kdysi někdo psal nějakou otázku o sexu přes skajp a ona si pročítala starý odpovědi a teď tam prostě hodila odkaz na tudle otázku a odpověď a mlela o tom, že teď má super sexuální život. Wtf. To je trapný i na mě. Nejde o to, že to zmínila, ale že se jí na to nikdo neptal, že to prostě má potřebu sama od sebe vytahovat a tak-)

Nah, mám dojem, že tady se projevujou ty moje problémy s lidskym chováním. To, že na lidi očividně kladu hrozně vysoký nároky a tak... ne úplně záměrně je kvůli všemu hodnotim a dělám si závěry a dost lidí mi tak přijde úplně blbá. Neměla bych to dělat. Neměla bych na lidi mít vysoký nároky, když je sama nesplňuju, když si uvědomuju, že jsem ještě horší než oni, zvlášť, když dělám tohle.

Včera jsem dokoukala Přátele. Je to divný a smutný. Dneska jsem začala sledovat Glee. Když tak pozoruju Rachel, říkám si, že to s tou sebestředností u mě není zas tak hrozný. (Ale Rachel je jinak fajn, má i dobrý stránky.)

Jak jsem se vždycky těšila, až vypnu a půjdu spát, v poslední době se mi spíš krutě nechce. Protože vim, že mě čeká jen tupý ležení, zírání do stropu a převalování se ve snaze usnout. Nejhorší na tom je to, že jak jen ležim, uvědomuju si, jak hrozný prázdno mám v tý hlavě. Že prostě není nic, co by mi nedalo spát, o čem bych musela přemejšlet a hlavou se mi honěj jen nějaký random shits myšlenky. Vim, že mít hlavu plnou něčeho blbýho, chtěla bych tohle a ačkoliv vim, že to je fuk, cuz to se neděje, cejtim se blbě, že mi to vadí. Hlavně proto, že tolik lidí by asi zrovna tohle bralo a já to mám a vadí mi to a vím, že to se mě netýká a neměla bych si kvůli tomu připadat debilně, ale připadám.
Občas mám pocit, že až moc přemejšlim o tom, jak bych si měla a neměla připadat, jak bych se měla a neměla cejtit.

Začala jsem zase cvičit nějaký cosi na nohy (omg, chci mezeru mezi nohama, jen malou, gosh, musim to dokázat), snažim se míň jíst a ačkoliv jsou dny, kdy fakt zvládám sníst jen oběd a večeři, jsou i dny, kdy s nim i něco navíc a yeah, nemám z toho radost, ale pořád jim míň, jak normálně, so, asi dobrý. A piju hodně čaje, nikdy jsem čaj moc nepila.

Jsem obarvená na takovou tu tmavěrůžovo-fialovo-červenou, teda, teď už moc ne, skoro se to vymylo a už to je jen taková ta obyčejná blbá, tmavá červená. Ale ta původní barva se mi fakt líbila, i přesto, že k červený a jejím odstínům mám prostě... trochu odpor, cuz mi přijde moc obyčejná a majnstrým.

Hele, a mám taky takovej totálně mimo dotaz. Co je to pořádně ta deprese? Jakože, já vim teoreticky, jo, něco jsem četla, ale prostě... Jak dlouho takový stavy musej trvat, aby to fak byla deprese? Já se domnívám, že to je něco, co trvá vážně dlouho, ne jako něco, co přijde, chvíli zůstane a zase rychle odejde, ne? Jenže mám pocit, že některý lidi řikaj, že měli deprese, ale přitom to bylo prostě... jakože, ne moc dlouho a já nevim, jsou to fakt deprese anebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 9. srpna 2015 v 21:17 | Reagovat

lol, deprese mám docela načtený :D
jde hlavně o typ tý deprese. když máš, no, nevím český názvy, takže zkrátka - major depression/major depressive episode - to může trvat třeba dva týdny, ale většinou je to mnohem delší. pak máš třeba "dysphoria", to je mírná forma deprese, která trvá víc než, teď nevím, dva, tři roky? pak máš takéto co se vrací podle ročních obdobích, pak máš bipolární poruchu či jak se tomu nadává... ale v podstatě to nemusí být moc dlouhé, aby se to tak dalo označovat. akorát se to tedy docela často k tomu člověku alespoň jednou vrací. (and y'know, buď bezdůvodný, nebo spuštěný nějakou stresující událostí nebo tak.)
tak to bychom měli velice špatně popsanou vědu.. :D

jinak naprosto sdílím tvůj vztah k červené barvě na vlasy, lel.
a neřekla bych, že je špatný mít vysoký nároky na lidi. akorát trochu nepraktický. ale v podstatě za to, hm, nemůžeš. chápeš, nepomůžeš tomu, že ti ty věci u lidí prostě vaděj.

2 sinvasomething | Web | 16. srpna 2015 v 21:30 | Reagovat

některý věci je asi prostě lepší zapomenout, je dobře, že o tom tvůj mozek ví :D a hlavně jsem ráda, že.. no, že to je teď lepší.. a tak.
očekávat od lidí moc nikdy není dobrej nápad, většinou to končí zklamáním, ale.. rozhodně to není tvoje chyba.
"Občas mám pocit, že až moc přemejšlim o tom, jak bych si měla a neměla připadat, jak bych se měla a neměla cejtit." tuhle větu chápu až moc, god dammit..

3 Wye | Web | 19. srpna 2015 v 20:57 | Reagovat

[1]: Nah, děkuju moc!
Já vim, že to neni asi úplně moje vina, ale je můžu za to, jak k tomu pak přistupuju, jestli to zvládám ignorovat a tak, což prostě... nezvládám, wellp.

[2]: Jo, asi to je lepší, ale můj mozek občas zapomíná až moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama