Rozešly se a T. z toho byla neskutečná hotová a já to chápu, ale pyče, stejně mi přijde strašně odporný a nefér, říct tomu, kdo se s váma rozešel, že se chcete zabít. S. jí teda řekla, že má samozřejmě šanci získat jí zpátky (prej totiž díky tomu, že v každym nechává kus sebe, v ní, VE MNĚ, v kamarádech a tak... nesnažila se tim, že mě tam zahrnula, něco naznačit???? ne, dělám si prdel, vim, že ne) a že jí do konce týdne pošle seznam věcí, co jí na T. a jejich vztahu tak vadilo.
Mně pak řekla, že se stejně určitě zas daj dohromady.
You thought by now you'd have it figured out
You can't erase the way it pulls when seasons change
It hurts sometimes to find where you begin
You can't erase the way it pulls when seasons change
It hurts sometimes to find where you begin
(Ale ten nadpis jsem ukradla z Dearly Departed, která ještě není na yt)
Vím, že nejspíš jo a neskutečně mě to děsí a nechci. A překvapivě především kvůli tomu, že fakt šíleně moc chci, aby S. byla šťastná a z toho co mi řekla, mám dojem, že s ní bejt šťastná nemůže. Vlastně mám strach, že se k ní ve výsledku vrátí z velký části kvůli tomu, že nechce T. tak ublížit. U know, ona vždycky nesnášela, když musela někomu ublížit.
Sakra, vždyť se s ní dle všeho chtěla rozejít, řekla, že už ji nejspíš nikdy nebude mít ráda tak, jako dřív a sama řekla, že je nejspíš zamilovaná do někoho jinýho, nehledě na to, že T. se k ní očividně chovala tak no... eh. Ne zrovna pěkně.
Sakra, vždyť se s ní dle všeho chtěla rozejít, řekla, že už ji nejspíš nikdy nebude mít ráda tak, jako dřív a sama řekla, že je nejspíš zamilovaná do někoho jinýho, nehledě na to, že T. se k ní očividně chovala tak no... eh. Ne zrovna pěkně.
A chci jí toho k tomu hrozně moc říct. Jenže od pondělí to téma nenačala a já se nemůžu začít vyptávat a kecat jí do toho, když s tím nezačne ona sama. Zítra se s ní prý uvidí, jak mi řekla T., a mně vážně vážně ničí, že zřejmě doopravdy nedostanu šanci jí k tomu cokoliv říct.
No a T. je v prdeli. Byla, teď je to zřejmě lepší, protože už mi zas nepíše. Nevím, z toho co mi řekla, mám nejvíc ze všeho pocit, že jí nejde ani tak o to, že S. tak miluje, ale o to, že ji potřebuje. Vlastně si nevzpomínám, jestli mi vůbec v rámci vylévání svého srdce řekla, že jí miluje. Řekla, že jí dala všechno, že ji nikdy nikdo nemiloval jako S. a že ji potřebuje. A je přesvědčená, že S. potřebuje ji. Taky mi přišlo, že má neustále pocit, že S. nevidí, co pro ni všechno dělá a přijde si ukřivděná, ale to snad jen tak blbě vyznělo.
Nevím. Jasně, že chci, aby T. byla taky šťastná, ale štěstí S. mi v tuhle chvíli leží na srdci víc, protože si vážně nemyslím, že by si po něm měla šlapat kvůli štěstí někoho jinýho. Hlavně si myslím, že si tohle nezaslouží. Sakra, ona si zaslouží vztah s někým, kdo je naprosto v pořádku a kdo se pro jednou bude schopnej doopravdy postarat o ni a ne, že se ona musí pořád o někoho starat. T. v pořádku není. A já... já možná byla v pořádku, ale taky jsem byla přecitlivěla dementní píča, takže to vyjde na stejno.
Ale tak třeba se pletu a jen si přijdu moc chytře. Dost možná ve čtení lidí vlastně vůbec nejsem dobrá, nejspíš. Možná mi to tak přijde, kvůli tomu, že nechci aby byly spolu z mejch sobeckejch důvodů (ale fakt jsem se na to snažila hledět objektivně, přísahám!). Snad.
Začínám mít pocit, že ta holka je naprogramovaná na to, aby si vždycky počkala, až se přes ni jakžtakž přenesu, následně se mi zase vecpala do života a udělala v něm bordel, zmizela z něj, počkala, až to všechno zase uklidním, aby se mi sem mohla vecpat znova.
Bavíme se, občas víc, občas míň a já moc dobře vím, že to je zas jen teď, na chvíli. Že jsem jen byla po ruce, když zřejmě nikoho jinýho použitelnýho neměla a za chvíli zase zmizí. A já budu muset zase uklízet. Mám z toho šílenej strach, nemůžu se zbavit předtuchy, že to tentokrát bude horší než dřív a prostě eh. Možná, protože jsem zase na chvíli začala doufat a idealizovat a vymejšlet sračky.
Co když se zas celá rozpadnu na prach?
Vážně mě užírá, že je to tak dlouho a pořád mi na ní tak záleží, pořád má tu moc udělat mi z života ještě větší bordel, pořád jsem schopná napsat něco přes šest set slov, co s ní souvisej, ale co mám dělat?
Začala jsem cvičit, někdy v sobotu/neděli a zatím se mi dařilo si na to každej den najít chvíli. Teda, dneska ještě ne a nejspíš už ani nenajdu, jak jsem celá rozbolavělá ze včerejšího tělocviku, ale to nic neznamená, zejtra budu pokračovat, fakt!
