And all we are, are empty shells

26. února 2016 v 16:44 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Mám šílenej vztek. Teda, myslím, že je to vztek. Takový to, když se vám chce brečet, ale ne protože byste byli smutný, nýbrž protože vás všechno a všichni tak moc štvou, až je vám to vlastně úplně jedno.

All we are is broken glass
Thrown to the floor, we were never meant to last
And all we are, are empty shells

Já jen, nemůžete mi dát prostě pokoj? Nemluvit na mě, nevšímat si mě, nechat mě jen ležet a čekat, jak dlouho to vydržím, než umřu? Protože to je zhruba tak to jediný, co bych teď chtěla dělat.

Možná to není vztek, ale jen čirý zoufalství z toho všeho, z toho zatracenýho života, kterej nechci, z toho, že nejsem tím, kým bych chtěla být, z toho, jak to všechno stojí za hovno a čeká se ode mě, že budu dělat věci, který dělat nechci, protože…. vlastně vůbec nevím proč.

Jde o to, že mám pocit, že všechno v mym životě je tak nějak daný, zajetý, že nic z toho není to, co doopravdy chci. Že dělám věci, který mi jsou úplně uprdele, protože se to tak dělá a čeká se, že to budu dělat, protože ono asi ani nemám moc na výběr a nemůžu to nedělat. Protože mám pocit, že jen směřuju k tomu zasranýmu životu, kterej tak moc nechci. Že jsem na cestě k bytí něčím, čím chci být snad ještě míň, než tou sračkou, kterou jsem teď.

Protože tohle všechno, to, jak je tenhle svět postavenej, stojí za hovno a nelíbí se mi to, nestojím o to, nechci to. Nechci tu bejt.

Vadí mi, když mi někdo vyčítá moje chování, vlastnosti nebo tak, ne protože by mi vadilo, že se mnou mají problém, ale protože nesnáším ten podtón aneb "měla by sis uvědomit…" a "zamysli se nad sebou". V těch chvílích mám chuť začít na ně ječet něco o tom, že mi to, sakra, nemusí říkat, že vím, že jsem strašná, že stojim za hovno, jenže to není doprdele tak lehký, bejt někym jinym a kdyby bylo, už bych sama sebou dávno nebyla, protože to, čím jsem, sama nesnáším víc, než si dokáží představit.

Anyway. Zvládla jsem si koupit cigarety. A nějak nechápu, čeho jsem se pořád tak bála, eh.
Myslim, že kouření nebude pro mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 27. února 2016 v 20:18 | Reagovat

to je jenom dobře.

2 *Weird_Ufo* | E-mail | Web | 29. února 2016 v 21:58 | Reagovat

Nikdo z nás nestojí za hovno. Nikdo, ani ty. Měla jsem dřív ten samej pocit, ale pak se cosi změnilo a já jsem začala opravdu chtít žít.
Začni dělat to, co tě baví, je to jediný řešení. Školou se dá prolézt, pokud narážíš i na to. Nemusíš trávit hodiny a hodiny učením, stačí jen prolízat a až zjistíš, co je pro tebe důležitý, zaměřit se na to.
Měla jsem období, kdy jsem veškerý volný čas trávila sama doma ukrytá za příběhy postav z knížek. Škola, knížky, spánek - to není zrovna dobrá náplň života, nemyslíš?
Poslední dobou nemám na nic čas - dvakrát týdně chodím tancovat, zpívám, jezdím na víkendovky, chodím do čajovny. A cítím se skvěle. Přestala jsem poslouchat ty kecy o tom, ať si uvědomím bla bla bla, prostě žiju naplno a nenechám si do toho kecat.
Zkus to taky, je to úžasný a osvobozující. Vyser se na všechny, buď trošku sobecká a ono to půjde :)

3 Laleh Maro | E-mail | Web | 1. března 2016 v 12:17 | Reagovat

Musela som sa smiať. Prepáč, vždy sa smejem v nevhodných okamihoch. :D
Áno, aj mne ešte pár rokov dozadu stále niekto hovoril, že moje správanie vôbec  nie je na mieste... Ale vieš, oni si všetci zvykli, že to, že to IM vadí je ICH problém, nie môj a ja nemám dôvod s tým niečo robiť. :D Mne sa žije dobre.
Tak rob, čo ťa baví a nech si každý rieši svoj vlastný shit. ;-)
Presne tak, fajčenie je hnus.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama