DALŠÍ DÍL NAPÍNAVÉHO, DRASTICKÉHO A NESKUTEČNĚ DEMENTNÍHO TÝNEJDŽ DRAMA "WYE A S.", NA KTERÝ JSTE VŠICHNI ČEKALI, JE KONEČNĚ TADY!
Ne, dělám si prdel, kdyby to nebylo jasný. Umím si výborně představit, jak vás to všechny zajímá. Věřte, že já jsem z toho nadšená ještě míň a přijdu si kvůli tomu jako ještě větší pitomec, ale co nadělám.
(Ježiš no a co, že to tu je už tak potřetí.)
Viděla jsem se s T. Docela fajn půlhodina, dokavaď nezačala mluvit o tom, jak se vyspala s T. a že k ní vlastně začala cejtit věci už mnohem dřív, než se to stalo, a že je ráda, že se to aspoň nestalo dřív, ale až když už jsme spolu nebyly úplně šťastný. Haha. Kámo, to, že k ní už nic necejtim, neznamená, že mám potřebu o tomhle poslouchat.
A pak jsme si najednou psaly a řešily jsme, že jim to teď S. úplně neklape. Bylo vtipný, jak mě ujišťovala, že se ale určitě nerozejdou, jako bych měla hroznej strach, že se to stane. Asi uklidňovala spíš sebe, hádám.
Prej se určitě nerozejdou, protože se potřebujou a obě jsou stejný svině a hrozně se milujou. Aha, lol?
No a abych to měla kompletní, chvíli na to mi psala S., že se mnou potřebuje něco vážnýho probrat, až od ní T. odjede. Vážně, to nemaj jiný frendy or what?
Takže najednou řeším jejich vztah znova, z pohledu S., mnohem vážněji a víc do hloubky. Přesně to jsem vždycky chtěla. Ale ne, ono mi to zas tak nevadí, jen... je to svym způsobem hrozně vtipný.
Prej neví, jestli ji miluje nebo ji má jen ráda. A prej má strach, jestli tehdy T. nezneužila toho, že byla zmatená a slabá, jak k ní chodila, kdykoliv se něco mezi náma stalo a T. jí byla útěchou, protože my spolu o problémech nemluvily. (Musela uvíst příklady, samozřejmě. Vážně jsem potřebovala slyšet, čim třeba jsem jí zřejmě hrozně ublížila.) (A proč jsme o tom vůbec nemluvily? Každopádně to asi geniálně vysvětluje, že říct, že potřebujeme pauzu, poněvadž mám strach, že jinak časem zjistí, že jí je beze mě líp a já bych radši, aby to kdyžtak zjistila hned, před tím, než k ní měla jet, byl dost blbej nápad a není divu, že to dopadlo, jak to dopadlo, lol. Neva.)
Kecala bych, kdybych řekla, že šíleně nedoufám, že si uvědomí, že ji nemiluje a že se rozejdou. Don't ask me why. Prostě ne, nechci ji pro sebe, jo jsem s nima jednotlivě v pohodě, ale gosh, nejsem jim to schopná přát, je mi líto. Rozejděte se, prosííím.
I might do this to myself
Only made it worse but I just can't help
Only made it worse but I just can't help
Ono by to asi nebylo takl zlý, kdyby mi na hlavu neprovedly nájezd všechny ty představy věcí, co se nestanou, na téma "Co když se nakonec zase dáme dohromady?". A pořád by to nebylo takl zlý, kdyby se mi ty myšlenky ve svý podstatě ani trošinku nelíbily a nelákaly mě.
Jenže lákaj a mám pocit, že kdyby mě fakt poprosila o nějakou druhou šanci, tak by mi bylo úpe fuk, jak moc pro vztah nejsem stavěná a že je to to poslední, co si můžu dovolit a jednoduše bych kývla, čistě proto, že je to ona. Nezáleželo by na tom, že k ní už nic necítím a je mi konečně ukradená. Jednoduše - 'You get me every time but I live with that'.
What if you still feel me too still?
What if that was still a way of taking care of this?
What if I wake up tonight and you are real?
What if we could find a way to try to heal?
What if there's no stopping us yet?
What if the one true love's the only one that you get?
What if there was a reason not to go?
What if there was still a little bit of hope?
What if that was still a way of taking care of this?
What if I wake up tonight and you are real?
What if we could find a way to try to heal?
What if there's no stopping us yet?
What if the one true love's the only one that you get?
What if there was a reason not to go?
What if there was still a little bit of hope?
Vím, že se nic z toho nestane, netrápí mě to, ale ty myšlenky si nedají pokoj a já zase usínám s představama o tom, jak bychom zjistily, že to prostě bylo to pravý. Nemůžu si pomoct.
Možná mám trochu strach, že až se to nestane a těm dvěma to začne zase ohromně klapat, budu zklamaná nebo něco.
Asi je něco na těch kecech o tom, jak první láska nikdy úplně nepřejde, co?
Včera mě to nějak popadlo a ačkoliv rozum na mě řval, ať to nedělám, otevřela jsem tu složku s věcma co mi vyfotila/nakreslila/napsala, když jsme spolu chodily, a prohlížela si to. Nevim, co jsem čekala, něco špatnýho. Nestalo se to. Jen jsem se smála tý naivitě a v duchu opravovala pravopisný chyby. A dobře - jen těm blbejm myšlenkám nepomohlo, když v tom, jak kdysi psala, jak by náš vzath vypadal, kdyby byla kluk a kdybychom žili blízko u sebe, chodili spolu do školy a tak, zmiňovala, že v určité chvíli bychom se rozhodly dát si pauzu, obě bychom se s někým seznámily a tak si uvědomily, že si to bez sebe už nedovedem představit, vrátily se k sobě, měly dítě, svatbu, otěhotněla bych a hlavně fakt bychom se milovaly a všechno by bylo tak, jak by mělo bejt.
Shit. Když o tom uvažuju, mám pocit, že mám tu holku fakt ráda. Idk jak. Nejspíš přátelsky, nejspíš spíš mám ráda to, jaký to bylo, jaká byla, nevím, nevím.
Tak, ale teď fakt - nebyl by tohle skvělej seriál, lolz?
No a abych ale nemlela zas jen o ní - vážně krutě se mi nechce do školy. Proč, kurva, proč. Potřebuju další prázdniny. A jakej dement vymyslel čtenářský deníky?
Edit 18:15: Zřejmě vážně nehrozí, že by se rozešly dřív, jak po AFku. A v tý době už budou beztak určitě v pohodě. Sakra. Já už tak doufala!
A hlavně je prej asi zamilovaná do někoho jinýho. Oh. Pampampam. Proč jsem dopyče zklamaná kvůli tomu, že nehrozí, že do mě? :'-----------))

Co ty víš, třeba ten 'někdo jiný' jsi ty. :)
Náhodou, seriál by to byl fajn, třeba se i to jednou povede! :D