Prosinec 2015

I feel broke, like I'm half of a whole

30. prosince 2015 v 21:16 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Mám nějaký plodný období, kdy přicházim na samý závratný objevy. Třeba nakonec vymyslim i lék na rakovinu!

Without you, I feel broke
Like I'm half of a whole
Without you, I've got no hand to hold
Without you, I feel torn
Like a sail in a storm
Without you, I'm just a sad song
I'm just a sad song

Četla jsem ten text a najednou mi nějak došlo, že svym způsobem bych klidně mohla říct, že to je i o mně.
Nejde o to, že bych k ní něco cítila a cítila se bez ní zlomená. Jde o to, že nějak úplná a nerozbitá jsem si připadala naposled, když jsem ještě byla s ní. A pak odešla a tohle všechno vystihovalo to, co jsem cejtila. Tehdy jsem se rozbila. A už nespravila.
Když jsem ji tehdy ztratila, jako bych se roztříštila a kus těch střepů se někam ztratil a i když k ní už žádný city nechovám, ty ztracený součástky jsou prostě pryč. Nevrátily se a nikdy se nevrátěj. Jednou se možná najdou jiný, co by pasovaly, ale ty starý už se nevrátěj a dokud se nenahradí jinými, nebudu si připadat kompletní. Takže svym způsobem to tak prostě je. "Without you, I feel broke, Like I'm half of a whole." City, necity.

Často si přijdu hloupě, protože mám pocit, že většina mejch nejvíc oblíbenejch skupin, má texty související s láskou. Jenže, když se nad tím zamyslím, to není vyloženě nic špatnýho, to, že je tolik písní o lásce a zlomených srdcích. Takový písničky tu byly vždycky, vždycky jich byla hromada. I od těch vážně uznávanejch. Vemte si The Beatles, kolik mají písniček o lásce, hm?
Tyhle věci tu prostě jsou a budou asi vždycky. Proto mi přijde hloupý, když někdo má kecy o tom, jak dneska o ničem jinym ty interpeti ani neumí psát. Svym způsobem. Nevim.

Uvědomila jsem si, že vždycky, když si říkám, že bych chtěla alespoň na chvíli něco doopravdy cejtit, chci cejtit ty špatný a bolavý věci. Teda, "chci" asi není to pravý slovo, jen... počítám s tím, že by šlo o negativní věci, ani mě nenapadne, že bych mohla cejtit něco pozitivního. Možná jde o to, že mám pocit, že ty negativní věci jsou skutečnější?

Chtěla bych bejt někdo jinej. Fakt strašně moc. Alespoň trošičku. Vlastně by mi stačilo vypadat a působit, jako někdo jinej. I kdybych uvnitř měla zůstat pořád stejná. Hlavně aby někde nastala změna, abych nějak trošičku byla někym jinym. Ale nějak mi to nejde, protože ve výsledku jsem to prostě vždycky já, vypadám jako já, působim jako já.

Jak se máte?

Always have to go back to real lives

25. prosince 2015 v 22:40 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Jsem na vážkách. Začít přáním veselejch Vánoc anebo se na to vysrat, jako jsem to udělala všude jinde? Pokud vám tyhle věci už nelezou na nervy, tak přeju šťastný a veselý Vánoce, pokud to není zrovna to, co ode mě chcete slyšet, tak to prostě odignorujete. Easy business. Zatracenej spolužák, měla bych to přestat říkat.

And we always have to go I realize
We always have to say goodbye
Always have to go back to real lives

Chtěla jsem něco říct, ale už zas nevim. To bude určitě zas výbornej článek.

Vánoce jdou nějak docela okolo mě, ta atmosféra a tak. Zase. A to jsem se letos tak chystala, koukat na všemožný vánoční filmy a číst knihy s vánoční tématikou, abych tu atmosféru navodila. Nějaký filmy jsem viděla, na knihy nebyly prachy a k tomu re-readingu Dashe a Lily jsem se prostě nedostala, možná později. Jen re-reading Tahle píseň ti změní život jsem si prostě neodpustila. Sice není vánoční, ale k těm vánocům už mi prostě patří.

Miluju tu knihu. Fakt hodně moc. Miluju už její první věty. "Myslíte si, že je tak jednoduchý se změnit. Říkáte si, že je to v poho, ale není. Co asi všechno musíte udělat, když se chcete přerodit v úplně novýho člověka, jehož život dává smysl a který zapadne?" Ale nejsou jediný. Každou chvíli se pozastavuju nad tím, jak mi ta holka mluví z duše. Jo, je v něčem úplně stejně pitomá, ale to ji dělá skutečnou. "Prostě jsem jen potřebovala nebýt tím, čím jsem."

Taky miluju tu hudbu. Každá kapitola začíná úryvkem nějaký písničky. A nejlepší na tom je, že všechno to jsou oldies. Sakra, právě tahle kniha mě přivedla k Oasis a The Cure. The Cure se mi s ní pojí úplně nejvíc. Když už jsme u toho, už víte, že budou v Praze, že jo? Hrozně mě štve, že na ně nemám prachy, sakra. (No jo a i kdybych měla, asi by se mi je za to nechtělo dát.) Tentokrát na to jdu ale jinak - ke kapitole si na Spotify pusím právě zpěváka/skupinu od který je úryvek, hah.

Hrozně se mi líbí, jak se Elisa vykrádá z domu na noční procházky. Taky bych chtěla. Jenže si to nelajznu už z toho důvodu, že mám pocit, že Praha musí bejt plná random individuí a ew. Sice žiju na takovym okraji, ale stejně.

But real lives are the reason why
We want to live another life
We want to feel another time
Another time...

Jsem věčně unavená a nic se mi nechce, mám pro všechno pitomý nesmyslný výmluvy, jen abych nic nemusela. Víte co, stejně nakonec umřem, tak je to fuk. Jenže ono taky nemám moc, co dělat. Můj život je prázdnej a já nevim co s nim, jak to změnit.

Chtěla bych bejt aspoň trochu krativní a umělecky založenej člověk. Fakt šíleně moc bych chtěla.

Pamatujete, jak jsem se nějakou dobu zpátky zmiňovala, že jsem nemohla najít žádný žiletky? Uuuuh, tak to takhle na mě tuhle na obědě u babičky, vypadly dvě z jedný kapsy kabelky, co aktuálně okupuju matce. Mám pocit, že dostávat se k tomuhle typu věcí mi je souzený až nějakou dobu po tom, co o ně nějak stojim. Cigarety to samý, lol.
Vzala jsem ty žiletky, co kdyby náhodou. Asi trochu krok vzad, but nevermind. Horší je asi to, že občas mám fakt chuť to zkusit. Jen tak, jestli bych něco cejtila, jestli by to se mnou vůbec něco udělalo.
Pak si ale vždycky vzpomenu na krev a ty škrábance a jizvy. A ačkoliv mi je jasný, že by to byla zas fakt jen škrábnutí a jizvy by časem zmizely, pořád by to bylo něco, co bych mít neměla a o co bych se musela starat, aby to nikdo neviděl a já fakt nechci. Přijdu si v tomhle najednou nějaká rozumná a zodpovědná, dopýče.

Na Silvestra letos snad budu moct bejt sama doma. Alelůja. I když letos mi to je o něco víc uprdele než loni, kdy jsem po tom tak prahla. Nevermind.
A když jsem u Silvestra, mám dojem, že jsem ještě nepovídala o tom, že R., jeho kluk a T. budou u S. Což by mi bylo fuk. Ta vtipná část je, jak mi S. povídala, že by mě hrozně moc chtěla pozvat, jenže by to pro mě bylo nejspíš blbý, když oni tam budou jako pár a pár, ale že by to byla hrozná sranda a že doufá, že pojedu aspoň na AF. Ještě vtipnější ale bylo, když o něco později s tím přišla i T., akorát že ta zněla, že si fakt vyčítá, že to nějak nevymyslela, abych tam mohla bejt taky, že třeba kdyby nejel kluk R., bylo by to lepší a hlavně zněla, jako bych o to stála a děsně mě to mrzelo. Prostě, vole, dopýče, stejně bych neměla zájem, honey.

Včera, když mi došlo, že mi S. ani nepopřála šťastný a veselý mi došlo, že mě to svym způsobem přeci jen trochu mrzí. Že mi na ní asi prostě pořád svym způsobem nějak záleží a dokavaď se bude alespoň nějak málo vyskytovat v mym životě, tak mi na ní tak nějak záleže asi i bude.
Přála mi pak ale T., že prej i za S., která se svíjí v bolestech po večeři nebo co. Ale co jsem si z tý konverzace hlavně odnesla je děs z toho, že pro mě má asi dárek k Vánocům a já pro ni nic a s R. se pravděpodobně uvidim už zejtra, abych mu předala toho motýlka, co jsem jí vyzvedávala, takže jsem dneska nestihla nic obstarat a zejtra taky nic nestihnu, tak asi smůla, no. Co nadělám.

No a když o tom mluvim, od tý doby, co jsem psala minule zoufalá z toho jak "pojďme se zas bavit jako dřív" jsme s S. pak už zas moc nemluvily, tak já fakt nevim. Na jednu stranu je mi to fuk a vim, že je to asi dobře na druhou... Tak co teda chce, doprdele?
Mám trochu strach, jestli jsem se jí třeba něčím nedotkla nebo neurazila nebo tak, protože, wellp, to zas přece jen nechci. Ať už jde o kohokoliv. I když pak nechápu, proč jsem neustále tak protivná a kousavá, i když to nemyslim vážně.

Lay me down and let me go

13. prosince 2015 v 22:23 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Je mi zima. Fakt šílená zima. Na nohy. Ty mrznou. A obličej hoří. Jakože da fak? Proč? Děsně nepraktický - buď budu muset snášet to horko, anebo můžu otevřít okno, což moc nepomůže a ještě se mi nohy kompletně proměněj v kusy ledu. Uuuuh. Jedno lákavější než druhý. Co z toho? Asi tu neni šance, že to značí, že jsem děsně nemocná a měla bych bejt zejtra doma, co? Kde je vůbec teploměr???


I can't wait to run

Zasraná S. Zasraná S., co počká, až budu konečně relativně v pohodě, až nebudu mít tendenci ji nikde nějak stalčit, až mi bude ukradená, a pak přijde s tím, ať se jdeme bavit zas jak dřív. A baví se se mnou.
A hraje LoLko.
A volá při tom hraní.
A povídá si.
A má pěknej hlas.
A vůbec nepůsobí jako taková píča, jako jaká mi přišla.
A hlavně mě tim nutí o ní zase přemýšlet a řešit.

Včera, při sledování Hanny Montany, jsem si uvědomila, že kdyby byl život film, vim asi celkem přesně, jak by skončil. Nevim, asi jste Hannu Montanu neviděli nebo se alespoň nepamatujete, co? Jde o vztah Miley a Jakea. To jak on je do ní nejdřív zamilovanej, ale ona ho nechce, pak ho chce taky, pak jsou spolu a zjistí, že to neklape. Pak jak jsou kámoši, ale nakonec se zase daj dohromady. Vlastně, je to ještě komplikovanější, ale jsem líná to víc rozebírat.
Nevim, mám dojem, že po tom všem bych ve filmu nakonec skončila s S., ne? Tam by to dávalo smysl a byl by to romantickej happy end, ne?
Nevim, nezáleží na tom. To jen tak o tom uvažuju. Ještě, že to film není, asi.

Hahaha.
Mám fakt skvělý kamarádky. Jedna mě děsí tim, že mě S. bude pronásledovat až do smrti a druhá je přesvědčená, že do konce prváku spolu skončíme. Chtěla se vsadit, ale nakonec to neudělala, protože bych s ní prej pak nakonec akorát nebyla jen proto, abych vyhrála sázku a ona nechce stát v cestě lásce. Lol, tyvole. Co to hulíš, brouku?
Nejhorší je, že mám fakt tendenci o takovejch věcech přemejlšet.
Nejhorší je, že mám fakt možná trošičku strach, abych k ní nakonec něco přeci jen zas nezačala cejtit.
Zmiňovala jsem se, jak došla řeč na její triko a jak mě napadlo, jestli všechny ty city k ní nezůstaly v tom triku? Je to blbost, vim. Ale mám děsnou chuť to otestovat.

A hrozný je taky to, že nemám ani tušení, kam tohle povede. Přece nemůžem začít zas bejt úpe mega kámoši, ne?

Ptala se, jestli je blízkej frend anebo jen frend. Prej myslela, že blízkej. How? How she could?

Pak se ptala, jestli mi je bližší ona nebo T. Po tom, co mi odmítala uznávat, že nevim, jsem teda řekla, že asi spíš ona.
Lol, hádejte, co mi pak sdělila T.? Že po tom prohlašovala, jak by mě zvládla znovu sbalit, prej za jedno odpoledne. Jakože celkem lol, tyvole.
Když S. zjistila, že mi to řekla, tak se hrozně omlouvala, že to bylo ošklivý a že to nebylo myšlený vážně a jako wtf, lol, idc, honey, idc. A proč jí na tom vůbec záleží? Má jí to bejt ukradený. Já jí mám bejt ukradená, kurva.

Nevim (po kolikátý dneska už?). Normálně bych tyhle věci říkala B., ale seru na to. Stejně by ji to nezajímalo. Stejně mi už píše skoro jen kvůli sdělení novinek ohledně jejího crushe.
Jsem doufala, že se příští tejden třeba uvidíme, ale pak mi napsala, že crush má už prázdniny a bude celej tejden sám doma, tak hádám, že se bude snažit nenápadně nasrat k němu a hrát s nim nějaký počítačový hry (jako dík, že mně už tak dlouho slibuješ, že si se mnou zahraješ LoLko a furt nic) nebo s nim někam jít nebo něco.
Já jen... nevyčítám jí to. Jen prostě... mrzí mě to? Vlastně nemrzí, ale jakože mrzí. Já nevim, dopýče. Jsem prostě děsná, sobecká kamarádka.

Chtěla bych něco cejtit, you know. Asi. Nevim.

Zas jsem schopná poslouchat Ashes Remain. Je to dobře? Špatně? Znamená to něco?

Zima. Horko. Fuck.


We’d best not waste the light

10. prosince 2015 v 22:35 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
S. se se mnou chce bavit jako dřív. T. mě o něco poprosila a bavily jsme se. B. pořád řeší crush.

Ta S. je hrozně wtf. Mi před pár dnama psala, tak good, jenže pak najednou "Pojď se zas bavit jako dřív :D" a prostě are u fucking kidding me. Znáte ty scény, kdy hrdinu chytne nějaký cosi a začne ho to stahovat do nějakýho víru/nekonečný propasti/tak něčeho a on se jen snaží udržet a křičí poslední slova, než to ho to stáhne? Nějak tak jsem si připadala.
Jsem se smála, že jestli si jako uvědomila, jak jsem boží a že se se mnou chce zas bavit a ona, že blablbla a odešla, než jsem stihla odpovědět. Pak otevřu twitter, upozornění na jendu zprávu. To rozkliknu a leknu se, protože S. a "Tady mi muzes psat jak chces a kdy chces :3", což bylo prostě... divný. Jako lol, čumte na to, že to zní až úchylně?

I'm not ready for what's to come
(Forget Me Not od Marianas Trench, nenašla jsem na yt video :'-))

Hrozně mě pobavila větou "A nevim, jestli jsem ti pořád nějak blízká.". Vždyť tě neznám, ty blbko.

Nejhorší asi je, že působí i fajn, ne tolik píčoidně, jenže prostě... já nevim. Konečně jsem ji přestala skoro úplně řešit. Konečně jsem měla pocit, že je nějak za mnou a pak přijde a začne s timhle a prostě, doprdele, nemůžeš mi dát pokoj? Já už nechci. Jenže tohle jí těžko řeknu.

A řikala jsem, že se příští tejden možná uvidíme?
Což je další bod, dneska prej, jestli chci dárek kdyžtak. Já, že ne, ofc. "Smůla, stejně něco dostaneš." "Ale come on, bych ti taky musela něco kupovat a to je složitý, já jsem líná a nechce se mi nic vymejšlet a tak." "Smůla. Kdy jsme se viděly a nic se nedaly?" "Na AFku!" "Tam jsi se s náma ale nebavila!" blablabla, mimo téma a tak teď vůbec nevim.
Dopíče. Nechci jí nic kupovat. Nemám tušení, co jí koupit. Nejen konkrétní nápad, ale hlavně nevim, jestli teda bude fakt něco ona dávat mě a jako co jako... jestli fakt jen nějakou píčovinu nebo co jako... abych nekoupila něco až moc hovadinu anebo zas něco moc... vážnýho a prostě... Proč mi to doprdele dělá?

Prohlásila, že co není se mnou, nemá přehled v knižních novinkách a já nevim... Bylo to takový divný, ne úplně příjemný od ní slyšet to "co s tebou nejsem".

Zjistila, že škola přímo vedle školy se jmenuje stejně, jako se jmenuje základka, kam chodila. Začínám mít vážně takovej blbej pocit, že mě pronásleduje. Proč, kurva, proč???

Psala jsem T. v úterý, abych jí popřála k svátku a začala se se mnou bavit. Dneska mi psala, jestli bych jí náhodou nebyla ochotna něco vyzvednout, poněvadž R. je nemocnej a ona se sem nestihne dostat. Tak já, že jo a bavily jsme se a hm. Ona je fajn.

Je funny, jak jsem si psala s oběma a obě šly spát ve stejnou dobu, lol.

A když jsem zmínila R. - pamatujete, jak se se mnou víc bavil? Jak se mnou řešil svoje depky a tak? Jak se ozval, když ho něco trápilo nebo něco? Hhh. Už zas se skoro nebavíme. Just so... thanks T., thanks S. A hlavně thanks R., že jsem se ti očividně hodila, ale teď se zas ozvaly ty dvě a jsou vhodnější. Thanks, rlly.

But I wanted you to know
I still need you my friend

No a B. S jejím ex-crushem se rozešla holka a začal se jí svěřovat. Ona má současně crush, o kterym do tý doby pořád mluvila. No, teď se do toho přidal ex-crush, ze kterýho je pro změnu už zas crush a tamto je jen frend, do kterýho by se třeba mohla zamilovat... A doprdele. Za prvé, jak moc špatnej člověk jsem, když v to její tvrzení, že je do někoho zamilovaná už nevěřim? Já vim, že za to nemůže, ale mám pocit, že to vždycky chvíli vypadalo, že je zamilovaná do jendoho, pak jí to přešlo, pak do druhýho, pak ti dva, pak jen jeden, teď zas druhej a... Nevěřim, že to může bejt všechno doopravdová láska. Já vim, neměla bych soudit, ale nemůžu si pomoct.

Co se s tím současným crushem rozešla ta holka, nemele o ničem jinym, což by mi nevadilo, to bych jí nikdy nemohla vyčítat, vždyť s S. jsem byla to samý. Jenže ona... já nevim. Mám pocit, že se bavíme skoro jen o tom. Co víc, když jí pak napíšu něco jinýho, kolikrát to buď odignoruje a pak "Jéé, já myslela, že jsem ti odpovídala! *odpoví* No a on blablabla", popřípadě vypadá až podrážděně, když melu o něčem jinym. Třeba teď o S. Tak sorry, že jsem trochu vykolejená z aktuální situace. Když úplně nepochopim o co jde, mám pocit, že se uráží, protože ji přijde, že nechápu, že to je pro ní důležitý. Ale jde o ten celek - mám dojem, že mě odsouvá na druhou kolej.

Řekla crushovi, že s ní nikdo nechce před Vánoci do obchoďáku. Nikdo. Hlavně, že jsme se bavily, že pudem dárky shánět spolu. Tak thanks.

Prostě mám dojem, že se jí taky jen hodim. Ale že přinejhoršim mě může nahradit někym jinym, když bych přestala vyhovovat a prostě... Oh gosh, ona je ten nejbližší člověk, kterýho mám. Jo, bavim se s jinejma lidma, ale ona je poslední, co mi je fakt blízká.
Já vim, že prostě crush, jenže omg, já jsem tady a jsem taky člověk a prostě... oh.

A tak tu brečim a nic necejtim, tradičně. Ale brečim - aspoň něco, ne?
Tuhle jsem měla dojem, že jsem jí dost nasrala/ublížila jí a bylo mi to fuk. Uvědomuju si, že jsem asi nejhorší kamarádka ever a je mi to jedno.

Tohle je špatná chvíle. Ale takovejch tolik neni. Většinou jsou neutrální. A občas si přijdu pozitivní a sluníčková a to je děsně wtf a když o tom začnu přemejšlet, tak se mi to krutě nelíbí, lol. Ale stejně. Většinou je to vážně tak nějak v pohodě.