And I know this isn't enough, I still don't measure up

10. dubna 2016 v 1:26 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Bylo For Pets a měly jsme se tradičně vidět. Původně u nás měla spát, nakonec ne. Na tom ostatně nezáleží.

Byla u nás a nakonec jsme se shodly, že pustíme nějakej film. To znamenalo, že jsem si z židle, dostatečně vzdálený od postele, kde seděla ona, musela přesednout vedle ní. Tak jsem si sedla. Mezi náma mezera a všechno okay. A pak jsem se zvedla a než jsem se vrátila, zabrala mi většinu postele a tak mi nezbylo než se vecpat do posledního prázdnýho místa. Jo, když se posadila, seděla těsně vedle mě. Ale tak okok. A ne. Nezůstalo to tak. Většinu času si ze mě nakonec dělala polštář :)))) Přísahám, že jsem si nic nedomýšlela a brala to čistě tak, že se asi válí po kamarádech, 'noaco'.
Ale zas bych kecala, kdybych řekla, že mě ani na chvíli nenapadlo, že v tom možná přeci jen něco je. Že jsem ani trochu nedoufala, že udělá něco víc.

Neudělala, to vám povím rovnou.

Everyone's around, no words are coming now
And I can't find my breath, can we just say the rest with no sound
And I know this isn't enough, I still don't measure up
I know I'm not prepared; sorry is never there when you need it

Nic jsem necejtila. Většinou. Dobře. V jednu chvíli možná trochu, něco málo, nevím.

Jo, občas jsem měla pocit, že jsme se na sebe podívaly (když jsme spolu mluvily nebo něco, ne jen tak) a jo, měla jsem párkrát pocit, že na mě kouká tak... víte co, jinak. Ale taky jsem věděla, že nejspíš vidím jen to, co jsem vidět chtěla.

Chvíli po tom, co odešla, mi od ní přišla smska. Ptala se, co k ní cítím.

Haha. Přirozeně, začala jsem vyvádět, vyšilovat a hrozně moc jsem potřebovala s někým mluvit. Potřebovala jsem, aby mi někdo řekl, co mám dělat.
Jojo, nakonec jsem napsala kamarádce, přesvědčená, že stejně nebude onlajn a neodepíše, tak neva. Zvlášť proto, že chvíli po tom mi došlo, že s ní o tom mluvit nechci, že se jí nechci tak otevřít. Nedělám to. Tak jsem napsala B., plně si vědoma toho, jak je to sviňský a takový využívání, ale já vážně nemohla... Odepsala a mluvily jsme a tak. (Prý jsem jí chyběla. A S. jí chyběla. A pořád se drží plánu, že hned po maturitě sednem do supr čupr dodávky a vyrazíme do světa. Miluju ji. ♥)

Nejdřív jsem se snažila vyhýbat, zjistit, proč se ptá. Zvlášť proto, že jsem nevěděla, jestli se ptá, protože si myslí, že k ní něco cítím, anebo protože ona cítí něco ke mně.

A pak jsem se na to vykašlala a byla upřímná. Řekla jsem, že nevím. Že tak obecně nic necítím. Řekla jsem jí o tý části ve mně, co bude asi vždycky (obrazně řečeno) doufat, že to bylo to pravý. Co by ve chvíli, kdy by mě pozvala na blbý rande, nadšeně přijala a začala znova doufat. Že ta část prostě jen tak nezmizí, ačkoliv jsem už dávno vyvodila, že city zmizely. Hlavně, že se nemusí bát, že ji nehodlám přebírat T., že ji nehodlám balit a nijak se angažovat. Že jestli jsem udělala něco nějak blbě, že si myslí, že to je jinak, tak to fakt bylo jen něco blbě a nic jsem nezamýšlela.

Upřímně? Vážně jsem doufala, že se ptá, poněvadž ke mně něco cítí. Haha, asi jsem si v hlavě trochu začala malovat, že mě pozve na to zatracený rande.

Odpověděla, že tu část má taky. Že se ptala jen, abychom si něco zle nevyložily.

Ba dum tsss. Zklamání lvl. pro. Ale nic nespadlo, nebolí to, tak asi dobrý. Někde tam je ten smutek, vim to, ale to je všechno, haha. Blbá, blbá naivní Wye.

I thought I saw a sign somewhere between the lines
But maybe it's me, maybe I only see what I want

Pak řekla, že když přemýšlela, že se rozejde s T., tak hrozně dlouho zvažovala, jestli jsem nakonec fakt nebyla já ta pravá.

Asi bych si to měla vyložit tak, že jo - vybrala si T., takže moc dobře ví, že jsem nebyla. Místo toho si říkám, že to třeba něco znamená. Že nakonec zjistíme, že to bylo to pravý. Že spolu nakonec skončíme.

Nechci si to říkat a nechci v to doufat, ale přesně to dělám a nesnáším to a fakt šíleně moc chci, aby to tak bylo. Aby se mi, ideálně někdy v blízký době (zítra???), ozvala a řekla, že o tom přemýšlela, že se rozešla s T. a pozvala mě na rande. Fakt moc chci. Neměla bych. Chci. Mohla bych se opakovat donekonečna.

Doprdele.
Pomoc?

And I do want you to know
I think you'd be good to me
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ly | Web | 10. dubna 2016 v 9:25 | Reagovat

now try to imagine the same kind of confused thoughts are going through her head right now. já nevím, ale zdá se, že to tak dost možná být může...
na mluvení s lidma o věcech, ve kterých.. potřebuješ pomoct.. není vůbec nic špatnýho, naopak..
drž se, snad to bude dobré.

2 Wye | Web | 10. dubna 2016 v 11:49 | Reagovat

[1]: Taky mě to napadlo, to co mi pověděla dneska, to taky podporuje, jenže já si to prostě nesmím představovat. Byla bych pak ještě zklamanější, eww.

Děkuju.

3 Ang | Web | 10. dubna 2016 v 22:52 | Reagovat

it's funny how Ly's always the nice one, tells people that maybe the other people like them and stuff, you know, the nice future and the sweet possibilities... and i'm kinda here, ruining the mood, telling others to stop fucking caring because that just sucks.

Nemáme všichni tu část, co se týče lidí, ke kterým jsme něco cítili? Přece jenom v každým necháváme kousek sebe.

You're just hurting yourself with this. do you really want her to come back to you? (you do. but would that make you happy? or do you just miss the happiness that used to be there...)

(oh hey call me a killjoy.)

4 Wye | Web | 11. dubna 2016 v 17:40 | Reagovat

[3]: Another jing jang, hm? :D I guess, it's good for people to hear deifferent stuffs, nah.

Hah, taky jsem na to myslela. A vždykcy jsem si naivně řekla, že tohle je ale možná jiný, haha :))))

I know I do and just... 'Only made it worse but I just can't help', lel. (But I really don't think that it's about missing the happiness, honestly, I didn't remember to it at all.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama