What if there was still a little bit of hope?

20. února 2016 v 20:44 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Ani nevim proč, ale najednou jsem stála na balkoně s cigaretou v ruce, uvažujíc nad tím, proč to pořád zkouším, když to se mnou stejně nedělá nic, krom toho, že párkrát zakašlu. Fakt potřebuju zkusit jiný cigarety, třeba to pak konečně vzdám. Vlastně jsem původně myslela, že dneska půjdu ven a fakt si je koupím, ale nakonec jsem sotva vylezla z postele, natož z domu.

Možná to mělo co dělat s tím, jak jsem si připadala. Špatně. Psychicky, fyzicky, co já vim, asi oboje. Tak nějak mi to připomnělo, že možná fakt nejsem tak v pořádku, jak se tvářím, že nemůžu ten rozbitej vnitřek ignorovat pořád.

Nemůžu najít správnej song a strašně mě to vytačí. Ale já fakt nemůžu. Nic není přesně to, co chci. Všechno mě štve. (A ten nadpis jsem ukradla z One Love, hh.)

Šla jsem se osprchovat a najednou, nevím proč, si představovala, jak bychom se spolu znovu daly dohromady nebo tak něco.

Když jsem vypla sprchu, uslyšela jsem z pokoje hrát Fallout. Tak nevim. Snaží se mi svět něco říct?

Mám teď už tak strašně dlouho to období, kdy je poslouchám pořád dokola. Je jedno, že mám v mobilu alba, která jsem ještě neslyšela a jsem na ně zvědavá. Jsou to ty jediný chvíle, kdy se ozývá srdce, aby mi dalo najevo, že to jediný, co chce slyšet jsou Marianas Trench. Pořád a pořád dokola.

A pak jsem vylezla z vany a nevzala si svoje pyžamo, ale šla a vytáhla ze skříně její triko a vzala si ho na sebe, kdo ví proč. Možná, protože jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi spekulovala o tom, jestli ty city nezůstaly v něm nebo tak.
Hádám, že nezůstaly, protože still nic necejtim.
Pořád je pohodlný.

Prej se jí o mně zdálo. Byly jsme na nějakym festivalu a já ji políbila.
Zdálo se jí o tom, že jsem ji políbila, když u ní byla T. Když T. pravděpodobně spala vedle ní nebo něco. Eh?

Pořád je milá a fajn a přistihuju se, že se usmívám, když mi píše a nevim proč a vím, že bych neměla. Sakra bych neměla.

Neměla bych kurva dělat asi nic z toho, co teď dělám. Neměla bych o ní přemýšlet, neměla bych na sobě mít její triko, neměla bych ji řešit a psát tenhle článek, neměla bych se kvůli ní usmívat. Neměla bych. Neměla. Neměla. Neměla.
Hlavně bych neměla uvažovat o tom, že třeba je přeci jen fakt ta pravá, jen tohle nebyla ta pravá doba.

Proč to kurva dělám? Proč si to všechno dělám ještě komplikovanější?

Nemá to jedinej důvod. Fakt ne. Nic k ní necejtim, ve svý podstatě je mi už úplně ukradená, ale není a já vážně nevím. Proč se chovám tak pitomě?

Jo a asi bych měla zmínit, že ten křest nakonec dopadl fajn, hah. Jsem ráda, že jsem nebyla srab a šla jsem. Jasně, byla jsem social awkward, jako vždycky, ale díky Celestii, mě ta slečna, díky které jsem tam šla, hned jak jsem přišla zmerčila a zavolala, ať si k nim přisednu. A mám knihy. Adaptaci, která se křtila, Kečupová mračna z tomboly a omalovánky Malýho prince z kreativní soutěže (haha, ano, já jsem byla druhá v kreativní soutěži, furt mi to přijde děsně funny).

Zjistila jsem, že ve více či méně social awkward situacícíh si v hlavě pořád dokola skládám nějakou část písničky, která mi zrovna uvízla v hlavěm od Marianas Trench. Hah.

Jak se cítíte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 20. února 2016 v 21:50 | Reagovat

confused.

občas nad někým přemýšlíš jen tak. prostě... byla důležitá část tvýho života a pořád se v tom životě vyskytuje a to nesmažeš, like it or not. nevím.

2 Wye | Web | 21. února 2016 v 19:16 | Reagovat

[1]: je to hloupý, i guess, dává to smysl, ale je to hloupý, huh.

3 Miss No Strong | E-mail | Web | 22. února 2016 v 22:39 | Reagovat

Jak se cítím? Máš tak tři hodiny volného času? :D
Lidi ani neví, jak velkou moc nad ostatníma mají. Nebo to ani nechcou vědět. Já nevím. Asi je jednodušší tvářit se, že se nikdy nic nestalo. Pro někoho.

4 Wye | Web | 24. února 2016 v 18:08 | Reagovat

[3]: Myslím, že snad i mám :D
Asi to tak je, no.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama