I still feel like shit

7. února 2016 v 19:37 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Je pořád hezká. Když jsem viděla nějaký její aktuální fotky, tak jsem myslela, že vypadá spíš divně a jako taková ta trapná typická lesba, co vypadá jak kluk, ale ne. Je pořád hezká. A nechová se jako pýča, je milá a fajn. Sakra.
Jo a má pěknej hlas.


Mám takovou hrozně ošklivou vlastnost vytrhovat tuhle písničku úplně z kontextu a obracet ji naruby a tu část 'Feeling so easy / make me skin and bones' si v hlavě hrozně často opakuju a říkám si, že sakra, můžu přestat tolik jíst, že to zvládnu. Vím, že to je asi úplnej opak toho, co bych si z toho měla brát, ale nemůžu si pomoct.
Zatim mi to moc nejde. Překvápko, co? Já vím, že nejím zas tak přehnaně moc, je to, doufám, dost málo na to, abych aspoň nepřibírala, ale pořád to není dost málo obecně. Otázkou je, že už fakt nevím, kolik bych toho musela sníst, abych byla spokojená. (Ale aspoň dnešek byl o trochu lepší než jiný dny, huh.)

Anyway. Spousta trapnýho ticha. Ale taky rozhovory o věcech, jako jsou spolužáci anebo vzpomínání na starý dávný čas a bejvalý společný kámoše.
Nestíhala jsem (ten bus neměl zpoždění, co to je za černou magii, kurva) a tak jsme se dohodly, že se sejdem v tý vígn restauraci, kde ale měli zavřeno a tak nakonec dole u zákusků. Přišla jsem, dřepla si naproti ní a studovala tapetu ve snaze nedívat se na ní, protože to by bylo trapný, když nemluví nebo tak.
Tradičně jsem stála za hovno a neměla co říkat a dost mlčela a nevim, jsem si jistá, že strašně litovala, že se sem za mnou táhla, you know. Ačkoliv než nastoupila do busu objala mě a řekla, že to bylo hezký. Nevěřím tomu a asi mě to tak nějak mrzí. Nechtěla jsem zbytečně plýtvat její čas. Fakt je mi líto, že jsem tak neschopná.

Říkala, že loni v lednu a únoru měla krizi. Hh. Je to hrozně hnusný a sobecký, ale fakt mi v hlavě jelo něco jako "A to kurva říkáš mně? Si myslíš, že's byla jediná? Pyče, já měla TEBOU zlomený srdce a tak nějak se mi rozpadal svět, krávo, tak mi povídej něco o krizi."

I lock the door
Turn all the water on
And bury that sound
So no one hears anything anymore

Seděla mi na posteli, já na židli metr, metr a půl od ní. Dívala jsem se na ni a najednou mi došlo, že tohle je přece ta holka, co pro mě ještě rok zpátky znamenala celej svět. Holka, kterou jsem chtěla objímat a líbat a mít na blízku.
Bylo to... nechci říct divný, protože nebylo spíš... nijaký. A o to je to horší. Nelíbí se mi to. Svym způsobem se mi ta láska hnusí sama o sobě, teda, to už i dřív. Víte co, milujeme někoho, znamená pro nás víc než cokoliv na světě, jsme přesvědčený, že ho budeme milovat už navždycky, že nás nic nerozdělí, říkáme, že ho milujeme, že je pro nás jedinej na světě a že pro nás nikdo lepší neexistuje... A pak to přestane, rozejdeme se a za nějakej čas to samý zas říkáme někomu jinýmu. Vim, že to tak v tu chvíli tak fakt cejtíme, že to myslíme vážně a že bych to tak brát asi neměla, ale, šit, je to odporný a ne že ne. Je mi z toho tak nějak smutno, you know? Ani nevim, jestli kvůli tomu, že S. ty věci, co teď probably říká T., dřív říkávala mně (jakože, ne že bych k ní still něco cítila nebo tak, just... you know?) anebo kvůli tomuhle tak obecně.
Dívala jsem se na ní a nějak mi na mozek lezly jakýsi... vzpomínky, představy, že dřív by mě políbila a objala a já jí byla blízko a idk. Jako by tam ty pocity, chuť jejích rtů a tyhle srašky byly někde hluboko ve mně pořád schovaný a není tak úplně pravda, že bych to zapomněla.

Je mi smutno a chce se mi plakat, nechci do školy, nechci bejt tady, chci se jen schoulit do klubíčka, zavřít oči a zapomenout na to, jakej jsem shit a na život, kterej žiju.

Never mind, I don't feel anything

It only hurt a bit
I still feel like shit

Cejtila jsem se tak strašně uboze, když mi povídala o svym nabitym životě, o brigádě a semináři, kam chodí a tak. A obzvlášť, když se zeptala, jestli teď mám nějakej koníček nebo tak, protože to znamenalo přiznat to nahlas.

Šla jsem domů a nechtěla jsem tam a jak jsem šla, tak jsem se prostě rozhodla, že zajdu do k těm číňanům tady, pokud budou mít ještě otevřeno a koupim si ty zasraný cigarety. Že to prostě zvládnu. A pak jsem přišla a zjistila, že se vevnitř ještě svítí a obloukem je obešla. Fakt se stydim.

S T. to nakonec asi není tak zlý a asi to není tak, že by mě nesnášela, tak se jí možná zkusim časem zas ozvat. Včera a dneska jsem s ní prohodila pár vět, protože včera mi psala, abych jí něco poslala a dneska jsem jí to poslala.
Haha, co na tom, že jsem většinu včerejška myslela, že zešílím, pokud něco neudělám, neřeknu. Pak to přešlo, tradičně.

Oh gosh. A S. právě uznala, že Marianas Trench zněj jinak než The Mowgli's (yeah, ona ať pustím hudbu, tak jsem pustila Marianas a po chvíli mi došlo, že ty fakt nechci poslouchat s ní a tak jsem to přepla na The Mowgli's a když po nějaký době přišla na to, že to je někdo jinej, tak se hádala, že to zní stejně :'---------))) a odvolala to tehdější přirovnání k One Direction. Úspěch asi.
Prej je poslouchala v buse a jsou skvělý. Uh? Moje, kurňa.
Teď budu myslet na to, jak je poslouchá s T. a nnnnn, moje, ne vaše. Je ne. Je mi kurvadoprdelefix nechte. Prosím.

Abych pravdu řekla, tak obecně mě děsně děsí představa, že by tu jednou mohli chytit fejm a lidi by je znali, prostě jako prostě 5SOS, Twenty One Pilots nebo jak se jmenujou a tak. Ne, že bych jim nepřála ten úspěch jen... oni jsou pro mě tak strašně moc osobní a srdcová záležitost, znamenaj pro mě tak strašně moc a vážně, vážně se o ně nechci takhle moc dělit, protože takhle jsou speciální a prostě... uh. Chápete mě, že jo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 7. února 2016 v 23:03 | Reagovat

jo. chápu. a prostě... jestli pro ty lidi budou stejně osobní jako pro mě, není to takovej problém, ale všechny ty jejich písničky znamenaj strašně moc a mně vadí, že by je někdo poslouchal, aniž by si to uvědomoval. y'know.

ale kušuj. stačí že chceš zhubnout, nezačínej ještě kouřit. takový blbý zlozvyky.

2 Evelyn Vivien | Web | 8. února 2016 v 20:46 | Reagovat

Každýmu, komu jsem kdy řekla "miluji tě", jsem lhala...

3 maisie | Web | 10. února 2016 v 20:32 | Reagovat

oh dear, oh god, no. love, prosím, já - já mám o tebe strach, okay? :/ nejíst je špatnej nápad, nic to nevyřeší... uhm, opravdu. ty už jsi cute, o váze to vůbec není (a navíc do nehubenosti máš opravdu šíleně daleko.) i just - ach jo. tohle je něco, co si musíš uvědomit sama, já ti v tom pomoct nemůžu, i když bych strašně moc chtěla. jen - budu se opakovat, nic to nevyřeší. možná jen chvilková iluze, dál už se všechno jen zhoršuje obrovskou rychlostí. chjo :(

4 Wye | Web | 11. února 2016 v 17:57 | Reagovat

[1]: Nevim, mě by to asi štvalo, i kdyby pro ně znaměnali tolik, co pro mě, ale je fakt, že asi o něco míň, než kdyby pro ně neznamenali vůbec nic.
Ideální je to stejně asi tak, jak to je teď, hah.

[2]: :(

[3]: Oh, honey, don't worry, rlly. Jsem v pohodě a jim dost na to, abych byla v pohodě, protože k mojí smůle nejsem schopná jen tak zničehonic přestat jíst úplně a prostě vážně. Nemusíš mít o mě strach. Jsem v pohodě, budu v pohodě a tak. Přísahám. Ono to asi zní hůř, než to je.

5 Miss No Strong | E-mail | Web | 22. února 2016 v 21:45 | Reagovat

Nedělej blbiny s jídlem, pak to nestojí za to, really.
A jo.. s tou láskou a milováním každou chvilku někoho jiného jsi to asi dost vychytala.

6 Wye | Web | 24. února 2016 v 18:10 | Reagovat

[5]: (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama