Květen 2016

I can see the stars

10. května 2016 v 21:53 | Wye |  Aktuálně z ničení světa
Měla bych se učit češtinu, což byl taky důvod, kvůli kterýmu jsem dneska jela domů a nejela si zařídit něco z těch věcí, který sakra musím mít v pátek hotový. Jenže za celý odpoledne jsem stejně zvládla přečíst ten sešit jen jednou a to je to zrovna jedinej předmět, kde mi na tý známce fakt záleží. Jsem neschopná. A mám pocit, že do školy musím do posledního května udělat triliardu věcí, který nestíhám a hned dva víkendy, kdy jsem měla pracovat, jsou vyhrazený pro S. a část třetího bude s trochou štěstí taky. Zodpovědnost nade vše. Eheheh. Přísahám, že příští rok nebudu všechno nechávat na poslední chvíli! (Jo, říkám teď.)

It's just another night
And I'm staring at the moon
I saw a shooting star
And thought of you

Byla jsem u ní tenhle víkend, ať žije plánování na poslední chvíli! A bylo to krásný a krátký (dojela jsem v sobotu ráno, odjížděla v neděli ještě před jednou :( ) a nechala mi tu nejlepší část zmrzliny a vážně ji mám setsakramentsky ráda a v pondělí ráno mi chyběla i ta odumřelá ruka se kterou jsem se probudila v neděli, kvůli tomu, že mi na ní v noci ležela.

Nemůžu si odpustit myšlenky na to, jestli u ní nějak ztrácím na ceně, když ji jen tak nechám dotýkat se mě úplně všude, eheheh. Říkám si, že to tak určitě nebere, ale děsí mě to a ah, Wye, proč jsi tak blbá? A věděla jsem, že bych jí měla říct, ať to nedělá, ale neřekla jsem, protože jsem to vlastně jinak říkat vůbec nechtěla. Nevermind.

Došlo mi, že je to měsíc od For Pets, kdy to všechno nějak začalo. Na jednu stranu mám pocit, že to není možný, že to je už teprve měsíc a absolutně nechápu, jak se věci mohly za měsíc tak strašně převrátit vzhůru nohama a kam jsme se za ten měsíc dostaly. Na stranu druhou se mi to zdá už strašně vzdálený a dávný.
Nejvíc ze všeho mě ale fascinuje, jak se zničehonic vrátila do mýho života v takový míře a jak skvěle tam zapadla, jako by tam odjakživa patřila.

Ničí mě vědomí, že se trápí, že jí nejsem schopná nějak pořádně pomoct a jediný co chci dělat, je objímat ji, dokud to zase nebude v pořádku a ostatně nejspíš i potom. A neskutečně mě sere T. kvůli tomu, jak hnusně se k ní občas chová, jak jí ubližuje, ještě ke všemu, když to sakra musí vědět. Chápu, že je zraněná a nešťastná, ale oh my gosh, to prostě není omluva.
A když jsme u T., taky mi tuhle psala, samý pěkný věci, haha. Přišlo mi funny, že spolu s S. ani nechodíme a ona mi vykládala, že si myslí, že nám ten vztah nemůže vydržet.

V pátek přijede. V sobotu máme oficielně rande, hah. Potřebuju jí koupit dárek, ale vůbec nevím co a nemám tušení, kdy mám stihnout ho sehnat a ohohoh. Potkala jsem celkem najs misku se Snoopym, říkala, že oceňuje misky, ale nevím, není to pro tuhle příležitost blbý? Nechtělo by to něco víc výjimečnýho? Ale ono, jakej dárek asi tak může být doopravdy výjimečnej? Nic doopravdy výjimečnýho mě nenapadá, ať myslím, jak myslím a eh.
Taky se děsím, co má ona pro mě, protože jí to vymýšlení dárků šlo vždycky skvěle a eheheheh. Vím, že to není závod, ale vážně jí chci dát něco skvělýho, víte?
V Crashily maj hrozně super plátěnou tašku s nápisem "Láska je láska" a hetero i gay panáčkama, takový tématický, ne?

Ptala se, jestli jsem připravená být ji oporou. A já vážně hrozně moc chci být, jenže mám tak strašnej strach, že to nezvládnu a zklamu ji a vím, jak strašná jsem v tomhle byla dřív a hrozně moc se bojím, že budu zase.
Došlo mi, že absolutně nechápu, jak se se mnou vůbec může bavit a už vůbec, jak mě sakra může mít ráda, dokonce ne zřejmě čistě přátelsky ráda, když ví, ještě líp jak já, jak jsem byla příšerná.

A. má pořád kecy, že si s ní píšu a obviňuje mě, že mám takovej hrozně zamilovanej pohled a ví svym způsobem absolutní hovno o tom, jak to bylo a je a chová se, jak kdyby to nejlíp věděla a mě to fakt nebaví, ale je mi to moc uprdele, abych se s ní hádala a ještě by vyžadovala, abych jí to teda všechno řekla a vysvětlila a to zas ne, díky.

Chodím spát později než dřív, protože se s ní bavím a džast aw asi.
A jojo, vím, že to nakonec nejspíš stejně dopadne blbě, ale asi mi to za to stojí a nezajímá mě to a třeba to zrovna bude jinak, ne? Ne??

Na druhou stranu, dle všeho jí nepřijde zas tak sci-fi, že bychom si byly blízký i v budoucnu. Zmínila se o tom, že hledala brigády v zahraničí a pak jí napadlo, že jestli se spolu budeme bavit tak, jak teď, tak by to v zahraničí nevydržela a to je fucking awwwww. A ona ostatně je hrozně fucking awwwwww a říká awwwwwww věci a nejradši bych si je všechny ukládala a četla před spaním nebo tak někdy, ale u know, přijde mi to trochu švihlý, tak radši ne. (A tak mám potřebu aspoň nějaký zmiňovat tady, hh.)

Táhne na desátou a já nic neumim. Jsem v pyči, eheheheh.