And you lose ground, like you can't hold on

26. ledna 2016 v 20:37 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Občas mám pocit, jako by byl vzduch hrozně těžkej a já nezvládala ten tlak, kterým na mě působí. Podobá se to smutku, ale smutek to není, protože tohle je venku a smutek by byl uvnitř, ale tam je pořád jen ta obrovská prázdnota.

When your heart is breakin'
When your faith has been shaken
When the road you're takin'
Takes you nowhere at all
When it all, seems to all go wrong
Remember, nobody can always be strong

Aerosmith znám už tak dlouho, ale teprve před pár dny (v pondělí možná? nevim, není to důležitý) jsem zaregistrovala, jak moc skvělý vlastně jsou. Takhle moc mě už hrozně dlouho žádná hudba neokouzlila. Prostě jsem jen poslouchala a přemýšlela o tom, jak je to skvělý a kouzelný, a že bych se v tom nejradši ze všeho prostě utopila, takový to bylo. Nejdřív jsem myslela, že jsem jim prostě jen nikdy nevěnovala dost pozornosti na to, abych to postřehla, ale pak jsem je putila doma na notebooku, normálně nahlas a prostě... nebylo to ono. Ze sluchátek, venku, pryč od všeho zní jinak, líp.

Možná jde o to, že to bytí v pořádku mi bere většinu energie a na nic jinýho už prostě nezbývá síla. Veškerý další emoce, touhy a podobně jsou jen nadstandart, kterej si nemůžu dovolit. Nevadí. Možná je to tak lehčí.

When your dreams are shattered
When you feel broken and battered
When every step on the ladder
Takes you nowhere but down

And you lose ground, like you can't hold on
Remember, nobody can always be strong

Kdyby padala hvězda, přáa bych si být někým jiným. Nemyslím, probudit se v cizím těle, v cizím životě, ale prostě jen tam uvnitř. Co byste si přáli vy?

Zapomínám víc než je mi milý, to není nic novýho. Ale teď mám strach, že brzo zapomenu i věci, se kterýma jsem vždycky počítala jako s těma zásadníma, který prostě nezapomenu, který si budu nosit v hlavě už napořád. První pusa, první sex. Ale všechno je to najednou mlhavější a já z toho mám strach. Tohle bych si přece vážně měla pamatovat, pro holky to bývá důležitý, ne? Nechci to zapomenout. Nejradši bych si to někam napsala, podrobně, se vším, co si pamatuju, abych měla jistotu, že nezapomenu, ale přijde mi to hloupý a nemůžu se k tomu přinutit. Vlastně, o něčem takovym přemejšlim už kurevsky dlouho a prostě pořád nic.

Chtěla bych umět zachytit myšlenky a slova a příběhy a vzpomínky a barvy a pocity a všechno a schovat to někam mezi řádky.

Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem na něco zapomněla.

Everyone breaks
You'll get hurt sometimes, in this life
You fly so high, you crash and burn sometimes
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 29. ledna 2016 v 12:54 | Reagovat

zapomínání mě hrozně děsí, ale víc asi protože se bojím, že ostatní zapomenou na mě. hm.

od Aerosmith znám vlastně jenom jednu písničku... se jdu stydět do kouta nebo tak něco.

2 Wye | Web | 30. ledna 2016 v 8:42 | Reagovat

[1]: Z toho já zas nějakym zázrakem strach nemám. Nevim. Každopádně, já na tebe nezapomenu, jo?

Do kouta, ale jedině za poslouchání jejich hudby! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama