whatever.

20. dubna 2016 v 22:38 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
(Co se mýho sobotního uvažování týče, je mi jasný, jak vás to všechny zajímá, tak v kostce: Plakala jsem, ani si nepamatuju, kdy předtím jsem naposled plakala kvůli něčemu jinýmu než filmi/seriálu/knize/jiný nepodstatný sračce, haha. Mluvila jsem s ní o tom. Omlouvala se, za tu nejistotu a přísahala, že mi nelže. Od pondělka jsou vážně jen kamarádky, haha, mám to potvrzeno od nešťastný T., která si mi vylévala srdíčko, ale o tom jindy. Zjevně mě má fakt aspoň trochu ráda.)

Jo, očividně mě má doopravdy minimálně trochu ráda nebo něco. Tím mít rád způsobem, u know.
A já, občas jsem si jistá, že to tam někde uvnitř doopravdy je, v jednu chvíli jsem to věděla určitě, jenže v jinou je tu zas to ohromný prázdný prázdno a já mám strach. Strach, že vlastně lžu jí i sobě, že co když jí nakonec ublížím? Děsí mě to a nechci.
A pak zas mám pocit, že to tam někde je a všechno se na chvíli zdá být v pořádku.

Nevím. Nejspíš jde o to, že jsem se těmhle věcem tak strašně dlouho vyhejbala. Že tak strašně moc dlouho jsem nic doopravdy necejtila. A tak se to prostě nemůže ze dne na den obrátit o 180°a nejspíš mám z možnosti, že bych měla něco začít cejtit i strach, protože svym způsobem už jsem na tuhle mrtvolnost zvyklá a nevadí mi.

No a najednou je tu ona a vede to k diskuzím, mimojiný i o osobních věcech a pocitech, o kterejch normálně s lidma nemluvím. Zdá se mi, že jsem se jí otevřela víc, než komukoliv jinýmu za posledních několik měsíců (ale ani to neni zas tak moc, hah).

Povídám si s ní. Hodně. Každou chvíli koukám na ksichtknihu v naději, že mi snad napsala a zklamání se dostavuje pokaždý, když tam na mě žádná zpráva nečeká. Vyprávím jí věci, jen abych s ní mluvila a pro jednou nejsem přesvědčená, že by ji to stejně nezajímalo, že to nemá cenu.

Nemůžu se dočkat pátku a div neodpočítávám hodiny (už ani ne 48 hodin, vážení! za 48 hodin ji budu mít už několik hodin u sebe a měly bychom mít za sebou už pár hodin Hanny Montany, huuu!). Zčásti možná taky trochu, protože doufám, že mi to pomůže.

Myslím na ni. Přemýšlím o tom, jak moc trapně to asi bude zprvu v pátek vypadat. O tom, co se možná stane. O věcech ve vzdálenější budoucnosti, co se zcela určitě nestanou, protože si moc dobře uvědomuju, že to pro mě jen stěží dopadne dobře. Že se beztak nakonec určitě vrátí k T.
A to je možná další důvod, proč je to s tím mým cítěním, tak jak to je. Protože co když se zase doopravdy až po uši zamiluju a ucítím to se vším všudy, co pak, když dá znova přednost T.? Vážně si nedovedu představit, že by mi měla podruhý zlomit srdce a podruhý kvůli stejnýmu člověku.

Před spaním si čtu ten pohled, co mi poslala.

Vůbec nevím, jestli jí mám kupovat nějakej dárek. Chci jí něco koupit. Ona povídala cosi o tom, že mi chce něco koupit, ale vážně nevím, jestli nakonec vážně koupila a i kdyby, netuším co a tak nevím, co si vlastně můžu dovolit jí koupit, aby to nebylo nějak moc trapný nebo tak. Vždycky pro mě bylo strašně těžký kupovat jí dárek, ale dřív jsem aspoň měla přesnou definici toho, co jsme. Teď jsme... nevím. Kamarádky, oficielně. Jenže mluvíme o věcech, který už zas tak přátelský nejsou (když už jsme u toho - od kdy je takovej romantik, sakra?) a tak nevím. A nevím, co si můžu dovolit jí koupit, aby to prostě nebylo nevhodný. U know - moc blbost, moc 'vážný', nevím... Uvažovala jsem o knize, kterou vím, že chce, ale nevím... není to prostě trochu moc? Jak moc blbý bude, když pro ni nebudu nic mít? Potřebuju, aby mi kurva někdo poradil, ale B. jsem psala v pátek, přečetla si to a neodpověděla (ne, že bych se divila), A. ji nesnáší a furt mi nadává, ať se s ní přestanu bavit, tak tak mi taky nepomůže.

Už nějakou dobu zpátky mi nadšeně povídala, že její kamarádka objevila netestovaný cigeraty a dneska jsem zjistila, který to jsou. Ano, věřím, že správně tušíte, jsou to přesně ty cigarety, co jsem si tehdy koupila. Zas přemýšlím o těch zatracených náhodách a nevím - vážně, vážně mi chcete tvrdit, že nic neznamenaj?

Vážně řeším hrozný sračky, lel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang | Web | 24. dubna 2016 v 17:10 | Reagovat

lepší řešit sračky než vážný VÁŽNÝ věci tbh.

2 Wye | Web | 24. dubna 2016 v 18:53 | Reagovat

[1]: takhle mě nikdy nenapadlo na to koukat. něco na tom je.

3 .. | 2. května 2016 v 8:51 | Reagovat

Narazila jsem na Tvůj blog asi před dvěma měsícema.. A je to jediná věc, která mě udrží vzhůru v tramvaji, když se úplně vyřízená vracím domů po noční.
Vždycky těch dvacet minut ráno uteču ma chvíli do jiného světa - do Tvého, a tak nějak mě to baví :).
Ať Tvůj příběh dopadne jakkoliv, tak hlavně aby dobře dopadl pro Tebe.
A.

4 Wye | Web | 9. května 2016 v 20:08 | Reagovat

[3]: Aw, tohle je just... awww. Sice tě vůbec nechápu, ale děkuju. Fakt hrozně moc děkuju. Hrozně hrozně moc. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama