I feel broke, like I'm half of a whole

30. prosince 2015 v 21:16 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Mám nějaký plodný období, kdy přicházim na samý závratný objevy. Třeba nakonec vymyslim i lék na rakovinu!

Without you, I feel broke
Like I'm half of a whole
Without you, I've got no hand to hold
Without you, I feel torn
Like a sail in a storm
Without you, I'm just a sad song
I'm just a sad song

Četla jsem ten text a najednou mi nějak došlo, že svym způsobem bych klidně mohla říct, že to je i o mně.
Nejde o to, že bych k ní něco cítila a cítila se bez ní zlomená. Jde o to, že nějak úplná a nerozbitá jsem si připadala naposled, když jsem ještě byla s ní. A pak odešla a tohle všechno vystihovalo to, co jsem cejtila. Tehdy jsem se rozbila. A už nespravila.
Když jsem ji tehdy ztratila, jako bych se roztříštila a kus těch střepů se někam ztratil a i když k ní už žádný city nechovám, ty ztracený součástky jsou prostě pryč. Nevrátily se a nikdy se nevrátěj. Jednou se možná najdou jiný, co by pasovaly, ale ty starý už se nevrátěj a dokud se nenahradí jinými, nebudu si připadat kompletní. Takže svym způsobem to tak prostě je. "Without you, I feel broke, Like I'm half of a whole." City, necity.

Často si přijdu hloupě, protože mám pocit, že většina mejch nejvíc oblíbenejch skupin, má texty související s láskou. Jenže, když se nad tím zamyslím, to není vyloženě nic špatnýho, to, že je tolik písní o lásce a zlomených srdcích. Takový písničky tu byly vždycky, vždycky jich byla hromada. I od těch vážně uznávanejch. Vemte si The Beatles, kolik mají písniček o lásce, hm?
Tyhle věci tu prostě jsou a budou asi vždycky. Proto mi přijde hloupý, když někdo má kecy o tom, jak dneska o ničem jinym ty interpeti ani neumí psát. Svym způsobem. Nevim.

Uvědomila jsem si, že vždycky, když si říkám, že bych chtěla alespoň na chvíli něco doopravdy cejtit, chci cejtit ty špatný a bolavý věci. Teda, "chci" asi není to pravý slovo, jen... počítám s tím, že by šlo o negativní věci, ani mě nenapadne, že bych mohla cejtit něco pozitivního. Možná jde o to, že mám pocit, že ty negativní věci jsou skutečnější?

Chtěla bych bejt někdo jinej. Fakt strašně moc. Alespoň trošičku. Vlastně by mi stačilo vypadat a působit, jako někdo jinej. I kdybych uvnitř měla zůstat pořád stejná. Hlavně aby někde nastala změna, abych nějak trošičku byla někym jinym. Ale nějak mi to nejde, protože ve výsledku jsem to prostě vždycky já, vypadám jako já, působim jako já.

Jak se máte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 30. prosince 2015 v 22:05 | Reagovat

přijatelně, díky za optání :)

taky mi to přišlo takový blbý, když moji oblíbení tolik píšou o lásce, ale tak to asi prostě je. o čem jiným teď taky psát, že - o naštvání na systém se moc napsat nedá, o komerci taky ne a láska je asi něco, co by teoreticky mělo spojovat většinu lidí.
(i když myslím, že Losti jsou moji nejoblíbenější částečně i proto, že hrozně moc jejich songů právě o lásce není. heh.)

ty špatný věci lidi mění hrozně rychle, tak nějak nárazem, jako velkej hurikán, nebo tak něco. ty dobrý jsou spíš takovej příliv, jde to pomalu. ve výsledku to může bejt stejně intenzivní, ale ty špatný věci se spíš otisknou do paměti... asi protože byly takový, hm. naráz. víš co myslím?

2 Antia | Web | 31. prosince 2015 v 0:17 | Reagovat

Zkoušet bejt někym jiným má vždycky stejnej, neúspěšnej výsledek..

3 Wye | Web | 31. prosince 2015 v 15:56 | Reagovat

[1]: To je dobře, že alespoň přijtalně, honey! ^^ Nemáš zač, samozřejmě :)

Právě Losti jsou zásadně první, které si vybavím, že takových písniček moc nemají, nah.

Vím, vím naprosto přesně.

[2]: Já vím, ale stejně bych to prostě chtěla alespoň vyzkoušet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama