Everything's good

25. září 2015 v 19:10 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Dvacet jedna dní od posledního článku, so, to hádám ukazuje, že je všechno v naprostym pořádku, nic zajímavýho se nestalo, žádný zásadní změny v mym životě a takový sračky. (A jak se tak znám, tahle jedna pitomá věta určitě shrnuje sdělení celýho článku.)

Upřímně? Ani si nevzpomínám, co se během těch dnů dělo. Škola. Víkend. Přespávání B. Škola. Víkend. Škola. Pátek doma, protože rýmička, vynechaná hospoda s lidma z gymplu, škola. Jo, návštěva bratrovy babičky (hahahahahaha, dohoda zněla, že přijedou mezi druhou a třetí a oni tu byli už po půl druhý, tak víc jak půl hodiny museli čekat na bratra, víc jak tři čtvrtě na mě a naservírovala jsem jim aww veganskej dort (kterej matka platila, chápete, dala taký prachy za dort, tady je vidět, jak moc je taky nemá ráda :D)). Jo a ofc jsem měla ty dementní narozeniny. A tak.

Vstávám často bez problému a nevadí mi, že nemůžu dál spát, ale jen ta zima, co panuje v pokoji. Jenže pár hodin na to bych si nejradši lehla a spala a zas je tu stará dobrá únava. Vážně, kde je chyba?

Ty šestnáctiny.... Čím blíž byly, tím snažší to bylo. Prostě jsem se s tim smířila a nakonec mi to bylo už )úplně uprdele. Šestnáct zní přeci jen líp, jak patnáct, že jo?

Tak nějak jsem si uvědomila, že mě opustil ten problém mluvit s lidma, což bylo strašně zvláštní. Pořád to je zvláštní. Ale líbí se mi to, vždycky si přijdu tak... já nevim, možná jako trochu lepší a sebevědomější člověk, když něco takýho zvládnu.
Myslim teda takovýto, že nemám problém jít se v obchodě na něco zeptat těch lidí odtamaď a tak. Žádná nervozita, žádnej stud. S hovorem s vrstevníkama je to komplikovanější, tam prostě nemám o čem mluvit, you know.
Mám se asi furt steně. Tak nijak a neutrálně, jen občas s pocitama hrozný beznaděje a smutku, ale jinak nic moc. To je fajn.
A asi už jsem se s tou prázdnotou konečně nějak smířila.

R. je celkem dost v prdeli a mně je ho hrozně líto. Ono napsat svojí holce, jak ji milujete a že ať vás radši zabije, než aby se s váma rozcházela a dostat odpověď, že spolu přece nechoděj, ačkoliv se chovala jako kdyby jo a vypadalo to tak, tak, eh, au. Zvlášť, když si pak uvědomíte, že už ty city k ní tak silný nejsou, poněvadž jste na ni čekali moc dlouho, to by sice bylo dobrý, ale ne, když se pak zakoukáte do kluka, o kterym nevíte, jesi je taky na kluky (a dost pravděpodobně ne).
Tu holku bych zabila. Jakože fakt. Mi přišla jako píča už dřív, kdy mi říkal, že je do ní zamilovanej a on se jí asi líbí taky, ale ona furt chce nějaký velký gesto, so lol. Ale prostě... chápete, ona se chová, jakoby spolu chodili, raduje se, že ten a ten den bude jejich výročí, vyspí se s nim, ví, že on ji miluje... a pak mu řekne, že spolu nechoděj. Oh my fucking god. Kill her please.
Ale na jednu stranu přiznávám, že mě těší, že to jsem já, komu o tom všem povídal a tak. Možná je to proto, že jsem zrovna byla po ruce, ale to je jedno, stejně to znamená, že mu jsem aspoň trochu blízká, ne? A je to pěknej pocit, že jsem někomu dost blízká na to, aby se mi svěřoval a s takovejma věcma.

V posledních dnech si uvědomuju, jak strašně moc nemám co dělat. Nechce se mi sledovat žádnej seriál, co tu mám, internet je na stahování moc pomalej a číst se mi nechce, cuz prostě se mi nechce do toho Hobita a najednou nemám, co dělat. Nechápu, čim jsem trávila čas dřív, huh.

Zejtra se chystám na otaku sraz s H., ta otaku spolužačka, vážně doufám, že to bude dobrý a tak.

Poslouchám Farnu a říkám si, že ona přeci jen neni špatná. Jo, ty tečky jsou klišé and that stuff, ale stejně jsou fajn (minimálně, pokud si ty texty někde nepročítáte, pak si uvědomíte, že jsou ještě primitivnější, než jste mysleli) a při jejich poslechu si uvědomuju, jak moc vystihovala moje pocity pár měsíců zpátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 30. září 2015 v 22:13 | Reagovat

Taky je o moc lehčí, když můžeš jít do obchodu a rovnou se zeptat, než to půl hodiny všude hledat, že?

Ta slečna... Heh. Takový někteří lidi prostě jsou. Každej si asi srdíčko zlomíme jinak, ale vždycky je to na houby.

Já chci mít zase šestnáctiny. Ono je to tak nějak lehčí přijmout než sedmnáctka. Ta dospělost je ještě jaksi abstraktní pojem.

2 Wye | Web | 4. října 2015 v 11:52 | Reagovat

[1]: Nepopsatelně lehčí, heh.

Ono asi čim jste starší, tím víc bychom dali za ten věk, kterej jsme měli dřív, akože, chápeš, jak to myslim, doufám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama